Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 13

•Pohled Ládi•

Právě jsme na cestě na zápas. Dnes hrajeme v Hradci, kam jezdíme ráno v den zápasu. Když máme zápas někde dál, jedeme už den předem. Kdybychom jeli včera, nestala by se ta situace s Karolínou a možná by to teď s Julií bylo v pohodě. Ale na kdyby se nehraje.
V buse jsem seděl sám a byl jsem, v rámci možností, pohodlně rozvalený přes dvě sedačky. V uších jsem měl sluchátka a poslouchal to nejlepší z českého rapu. Z mého přemýšlení mě vyrušil Kara, který mi vlezl do zorného pole, když si přede mě stoupl v uličce autobusu.

,,Co je?" zeptal jsem se ho a jedno sluchátko si z ucha vytáhl.

Propaloval mě pohledem. ,,Mám pocit, že jsme v Praze nechali kapitána," utrousil.

Přesunul jsem se do sedu, abych mu uvolnil místo, ať si může sednou vedle mě. ,,Sorry," vydechl jsem. Byl jsem si vědom toho, že pokud nejsem v pohodě já, odráží se to i na tým. Snažil jsem se tomu zabránit, ale situace s Julií na mě doléhala čímdál víc. Kéž bych tehdy ten míč kopl do nějakého dědka, se kterým by se to takto nezamotalo. Dal bych mu dres jako omluvu a tím by to pro mě celé skončilo.

,,Ta holka?" ujistil se, jestli je v obraze. Přikývl jsem. ,,Prý jsi včera byl s Karolínou, tak..." začal opatrně. To mě mohlo napadnout, že holky si to okamžitě řeknou a Sabina to vyslepičí i Karovi.

Protočil jsem očima. ,,Tak to brzy budou vědět všichni," vydechl jsem. Moc dobře jsem věděl, jaké jsou ty dvě drbny.

,,Ale ne," snažil se mě uklidnit. ,,Řekla to jen Sabině," dodal.

,,Předpokládám, že se mnou bude ráda chlubit," poznamenal jsem sebejistě. Většinou to holky, se kterými jsem se vyspal, tak měly. Su jako jejich trofej a není potřeba zastírat, že mně to dodává jistou dávku sebevědomí.

Kara se uchechtl. ,,To asi jo," přitakal mi. ,,Ale pak teda nechápu, co tě žere," vrátil se k tématu.

Promnul jsem si oči, protože každá myšlenka na to, jak jsem to posral, mě ubíjí. ,,Když jsem včera jel nakoupit, náhodně jsem ji zase potkal," začal jsem od začátku.

,,To si děláš prdel," vyjekl Kara a zakryl si
pusu překvapením. Záporně jsem zakroutil hlavou. ,,To už není náhoda," zhodnotil situaci.

,,To samé jsem si říkal taky," vydechl jsem. ,,Proto jsem toho chtěl využít a dát jí najevo, že bych se s ní rád vídal dál. Něco mě k ní fakt táhne." svěřil jsem se. ,,Šli jsem k ní domů, kam mimochodem náhodně přišel její táta," uchechtl jsem se nad situací s jejím tátou.

,,Takže průser?"

,,Právě naopak, taťka Sparťan by byl velice rád, kdybych se tam objevoval častěji." zasmál jsem se a Kara se mnou. ,,Jenže Julie si pořád jela to svoje. Neustále jsem dokola slyšel, jak já jsem jí sám řekl, že vztah nechci, že je po hnusném rozchodu a v vůbec mi nevěří," vysvětloval jsem mu. ,,Jenže podle mě si to jen nalhává," řekl jsem mu svoji teorii. ,,Když jsem odcházel, byla mega smutná, a pak ke mně sama přišla a objala mě," popisoval jsem mu všechno do detailů. Cítil jsem se jako slaboch, že nejsem stoprocentně v pohodě kvůli holce, kterou sotva znám. Nebylo mi příjemné se o tom bavit, ale zároveň jsem měl potřebu se někomu svěřit. Vím, že čím déle to budu držet v sobě, tím hůř pro mě a následně pro tým. Chceme vyhrávat a na to musíme být všichni ready.

Kara na mě vyjeveně hleděl. ,,Kámo, co ty zažiješ v jednom týdnu, se mi nestalo za celých mých dvacet let," snažil se odlehčit situaci.

,,Su výjimečný, to víme."

,,No a proč jsi psal Káji?" ptal se dál. Chápu, že mu to nedává logiku.

Nahlas jsem si povzdechl. ,,Byl jsem nasraný z toho, že mě Julie odmítla," přiznal jsem. Když jsem slyšel, jak to nahlas zní, bylo mi snad ještě hůř. ,,Nejsu s tím v pohodě, protože ju chcu vidět dál, ale taky proto, že nejsu zvyklý, že mě holka takto pošle do prdele," mluvil jsem. ,,Věděl jsem, že Karolína neodmítne a potřeboval jsem zahojit svoje raněné ego."

Kara nade mnou protočil očima. ,,Sorry, že to řeknu takhle...Ale jsi fakt tragéd," zhodnotil. Díky Adame, fakt umíš kamaráda podpořit.

,,Jenže to není všechno," hlesl jsem. ,,Když ode mě Karolína odcházela, stála před dveřma Julie," popsal jsem mu. Zaraženě na mě hleděl.

,,Ne," vyjekl.

Přikývl jsem. ,,Nevím, proč došla, ale prostě tam byla v tu nejmíň vhodnou chvíli. Takže když uviděla Karolínu, utekla pryč." dopověděl jsem mu můj včerejší zážitek. ,,Definitivně jsem to tímto pohřbil," zhodnotil jsem celou situaci. ,,Napsala mi, ať ji nechám na pokoji, dám unfollow a už se nijak nespojujeme," řekl jsem sklesle. Přišel jsem si, jak kdybych byl ve slepé uličce. Nechci být ten, co za ní bude dolézat, ale zároveň mám pocit, že to ještě nemá být konec.

,,Holky mají rády gesta, tak něco udělej," snažil se mi poradit. Já jsem se ale rozhodl to nechat být. Třeba za týden zjistím, že to bylo jenom nějaké náhlé pobláznění smyslů.

,,Asi to nechám být," řekl jsem odevzdaně.

,,Náš kapitán se nevzdává," mrkl na mě Kara.