Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 46

•Pohled Julie•

,,So thank you for the interview," usmála jsem se na Angela.

Kamera se vypla a já vydechla veškerý vzduch z plic. ,,My pleasure," řekl a chytl se za srdce. ,,Especially with you," mrkl na mě.

Na to už jsem nereagovala a na znamení toho, že se s ním nechci bavit, jsem se otočila k němu otočila zády. ,,Jaká jsem napoprvé byla?" zeptala jsem se kameramana, který právě sundaval kameru ze stativu.

,,Vůbec nechápu, proč jsi říkala, že jsi nervózní," krátce na mě zvedl pohled. ,,Vypadala jsi, že to děláš celý život."

,,Kéžby," uchechtla jsem se ironicky.

,,Když jsem chvíli tohle dělal já, moc jednoduchý to nebylo. Tobě zobou z ruky," spustil. ,,Třeba tenhle na tebe zírá jak na svatej obrázek," zhodnotil se smíchem.

Mně to naopak vůbec vtipné nepřišlo. Celý týden se setkávám s jeho dychtivými pohledy. ,,No, všimla jsem si," přikývla jsem. ,,Není mi to příjemný."

Mávl nad tím rukou. ,,Jsi prostě hezká a někteří to neumí skrýt, to je vše."

,,Snad je to tak, jak říkáš."

Sbalila jsem si papíry a vydala se podívat ven na tréninkové hřiště. Už z dálky jsem viděla kluky makající na hřišti. Sedla jsem si na malou tribunu opodál a sledovala je. Kdykoliv volám s tátou, ptá se mě na to, co kluci trénují, tak abych mu to mohla nějak popsat. Moje oči ale přirozeně nejčastěji nacházely Láďu, který když si mě všiml, tak se rozzářil jako sluníčko. ,,Krejda, focus!"

,,Brian tě podle mě zachvilku vykopne," slyšela jsem vedle sebe. Cukla mi tímto směrem hlava. ,,Neustále Láďu rozptyluješ."

,,Tebe taky, když netrénuješ," oplatila jsem mu. ,,Co se stalo?"

Mykl rameny. ,,Něco mi ruplo v lýtku a fyzio mají přes trénink volno. Museli jim zavolat, ať se vrátí, protože jsou mimo hotel. Tak čekám," odpověděl mi.

,,To mě mrzí, snad to bude dobrý," usmála jsem se na něj konejšivě.

,,Taky doufám," přikývl.

,,Jinak se máš fajn?" snažila jsem se pokračovat v konverzaci, ať vedle sebe nesedíme jak dvě tvrdé Y. Adam působil, že je rád, že jsme zakopali válečnou sekeru a vzduch mezi námi se vyčistil.

,,Popravdě, nic moc," začal. ,,Se Sabčou to teď není úplně ideální," pokračoval. Nenapadlo mě, že se rozmluví takto detailně. ,,Od té doby, co se tak moc baví s Kájou, je úplně jiná. Hodně ji ovlivňuje a mě to trápí," svěřil se mi. ,,Kdykoliv jí naznačím, že mi to vadí, tak se začne vztekat, že jsem majetnickej a zakazuju jí kámošky." Chvilku jsem mlčela. Nevěděla jsem, co mu na to říct. Chtělo se mi jen vykřičet do světa, že Karolína je prostě strašná píča. ,,Díky za názor," dodal Adam se smíchem.

Začala jsem se smát taky. ,,Promiň," omluvila jsem se. ,,Přemýšlela jsem, co říct. Napadly mě ale jen sprostý slova. Ta holka má snad zálibu v tom, dělat peklo ostatním."

,,Mrzí mě, že jsem v tom proti vám jel s ní," usmál se smutně. ,,Fakt vám to s Krejdou moc sluší."

,,To už je za náma, ne?"

Přikývl. ,,Kdybych věděl, jak jsi super, kopnu ten míč na tribunu já," zasmál se nervózně.

Přiznávám, že mě to docela překvapilo, ale chápu, že to byl z jeho strany pouze vtip. Každopádně mé srdíčko, které ho poměrně dlouhou dobu považovalo za nejhezčího hráče Sparty, poskočilo. ,,Mám si tě dát na svůj seznam kluků, na které si tu musím dát pozor?" přimhouřila jsem oči nejistě.

,,Ty tu nějaký máš?" zamrkal překvapeně.

Horlivě jsem začala přikyvovat. ,,To si piš."

,,To mě zajímá!"

,,No-" chtěla jsem začít mluvit, když mi slova přerušil můj zvonící telefon. ,,Promiň," omluvila jsem se. ,,Stránská, prosim?"

,,Dlouho jsme se neslyšeli, že?" ozvalo se na druhé straně. Když jsem uslyšela dotyčného hlas, mým tělem projela vlna chladu a rázem mi začalo být špatně od žaludku.

,,K-kde jsi na mě vzal číslo?" vykoktala jsem ze sebe. Adam po mně střelil pohledem, a tak jsem vstala a šla opodál. ,,Proč mi voláš?" pokračovala jsem v otázkách.

,,Náhodou jsem si přečetl, že chodíš s Krejčím, tak jsem se jen chtěl zeptat jaké to je chodit s někým mimo tvoji ligu?" řekl jízlivě. ,,Někdo jako on tě při první příležitosti podvede," dodal můj ex slizkým tónem. ,,Na takovou kopačku jsi moc nudná a obyčejná."

,,Je nám spolu dobře, neponižujeme mě jako jsi to dělal ty," prskla jsem.

Patrik se nechutně zasmál. ,,Ale ale," uchechtl se. ,,Jsi nám po boku národního agresora nějak zdrsněla."

,,Dej mi pokoj," zahřměla jsem. ,,Vymaž si moje číslo a nech mě být. My dva si už nemáme co říct."

,,To se pleteš, tohle je jenom začátek," řekl a hovor ukončil. ,,Zase ti brnknu."

Zaraženě jsem strčila telefon do kapsy od kalhot a sedla si zpět k Adamovi. ,,V pohodě?" ujistil se.

Co nejpřesvědčivěji jsem zakývala hlavou na náznak souhlasu. ,,Jojo, to byl taťka, ptal se jak se mám a tak," zalhala jsem.

Adam mě sjel pohledem a dál se neptal. Byla jsem ráda, že se mi podařilo ho přesvědčit. V hlavě se mi zatím honily myšlenky na to, jak se Patrika znovu zbavím ze svého života. Nemůžu si znovu měnit číslo, vyhýbat se mu a nechci se znovu tahat po výsleších na policii, když ho nahlásím. ,,Jak mi to šlo?" vytrhl mě z přemýšlení Láďa, který zrovna dotrénoval.

,,Nejlíp jako vždy," zazubila jsem se na něj. Sklonil se ke mně a dal mi rychlou pusu.

,,To jsem chtěl slyšet," přitakal mi.

Rozesmála jsem se. ,,To tvoje ego jednou předroste i Burj Khalífu," zakroutila jsem nad ním hlavou. 

Rozkošně pokrčil ramena a na jeho obličeji se prohloubily ďolíčky. ,,Já mám samé velké věci," mrkl na mě.

,,Tak u toho být nemusím," konstatoval dramaticky Adam, vstal a odbelhal se pryč.

Tím nás oba pobavil. ,,Je všechno v pohodě?" zeptal se mě Láďa, který si místo něj sedl na lavičku.

,,Jasně, proč by nebylo?" optala jsem se. Ze všech sil jsem se snažila znít přesvědčivě a nemyslet na Patrika.

,,Viděl jsem tě s někým volat," přiznal.

,,To byl jen táta. Ptal se, jak se tady máme."

,,To je od něj hezký. Už mu chybí jeho holčička."

,,Spíš uklízečka a kuchařka," zazubila jsem se.

,,Ale ne, to přeháníš."

Nahlas jsem si povzdechla. ,,Podle mě ten bordel, který doma udělá, budu uklízet tak tři dny."

,,Pomůžu ti," hned zareagoval.

,,Ráda bych ti věřila, ale kdykoliv doma uklízím, ty sedíš s tátou na sedačce a sleduješ fotbal," podívala jsem se na něj ironickým pohledem.

Nevinně zamrkal. ,,Nemůžu za to, že jsem oblíbenější dítě tvýho táty."