Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 33

•Pohled Julie•

,,Co děláš tak brzo doma?" zeptal se mě táta, když hluk, který jsem vytvořila svým příchodem, přilákal jeho pozornost a srazili jsme se ve dveřích mezi předsíní a obývákem. V tu chvíli jsem na něj zvedla pohled a on si všiml mých uplakaných očí. ,,Co se stalo?" zděsil se.

Neměla jsem energii na to, abych mu něco vysvětlovala. Shodila jsem z nohou podpatky, udělala pár kroků k němu a objala ho. Zabořila jsem svoji hlavu do jeho hrudi a on mě v mžiku začal objímat také. ,,Dnes ne," hlesla jsem z posledních sil.

,,Pomůžu ti nahoru, dobře?" navrhl řečnicky. Musela jsem vypadat hrozně. Táta podpírající moje vysílené tělo se se mnou dobelhal až do mého pokoje. Pomohl mi rozepnout šaty, které spadly volně na zem. Já se položila do postele, aniž bych byla schopna slova. ,,Odpočiň si, zlatíčko," šeptl táta ještě, přikryl mě peřinou a lehce mě políbil na čelo. Viděla jsem, jak je zmatený, ale moje smysly v tu chvíli byly otupělé a nebyla jsem schopná mu cokoliv vysvětlit.

Dnešní večer měl být výjimečný. Měl to být náš první oficiální večírek, kde ačkoliv to nesnáším, budu stát hrdě po boku sparťanského kapitána všem na očích. Když jsem se tam dnes chystala, ani ve snu by mě nenapadlo, že za pár hodin budu nezadaná. V momentě, kdy mi tohle proběhlo hlavou, se mi opět spustilo slzavé údolí tak, jako za poslední hodinu již po několikáté. Hystericky jsem hekala a z očí mi tekly proudy slané tekutiny. Jelikož mě celá ta situace spojená s cestou domů, kdy jsem se místo taxiku rozhodla pro pěškobus, abych si utřídila myšlenky, unavila, usnula jsem docela rychle.

Ráno jsem sáhla po telefonu, který ležel na mém nočním stolku, ačkoliv jsem si nebyla jistá, že jsem si ho sem včera přinesla. Když jsem oči rozlepila pořádně, všimla jsem si snídaně a skleničky s džusem opodál. Táta prostě umí být skvělej a nemůžu být vděčnější za to, že ho mám.

42 zmeškaných hovorů od Kopačka❤️

Mezi upozorněními se mi díky face ID otevřelo i pár posledních zpráv.

Kopačka❤️: muskédp promlvissjq

Kopačka❤️: psim pojdme si prlmluvit

Kopačka❤️: miluju t

Kopačka❤️: prosím

Vzhledem k tomu, že poslední zprávy od něj byly téměř nečitelné, usuzuji, že se ožral jako prase. Nikomu nepřeju nic zlýho, ale mu silná kocovina neuškodí. Jen ať se taky jednou trápí on, když neustále trápí lidi kolem sebe. Když jsem chtěla odložit telefon a pustit se do snídaně, přišla mi zpráva na Instagram.

m_vitik: Ozvi se prosím Krejdovi. Dopadl včera fakt hrozně. Asi tisíckrát mi zopakoval, že tě potřebuje a miluje.

@jullinka: On už není moje starost.

Odpověděla jsem přímo. Nedovedu si představit, co by se muselo stát, abych s ním pokračovala. Neumím být šťastná ve světě Krejdových úletů.

@m_vitik: Milovala jsi ho vůbec nebo se ti jen líbilo být fotbalová přítelkyně?

Přišlo mi od něj. V tu chvíli moje brada spadla až na zem. Opravdu si dovolil mi napsat něco takového?

@jullinka: Pleteš se. Nejradši jsem měla neustále potkávat holky, které prcal. :)

Odpověděla jsem mu a blokla si ho. Stále jsem nevěřila svým očím, co jsem si od něj přečetla. Nikdy bych neřekla, že za tou roztomilou tvářičkou se skrývá někdo takový. Moc dobře věděl, že Ladislav uháněl mě a taky moc dobře ví o mých problémech, když jsem středem pozornosti.

,,Jsi vzhůru?" vykoukla tátova hlava v pootevřených dveřích, na které předtím lehce zaklepal.

Přikývla jsem. ,,Moc děkuji za snídani" zamumlala jsem s plnou pusou.

,,Doufal jsem, že tě palačinky přimějí něco sníst," řekl. Vešel do pokoje a sedl si na okraj postele. ,,Ehm," odkašlal si. ,,Chceš si promluvit o včerejšku?"

Hlasitě jsem vydechla. Nechtěla jsem o tom mluvit, ale zároveň si táta zasloužil vědět, co se stalo. Je mi jasné, že po tom, v jakém stavu jsem se včera vrátila, má v hlavě tisíc otázek. ,,Zkrátím to," oznámila jsem mu. ,,Přítelkyně Kováře je holka, se kterou Ladislav spal," spustila jsem. Viděla jsem, jak se na jeho tváři v momentě vystřídaly snad všechny možné barvy. ,,Ta slečna to tam měla za potřebí řešit," pokračovala jsem. ,,Někdy po tom, co si tam s ní Láďa rozebíral minulost a jeho rvačce s Kovářem, jsem z tama odešla," dokončila jsem.

,,Zlatíčko...," povzdechl si táta a pohladil mě po tváři.

,,Tati nemůžu chodit s někým, na jehož ex narážíme každý týden," vysvětlila jsem mu svoje emoce. ,,Fakt jsem do něho zamilovaná, ale takto nemůžu být šťastná."

Usmál se na mě. ,,Tvoje máma byla stejná."

,,Jak to myslíš?" zamračila jsem se nechápavě. Netušila jsem, jak s promiskuitním Krejčím souvisí moje zesnulá mamka.

,,Taky jsem měl před naším vztahem pár holek," začal.

,,Ladislav jich rozhodně neměl pár," utrousila jsem jízlivě.

,,Některé z těch holek se o mě na začátku našeho vztahu stále snažily a tvoje máma vždy vyváděla," řekl a lehce se zasmál. ,,Taky se se mnou chtěla rozejít, ale udělal jsem velké gesto, když jsem si ve škole stoupl doprostřed jídelny a řekl jí, že ji miluju," dodal.

Tímto příběhem mi vyrazil dech. ,,Proč tento příběh slyším až teď?" zeptala jsem se nechápavě.

Táta mykl rameny. ,,Dokážu si představit, jak je pro tebe Ladislavova minulost nepříjemná," řekl. ,,Ale je to minulost. Ten kluk je do tebe blázen. Určitě by s žádnou z nich už nic neměl, když má tebe," snažil se na mi rozmluvit moje ukvapená gesta. Bohužel to bylo ale něco, co jsem zrovna nechtěla slyšet.

Mávla jsem nad tím rukou. ,,Nechme to být. To jsou jen domněnky," zhodnotila jsem. ,,Nechal mě tam samotnou asi půl hodiny a seděl u stolu s ní. Aniž by se mi omluvil nebo mi něco vysvětlil."

,,Já si jen myslím, že bez něj budeš velmi nešťastná," řekl táta smutně. ,,Tak by to třeba stálo alespoň za jednu konverzaci. I kdyby byla opravdu poslední."

,,Ale s jeho minulostí šťastná taky nebudu."

,,Dělej, jak myslíš, zlatíčko," řekl táta, dal mi pusu do vlasů a odešel.

Jeho povídáním mi ale nasadil brouka do hlavy. Neunáhlila jsem se? Můžu ho trestat za něco, co bylo ještě předtím, než mě znal? Mísila se ve mně zamilovanost s naštváním a já si nebyla jistá, jaký krok je ten správný.

@jullinka: Až vstaneš z mrtvých, zavolej.

Napsala jsem impulzivně Ladislavovi. Doufala jsem, že si to přečte až za pár hodin, abych si stihla zformulovat, co mu vlastně chci říct. Telefon se ale rozezvonil v podstatě hned. ,,Ahoj," zachraptěl.

,,Ahoj," řekla jsem neutrálně.

,,Tak...Co jsi chtěla? Přijít si pro věci?" zeptal se zlomeně. Z jeho hlasu šlo poznat, že je mu hrozně.

To moje srdce trhalo na tisíce kousků. ,,No a nemůžu si je tam spíš nechat?"

Na druhé straně chvíli zavládlo ticho. Nejspíš tuto otázku nečekal. ,,Jak to myslíš?"

,,Mohla bych odpoledne přijet, že bychom to zkusili všechno nějak vyřešit," navrhla jsem.

Láďa zase mlčel. Předpokládám, že si v hlavě přemítal, co se právě děje a ujišťuje se, že se mu to všechno jen nezdá. ,,Byl bych moc rád," kuňkl.

,,Tak ve tři?"

,,Budu se moc těšit, Juli."