Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 48

•Pohled Julie•

,,Tatiiii," vypískla jsem radostí jako kdyby mi bylo pět. ,,Tak ráda tě vidím," zazubila jsem se na něho.

Táta mě objímal, měl bradu opřenou o moji hlavu a díky tomu jsem poznala, že se usmál. ,,Já tebe," usmál se. ,,Chyběla jsi mi, bylo tu moc ticho."

,,Až ti řeknu drby na každýho jednoho v kabině, už nebudeš Sparťan," zahuhlala jsem mu do hrudi. ,,Hrozná sebranka!"

,,I na mě něco máš?" ozvalo se.

Táta se ode mě odtáhnul a pozdravil Láďu. ,,Na tebe mám to nejhorší," vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Jak jsi to s touhle šílenou ženskou mohl přežít?" otázal se se táta smíchem Ládi. Láďa položil můj kufr a než stihl něco říct, mluvila jsem já.

,,Tati!" vydechla jsem pohoršeně. ,,No promiň!"

Ladislav se rozesmál. ,,Potrefená husa se vždy ozve, že?" uzemnil mě.

,,Počkej, až budeš něco chtít, to ti připomenu!" vypískla jsem na svoji obhajobu. ,,Jak se umím ozvat."

Láďa ke mně přistoupil, objal a políbil na čelo. ,,Ale plosimtě," zašišlal na mě.

Poté jsme přesunuli konverzaci na to, co se v Praze stalo, když jsme tu nebyli, co je nového a jak se táta měl. Táta byl tak skvělej, že nám nachystal řízek, a tak jsme si společně dali pozdní oběd. Nebo brzkou večeři? A byla jsem ráda, že trávím čas se dvěmi svými nejmilovanějšími.

______

,,Co máš dnes v plánu?" zeptal se mě táta, když jsme se ráno potkali u snídaně.

,,Nic moc," přiznala jsem. ,,Láďa má dvoufázi a já musím na Spartu vyzvednout nějaké dokumenty," řekla jsem. ,,Ale slíbil mi, že si spolu zajdem na oběd."

,,Koukal jsem na to video ze soustředění, jak jsi dělala rozhovor s Preciadem," změnil táta téma.

,,Už to vyšlo?" snažila jsem se znít nezaujatě a tvářit se, že jsem celý předešlý večer nerefreshovala komentáře, abych si přečetla, co si o mně fanoušci myslí. Trochu jsem se bála, jak zareagují na to, že nová přítelkyně kapitána má rovnou místo ve Spartě.

Táta se na mě podíval zpod svých brýlí na blízko a jeho obličej mi jasně dával najevo, že mi nevěří. Moc dobře věděl, jak jsem kolem celé situace nejistá a to, že bych nevěděla, kdy video vyjde a nezajímala se o reakce, mu přišlo velmi nepravděpodobné. ,,Má to super ohlasy," řekl. ,,Nedivím se, jsi moje šikovná holčička," usmál se na mě pyšně.

Přišla jsem k němu a objala ho kolem ramen. ,,Děkuju moc."

Vzala jsem do ruky telefon, který mi hlásil milion nových upozornění. Správce sociálních sítí označil u videa můj Instagram, takže mám spoustu nových žádostí o sledování. Mě ale zajímalo jenom to, jestli mi už napsal Láďa. Bylo divný spolu teď nebýt po takové době, kdy jsme spolu trávili nonstop 24/7.

Kopačka❤️: Už mi chybíš.

Při přečtení zprávy jsem roztála jako vždy, když mi tyhle věci říká nebo píše. Občas si říkám, že musím vypadat jako zamilovaná třináctiletá holka. Ale já si jen nemůžu pomoct v tom, jak šťastná s ním jsem.

Já: Za chvilku vyrážím na Strahov, vyhlížej mě.

Rychle jsem vypila kafe a vyběhla do pokoje. ,,Snídaně nic?"slyšela jsem za sebou jen. Táta nesnáší, když nesnídám. Taky už mě párkrát křísil, když mi poklesl můj běžně nízký tlak.

Po ranní hygieně jsem ze skříně vytáhla rifle, uggy a bílou mikinu. Můj must go zimní outfit, který teď po dvou týdnech ve Španělsku budu na aklimatizování v Praze nutně potřebovat a pravděpodobně se z něj dlouho nevysvléknu. Kluci už mě bez líčení znají, takže tento krok jsem pro dnes přeskočila. Vlasy jsem si sepla do vysokého copu a nechala své vlasy splývat po zádech. ,,Kafe byla snídaně, tati," zazubila jsem se na něj, když jsem se vrátila zpět do kuchyně.

,,Jednou tě to dožene," mlaskl si podrážděně a dál to nerozebíral. Už na nějaké poučování někoho tak trvdohlavého jako jsem já, nemá nervy, řekla bych.

Do velké kabelky jsem si dala počítač a složku s papíry, hodila na sebe dlouhou teplou bundu a po rychlém rozloučení jsem opustila náš byt. Nestihla jsem udělat ani pár kroků, když jsem za sebou slyšela ten odporně známý hlas. ,,Už ses vrátila?"

,,Vidíš, ne?" odeskla jsem ještě protivněji, než jsem chtěla. Snažila jsem se ho obejít, ale nedovolil mi to.

Patrik se na vteřinu zatvářil šokovaně a poté se rozesmál. ,,Takovou tě neznám," zhodnotil. ,,Kdybych věděl, co se v tobě skrývá, nenechal bych tě tak jednoduše odejít," řekl sebevědomě a své tělo se snažil neustále lepit na to moje. Ačkoliv jsem couvala a snažila se uhnout, zeď, na kterou jsem narazila, mi znemožnila jakýkoliv další manévr. Patrik opřel svoji ruku vedle mé hlavy a druhou mě chytl za pas.

,,Myslíš, že bych se tě ptala?" prskla jsem snažící se oddělat jeho ruku z mého těla.

Přiblížil se k mým rtům. Zatajil se mi dech. Ne proto, že bych chtivě vyčkávala na polibek, ale ze strachu. Měla jsem z něho snad snad ještě větší strach než tenkrát, když jsem s ním chodila. ,,Odteď se mě budeš ptát na všechno."

,,Ty ses úplně zbláznil?" otázala jsem se nevěřícně. Celá situace mi přišla absurdní. V čele s tím, že kolem nás chodily davy lidí a nikomu nepřišlo divné, že se mu snažím vysmeknout.

,,Ne, ale donutím tě, aby ses zbláznila ty. Zblázníš se, až tomu tvému blbečkovi zničím kariéru a ty si to budeš celý život vyčítat," spustil výhružky. ,,Myslíš, že bude s někým, kvůli komu je mimo?" položil řečnickou otázku, na kterou si v zápětí i odpověděl. ,,Nebude. Skončíš sama a ještě přilezeš za mnou."

__________
Okay guuuys, I'm baaack! Did you missed me? Cause I missed you! <3