Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 40

•Pohled Ládi•

Na tento moment jsem čekal od té doby, co jsem kopl do míče. Doufal jsem, že jednou přijde nabídka ze zahraničí. Chcu hrát ve světové top lize, ať už je to Španělsko, Anglie, Itálie nebo Německo. Volal mi Rosa s informací, že to v tuto chvíli vypadá nadějně. Vrátil jsem se zpátky za Julií ke stolu a s úsměvem na rtech jsem se na ni podíval hned po tom, co jsem dosedl na židli.

,,Dobré zprávy?" zeptala se hned nedočkavě. Řekl bych, že něco zaslechla.

,,To to na mě jde tak vidět?" otázal jsem se překvapeně.

Odložila příbor a opřela se o stůl. ,,Takhle jsi nezářil ani tehdy, kdy jsem ti poprvé řekla, že tě miluju," odvětila mi se smíchem.

,,Lhářko," uchechtl jsem se. ,,Z toho jsem byl úplně mimo. Určitě jsem zářil víc!" dohadoval jsem se.

Protočila nade mnou očima. ,,Bývala s tebou větší sranda, Kopačko."

,,Já vím," zakoulel očima i on. ,,Jenom mám teď jiné myšlenky," přiznal jsem. ,,Rosa říkal, že došla nabídka ze Španělska!" vyjekl jsem tlumeně.

Julie mě s úsměvem sledovala. ,,Jsem na tebe pyšná, lásko," pronesla, vstala od stolu, který obešla, aby mě objala. Na to, že nemá ráda být středem pozornosti, ji na nás tímto činem strhla. Odtáhl jsem se od ní a ona si sedla zpět na svoje místo. ,,Jsi ten nejšikovnější kluk, kterého jsem mohla mít!" rozplývala se. ,,Konečně se ti splní tvůj sen."

Byl jsem skoro až dojatý, když jsem ju viděl, jak je ze mě nadšená. Mít vedle sebe někoho, kdo vás podporuje, je to nejvíc, co v životě můžete mít. Vím, že ju to stojí hodně ústupků a sebezapření, a proto si jí neskutečně vážím. ,,Děkuju," řekl jsem jí. V tomto duchu plném konverzací o mojí a zároveň naší společné budoucnosti se nesly chvíle v restauraci až do doby, než jsme dojedli. ,,Půjdeme?" navrhl jsem Julii. Souhlasila.

Zaplatil jsem jídlo a vydali jsme se z Palladia k autu. Ačkoliv su šťastný, že bych šel ven, nejsem si jistý, jak celá ta situace s přestupem dopadne. Nejsu naivní a vím, že to nebude jak z pohádky. Julie studuje vysokou a určitě ju jen tak kvůli mně nepřeruší. ,,Kam to jedeme?" zeptala se, když si uvědomila, že nejedeme směrem domů.

,,Na stadion," odpověděl jsem jí. ,,Rosa tam ještě bude a já nevydržím nevědět víc, než mi řekl do telefonu."

Julie chápavě přikývla. ,,Ok."

,,A pak pro tebe mám překvapení," řekl jsem jí nečitelně.

Její oči se rozzářily nadšením. ,,Překvapení?" vyjekla. Přikývl jsem. ,,Notak, Ládi," snažila se. ,,Pověz mi to!"

,,Nebo?" zasmál jsem se.

,,Nebo ti nedám!" přimhouřila oči a důležitě si zkřížila ruce na prsou. Asi měla pocit, že vyhrála.

Mykl jsem rameny. ,,Dá mi jiná," vylítlo ze mě a hned v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem překročil hranici Juliiny tolerance.

,,Jdi do hajzlu!" prskla na mě naštvaně. Věděl jsem, že tentokrát není uražená na oko, ale opravdu.

,,Promiň zlato, byl to jen blbý vtip," řekl jsem a pohladil ju po koleně. ,,Víš, že bych za jinou nešel."

,,Klidně si běž," odsekla a otočila se na druhou stranu. Svůj pohled přesunula z okýnka a nohy odvrátila na pravou stranu. Typický ženský move, který mi naznačí, že su debil a něco se jí nelíbí.

,,Lásko," vydechl jsem. ,,Jak mám poznat, kdy si z tebe můžu dělat srandu a kdy ne?" protočil jsem očima.

Julie se na mě významně podívala. ,,To máš vycítit, jsi můj přítel!" Na to konto jsem se rozesmál. ,,Řekni mi, co je to za překvapení a nebudu naštvaná," začala vydírat. Su vždycky divák, jak umí situaci otočit pro svůj prospěch.

,,Ty seš hrozná vyděračka!" vyjekl jsem. Ona jen zvedla bradu a zase se podívala z auta ven. ,,Fajn," vydechl jsem poraženě. Zase mě převálcovala a dostala to, co chce! ,,Ale nelíbí se mi, že to ze mě vždy dostaneš," podotkl jsem.

Julie nevinně zamrkala. ,,Promiň."

,,Dostal jsem dnes pozvánku na fotbalistu roku, tak jsem tě chtěl oficiálně pozvat," začal jsem. ,,Ale protože jsi netrpělivá, tak to vůbec není oficiální," dodal jsem zklamaně.

,,Ty jsi zklamaný," pronesla. Jako by si konečně uvědomila, že mi zmařila plány. V pondělí odlétáme na soustřední do Marbelly. Julie má v pondělí dopoledne domluvený sraz s Lindou. Chtěl jsem jí doma nechat kytku, poukaz na šaty a pozvánku na galavečer, že si ji otevře, jak se vrátí zpět do bytu. Takto všechny plány padají a vůbec to nebude romantické.

Nuceně jsem se na ni usmál. ,,Ale ne," zalhal jsem.

,,Poznám, že jo." Vystoupil jsem z auta, jelikož jsme právě dorazili na Letnou. ,,Ládi, promiň," přišla za mnou Julie a objala mě. ,,Někdy jsem fakt kráva."

Objímal jsem ju taky. ,,Trochu jo," řekl jsem se smíchem.

,,Hej!" zasmála se. ,,Mohl sis to jenom potichu myslet!" Odtáhla se ode mě a vzala si taštičku ze zadního sedadla.

Vzal jsem si za ruku a šli jsme směrem ke stadinu. ,,Víš, že kdybys Rosovi kývla na tu práci, mohla bys možná s náma už do toho Španělska?" zeptal jsem se jí. Napadlo mě to vlastně až teď, že by se to tak dalo udělat a nemuseli bychom být dva týdny od sebe.

Zvedla na mě pohled. ,,To by bylo narychlo," zhodnotila.

,,Nebylo," přesvědčoval jsem ji. ,,Řekni ano na tu práci a zařídím to."

,,Připadala bych si tam navíc."

,,Julie, pracovala bys tam," oponoval jsem jí.

Usmála se na mě. ,,Tak fajn," vydechla. ,,Linda by snad přežila, že ten náš srazík přesunu," zazubila se na mě.

,,Takže jo?"

,,Zkusím to," souhlasila. ,,Ale když mi to nepůjde, budu dál jenom tvoje přítelkyně."

,,Budeš nejlepší."