Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 19

•Pohled Ládi•

,,Ahoj, tati," vydechla Julie směrem k jejímu tátovi, který ležel na nemocničním lůžku. Jakmile jsme přišli, odložil noviny, které zrovna četl. Když mě uviděl, šokovaně mě sjel pohledem, ale nic neříkal.

,,Ahoj, zlatíčko," řekl trochu ztěžka a slabě se na ni usmál. Natáhl ruce a jakmile ho Julie stiskla v objetí, sykl bolestí.

Julie se polekala a odtáhla se. ,,Promiň," kuňkla a začala slzet. Vše jsem sledoval jen mlčky z povzdálí. Trochu jsem měl pocit, že sem měla jít sama. Říkal jsem jí, že počkám venku, ale trvala na tom, ať sem jdu s ní.

,,Nic se neděje," šeptl její táta a pohladil ji po ruce. ,,Mám jen naražená žebra, tak jsem bolavej," vysvětlil jí.

Julie si otřela oči a otočila se směrem ke mně. ,,Láďa byl tak hodný, že mě sem vzal," hlesla. ,,Neměla jsem se sem jak jinak dostat."

Její táta se na mě podíval a pokusil se usmát. Přišel jsem blíž k němu a podal mu zdvořile ruku. ,,Doufám, že je vám líp," řekl jsem směrem k němu.

,,Dá se to," přikývl. ,,Na to, že jsem se podruhé narodil," řekl jako vtip. Julie se na něj nevraživě podívala. ,,Promiň Julinko, vím, že takhle nemám žertovat," omluvil se jí v momentě.

Sedl jsem si na stoličku, kterou mi Julie přisunula blíž, a ona si sedla na židli vedle mě. ,,Vaši rodinu to Sparťanství jednou zabije," utrousil jsem narážejíc na míčem sestřelenou Julii a teď jeho nehodu. Juliin táta se zasmál a Julie vypadala, že mi dá ránu. ,,Promiň," ukázal jsem jí moje neodolatelné ďolíčky a pohladil ju po stehně. Ruku jsem ale hned oddělal, když jsem si uvědomil, že nás její táta celou dobu podezíravě sleduje.

,,A jak-jak se to vůbec stalo?" zeptala se Julie sekaně. Přišlo mi, že se, mimo jiné, snaží změnit téma.

Její táta si povzdechl. ,,Začalo nás předjíždět auto před zatáčkou a v protějším pruhu mu vyjela dodávka," popisoval. ,,Oni do sebe vrazili a já to strhl do příkopy tak, že jsme se přetočili na střechu." Když o tom mluvil, měl jsem husinu a periferně jsem viděl Julii, jak zase začíná brečet. Myslel jsem, že to byla nějaká banální nehoda, jelikož její táta vypadá docela v pohodě, ale oni ve skutečnosti utekli hrobníkovi z lopaty. ,,Zítra mě převezou do Prahy na pozorování, ale to už bude jen na den, dva, a můžu domů," dodal ještě.

,,Kdybyste cokoliv potřeboval, přivezu vám," nabídl jsem se. ,,Julie říkala, že jste jeli vašim autem, takže...," nedořekl jsem, protože mě přerušil.

,,Ty se hlavně soustřeď na tréninky, ať zvládnete derby," napomenul mě, což me donutilo se pousmát. Vždy mi přijde fascinující potkat se s fanouškem, který je do Sparty takto zapálený. Jejich myšlení v jakékoliv situaci vždy sklouzne k týmu.

Julie si nahlas povzdechla. ,,Víš co jsme si řekli," napomenula ho důležitě. Stejně tak jako už několikrát napomenula mě. ,,Doma jsi taťka, ne Sparťan."

,,To máte doma hodně přísné pravidla, teda," utrousil jsem se smíchem.

Juliin táta se na mě pobaveně podíval. ,,Potřeboval bych domů někoho, kdo bude na mojí straně. Já jí totiž neumím říct ne," rozpovídal se. ,,Ale kdyby vám to spolu vyšlo, už bychom na ni byli dva."

Julie zrovna pila vodu, která jí zaskočila, když uslyšela, co řekl. ,,Tati, proboha!" vyjekla. ,,To bylo absolutně nevhodný," kárala ho. ,,My jsme jenom kamarádi," vysvětlila mu.

Táta se na ni podíval pohledem, který jasně mluvil za něj a to tak, že jí rozhodně nevěří. ,,No, vykládejte si co chcete, já mám oči," řekl a významně se na nás podíval.

,,Když tě tak poslouchám," vydechla Julie. ,,Jsem ráda, že jsi v pohodě."

Povídali jsme si ještě asi hodinku a z toho, jak byl Juliin táta plný témat a energie, jsem měl dobrý pocit. Když jsme sem jeli, měl jsem trochu obavy, jak na tom bude. I na Julii hned šlo poznat, že je klidnější a uvolněnější, když ho viděla.

Po cestě zpět jsme si s Julií povídali o všem a přišla řeč i na to téma, které nakousl její táta. ,,Tvůj táta je fajn. Hned by mě bral do rodiny," zazubil jsem se hrdě.

,,Protože jsi Sparťan," namítla Julie.

Protočil jsem očima. ,,Není to třeba tím, že su šarmantní mladý muž a byl by rád, kdyby takového jeho dcera měla?"

,,Spíš ne," oponovala mi furt.

,,Hele, ty snad vypadáš, že ti to vadí!" zamumlal jsem trochu naštvaně.

Julie se uchechtla. ,,Vadí," mrkla. ,,Vadí mi to proto, že mi to vůbec neulehčuje celou tuto situaci," dodala. ,,A taky mě baví tě štvát."

,,Julie, jakou tuto situaci," vydechl jsem lehce otráveně. Už ve mně vnitřně pěnilo, jak se neustále užírá tím, co se mezi námi děje. Nedokážu pochopit, proč to nenechá plynout, ať se to prostě nějak stane. ,,Myslel jsem, že v tom máme jasno."

,,Máme, ale..."

,,Žádné ale," namítl jsem. ,,Řekni mi to rovnou," vybídl jsem ji. ,,Pokud se vídat nechceš, tak mi to teď a tady řekni."

Zakroutila hlavou. ,,Chci se s tebou vídat," vyhrkla rozhodnutě. ,,Jen jsem neustále na pochybách, promiň," řekla a sklopila pohled.

,,Nemusíš se omlouvat," usmál jsem se na ni, abych ju trochu obměkčil. ,,Mně je s tebou dobře a mám ten pocit i z tebe."

,,Mně s tebou taky," souhlasila.

,,Tak si to přestaňme komplikovat," navrhl jsem. Vzal jsem její ruku do té své, přitáhl si ju blíž a dal pusu na hřbet. ,,Prostě buďme."