Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 12

•Pohled Julie•

Schody jsem sbíhala dolů po třech, abych z toho baráku byla co nejrychleji pryč. Vůbec nechápu, jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že ty jeho namotávky byly pravda. A ještě víc blbá si přijdu kvůli tomu, že jsem za ním šla hlavně proto, abychom celou tu situaci znovu probrali. Opřela jsem se před domem o zeď, zapřela se o stehna a zhluboka dýchala. Nebyla jsem smutná. Byla jsem nebesky nasraná. Nasraná z toho, že jsem uvěřila dalšímu klukovi, který toho sice dokáže hodně napovídat, ale ve výsledku mu o mě vůbec nejde.

,,Ehm," odkašlal si vedle mě ženský hlas po tom, co se ozvalo bouchnutí vchodových dveří, které byly opodál. ,,Jsi-jsi v pohodě?" zeptala se trochu koktavě zrzka, která před chvílí opouštěla Krejčího byt. Byla jsem si jistá, že je to ta ze stories od Karabcovy holky.

Přikývla jsem. ,,Jo, jo. Díky za starost," prskla jsem. Byla jsem na ni nepříjemná, ačkoliv ona za nic nemůže. Přece není její problém, že je Ladislav idiot. Ta holka doteď ani nevěděla, že existuju.

,,Hele, on je prostě kokot. Od něj nemůžeš čekat nic jiného než dobrý sex," řekla. Tak alespoň vím, že této holce o jeho emocích nevykládá.

Ironicky jsem se uchechtla. ,,V pohodě, já od něj už neočekávám ani to," zhodnotila jsem. Bylo mi z něj tak strašně zle. Ještě navíc když věděl, že rozchod  s Patrikem nebyl zrovna snadný.

,,Nechceš třeba někam hodit? Jsem tu autem," zeptala se mě. Asi jsem musela vypadat jako totální troska, když mi dokonce nabídla odvoz.

Záporně jsem zakroutila hlavou. ,,Ne, ne. Ráda se projdu," řekla jsem jí. ,,Ale díky," usmála jsem se na ni vděčně.

,,Není zač," odsekla a dala se na odchod.

Já jsem se rozešla opačným směrem. Dokonce jsem musela použít i Google mapy, jelikož tuto novější část Prahy úplně neznám. Šla jsem celkem hezkými místy, kam se musíme někdy s Lindou zajít podívat. Padla mi tam totiž v parčíku do oka jedna rozkošná kavárna.
Celou dobu se ve mě mísily pocity naštvání a zklamání zředěné prozřením, že se kvůli klukovi, kterého znám sotva týden, nemám chovat jako žárlivka.

Jelikož se venku docela ochladilo, nakonec jsem nasedla na MHD a urychlila si tak cestu domů. Zastávku máme jenom pět minut od baráku, takže od toho, co jsem vysedla z tramvaje, jsem byla doma v cuku letu. ,,Jsem doma!" zakřičela jsem do bytu, kde zjevně někdo byl, jelikož se svítilo.

,,Ahoj Juli, jsem v kuchyni!" ozvalo se nazpět. Shodila jsem tenisky z nohou, pověsila bundu a vydala se za ním.

,,Panejo, tady to voní," nadechla jsem se. ,,Tohle je vždycky to poslední stádium předtím, než na to zapomeneš a letí to do koše," nezapomněla jsem si rýpnout. Táta nebyl zrovna masterchef.

Vysloužila jsem si od něj nepříjemný pohled. ,,Můžeš být hlady," prskl na mě dotčeně, ale poznala jsem, že si dělá srandu.

Mykla jsem rameny. ,,Já si stejně asi nedám, nemám moc hlad," přiznala jsem a vyhupsla jsem na linku kousek od něj. Pozorovala jsem ho, jak kuchtí.

,,Stalo se něco?" sjel mě podezíravým pohledem, přičemž ale nepřestával míchat něco, co se tvářilo jako čína.

Zakroutila jsem hlavou. ,,Ne, proč by?"

,,Protože normálně žereš jako kyselina," odvětil mi pohotově. ,,Nevečeřela jsi naposledy tehdy ve třetí třídě, když se celá vaše třída poblila na výletě ze špatnýho jídla."

Nechtělo se mi o tom, co mě naštvalo, mluvit a už vůbec ne s mým tátou. ,,Mám to dostat, tak mě nějak bolí břicho," zalhala jsem. Lež nejspíš zabrala, protože táta s jeho podezíráním přestal.

,,Nemáte to, vy ženy, vůbec jednoduché," pohladil mě soucitně po vlasech.

Souhlasně jsem přikývla. ,,Je to peklo," řekla jsem s dostatečnou ironií v hlase.

,,Co ten Krejčí?" vyhrkl na mě po chvilce ticha, které nastalo. Skoro to vypadalo, jako by si tuto otázku připravoval celé odpoledne. ,,Na takový věci mě musíš připravovat. Už nejsem nejmladší," řekl s naprosto kamennou tváří.

Nahlas jsem si povzdechla. Vlastně jsem ani nemusela vymýšlet tu šarádu s menstruací, jelikož jsme se k tématu, kterému jsem se chtěla vyhnout, stejně dostali. ,,Svět je malej, no," hlesla jsem neutrálně. ,,A ty se navíc nikdy z práce jen tak domů nevracíš," poznamenala jsem.

,,A to on sem teď bude chodit častěji?" zeptal se. Bohužel ale nevypadal, že by s tím měl problém, kdyby se Ladislavova návštěva opakovala.

Rázně jsem zavrtěla hlavou. ,,Určitě ne," mrkla jsem na něj sebejistě. ,,Vždyť jsem ti říkala, že se jen vehementně snažil se mi omluvit za tu pecku na stadionu. Kdyby sestřelil kohokoliv jiného, chtěl by se omluvit mu," řekla jsem. ,,Nic v tom nehledej," snažila jsem se být extrémně přesvědčivá a doufat, že tomu uvěří.

,,Stejně ti tu historku s Instagramem nevěřím," řekl. Super, takže se v tom hodlá šťourat.

,,Ta je zrovna pravdivá," přiznala jsem se smíchem.

On nadzvedl obočí. ,,A co pravdivé nebylo?" zeptal se.

,,Včera jsme se neviděli poprvé," řekla jsem skoro neslyšně.

,,Takže mi chceš říct, že randíš s naším nejlepším fotbalistou?" zeptal se s nadějí v hlase. V očích se mu zajiskřilo a vypadal, že každou chvíli začne ječet radostí.

,,Ne," uvedla jsem ho zpět do reality. ,,Kluk jako on nerandí," vysvětlila jsem mu. ,,Navíc ten člověk je úplně mimo moji ligu," dodala jsem.

Táta se zatvářil, jak kdybych ho bodla do srdce. ,,Je to skvělej kapitán," oponoval mi s jistou dávkou sparťanského přesvědčení v hlase.

,,To sice jo, ale jako člověk je úplnej pičus," vylítlo ze mě. Už jsem potřebovala tu zlost ze sebe vyventilovat ven. Seskočila jsem z linky, vzala si sklenici s vodou a napila se z ní.

,,Takhle nemůžeš mluvit, Julie," napomenul mě.

Věděla jsem, že nemá cenu se s ním bavit, ale vytočil mě úplně na maximum. ,,Tati, já s ním ten čas narozdíl od tebe opravdu strávila a vím jaký je člověk, ne jen ten tvůj slavný kapitán, kterého vidíš na metry daleko z tribuny," vybuchla jsem. ,,Navíc i na tom hřišti se chová jak bezmozek," padalo to ze mě. ,,Tak mě laskavě nenapomínej, co můžu a nemůžu říkat," ukončila jsem svůj emotivní monolog.

,,Ju-," chtěl něco říct.

,,Jdu k sobě, dobrou noc," ukončila jsem naši konverzaci trochu sobeckým způsobem a šla do svého pokoje. Vzala jsem si z kapsy bundy telefon, který jsem tam nechala, a letmo viděla upozornění.

Psal mi samozřejmě on.

@lkrejci__: Juli, já vím, že su debil, ale pojďme se prosím sejít. Došlas za mnou přece z nějakého důvodu.

@jullinka: Nemám zájem. To, co jsem chtěla řešit, se vyřešilo v momentě, kdy zrzka vyšla ze dveří.

@lkrejci__: Ano posral jsem to, vím to. Prostě jsem nepřemýšlel a chtěl ze sebe dostat vztek z toho, jak jsi mě odmítla.

@jullinka: To rozhodně není polehčující okolnost. V podstatě to vyznívá, že je to moje chyba.😂

@lkrejci__: Tak jsem to samozřejmě nemyslel.

@jullinka: Láďo, já na toto nemám. Prošla jsem si jedním dost ošklivým rozchodem, kdy mě kluk podvedl. Nepůjdu do toho rizika znovu.

@lkrejci__: Ale kdybys mně dala šanci a bavili jsme se dál, poznala bys, že nejsu takový jak se o mně říká.

@jullinka: Ne. Toto je definitivní konec. Dej mi prosím unfollow a zapomeňme na to. Celou dobu si stojím za tím, že vídat se dál, je blbost.