Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 30

•Pohled Julie•

,,Tak si to moc užijte dneska," popřál mi Láďa odcházející na trénink.

Zvedla jsem na něj pohled od telefonu, do kterého jsem akorát koukala. Ani jsem nepostřehla, že už přišel z koupelny. Chodí jako duch. ,,Děkuju zlato," usmála jsem se na něj vděčně a našpulila jsem rty na náznak toho, že chci pusu.

Láďa můj počin pochopil a rychle na něj zareagoval. ,,Uvidíme se večer?" ujistil se.

,,Říkala jsem si, že bych dnes spala doma. Už jsem dlouho neviděla tátu," odvětila jsem mu. Podle jeho výrazu se mu nelíbila představa, že by usínal bez svého nejoblíbenějšího plyšáka na mazlení, jak mi někdy z legrace říká.

V jeho očích jsem poznala, že se snaží něco vymyslet. ,,Tak já přijedu k vám!" vyhrkl najednou. ,,Tvůj táta mě velmi rád uvidí," pronesl naprosto přesvědčeně.

Musela jsem se nad ním uchechtnout. Chvilkama mám pocit, že jsem si místo kluka pořídila psa. ,,Dobře," souhlasila jsem. ,,Tak se uvidíme u nás," shrnula jsem naši dohodu. ,,Mohla bych něco uvařit," navrhla jsem.

Láďa začal horlivě přikyvovat. ,,Svíčkovou!"

Protočila jsem nad ním očima. ,,Něco jiného u čeho nestrávím v kuchyni tři hodiny?" zeptala jsem se ironicky.

,,Tak je mi to jedno," mávl nad tím rukou. ,,Ty vaříš všechno dobře," pochválil mě. Pohladil mě po tváři a naposled políbil. ,,Tak s Lindou vyberte ty nejkrásnější šaty a uvidíme se večer," řekl. ,,Pa."

,,Těším se," zaculila jsem se na něj. Každý jeho pohled, pohyb, dotek, vůně, všechno dohromady pro mě bylo jako afrodiziakum. Byla jsem z něho na větvi. Kdybych řekla, že pořád stejně, lžu. Neustále se to totiž stupňovalo.

Po tom, co Láďa odešel, jsem se šla nachystat. Vlasy jsem si navlnila, makeup udělala stejně jako vždy jindy a protože je dnes venku mínus pět stupňů, oblečení mi zabralo největší čas. Zvolila jsem černé koženkové kalhoty do vysokých kozaček, obří černý svetr a na to bězový chlupatý kožich. Vše jsem doladila rukavicemi a šálou, bez kterých bych venku umrzla.

,,Ahoj krásko!" pozdravila mě rozpustile Linda, když jsme se potkaly u nás před domem. Sjela mě pohledem od hlavy k patě. ,,Ty už normálně vypadáš jako fotbalová přítelkyně," dodala se smíchem. ,,Ten kožich je boží," pochválila mě a po kožichu přejela svojí dlaní.

Přikývla jsem. ,,Předčasný dárek od Ládi k Vánocům," ujasnila jsem. ,,Jednou jsem utrousila, že se mi líbí a on mi ho koupil, jak jel z tréninku," vydechla jsem ne moc nadšeně. Nebyla jsem na takové rozmazlování zvyklá a cítím se pak blbě, že někomu něco dlužím.

,,Ty žiješ můj sen," zasnila se Linda. ,,Nehledá nějaký jeho spoluhráč přítelkyni?"

Mykla jsem rameny. ,,Poptám se."

Nasedly jsme na tramvaj a jely jsme šest zastávek do ulice, kde se nachází butik se společenskými oděvy. ,,Nemohl by ti ten tvůj kapitán koupit i auto?" zeptala se Linda ironicky. ,,Jezdit sockou už fakt nedávám."

Nad tím jsem se zasmála. ,,Jezdíš jí celý život a najednou ti to vadí?"

,,Vadí mi to odjakživa!" prskla.

Zanedlouho jsme již byly před dveřmi butiku. ,,Dobrý den," pozdravila jsem, jakmile jsem vešla dovnitř. Hned mě ovanula vůně vanilky, která se linula celým obchodem. Interiér byl laděn do neutrálních tónů a byl opravdu vkusný.

,,Dobrý den," pozdravila sympatická mladá žena nazpět. ,,Můžu vám pomoci?"

Přikývla jsem. ,,Potřebuji společenské šaty na vánoční večírek mého...přítele," rozmluvila jsem se. ,,Jedná se o formální akci, takže si představuju rozhodně nějaké dlouhé a ideálně ne úplně uplé šaty," řekla jsem jí detailně svůj požadavek.

,,S vaší figurou bych se uplých šatů nebála, slečno," usmála se na mě. ,,Samozřejmě je to vaše volba a důležité je, v čem se cítíte dobře vy," přikývla. ,,Ale mám tady novou kolekci saténových šatů a myslím si, že byste je určitě měla alespoň vyzkoušet," přemlouvala mě.

Nakonec jsem se nechala ukecat a jako první šaty jsem si zkusila právě ty na její doporučení. Šaty byly rudé. Horní část držela špagetová ramínka, sukně sahala až po zem, přičemž rozparek byl do půlky stehna. Musím uznat, že jsem v nich vypadala skvěle, i když byly přesným opakem mé představy. Vyšla jsem z kabinky, kde už netrpělivě přešlapovala Linda. ,,Doprdele!" vyjekla, když mě uviděla. ,,Pardon," omluvila se směrem k prodavačce. ,,Vypadáš v nich dokonale," sjela mě pohledem. ,,Být tebou si nezkouším jiné," přesvědčovala mě.

,,Fakt?" zeptala jsem se, přičemž jsem se na sebe koukala do zrcadla. Musím uznat, že byly opravdu přenádherné, ačkoliv byly úplně jednoduché.

Nakonec jsem si ještě zkusila dvoje jiné, které mi padly do oka. Jedny byly krémové s volnější nabranou sukní, druhé tmavě modré s tylovou sukní. ,,Ty červené, jednoznačně," řekla Linda s přikyvující paní prodavačkou v zádech.

Souhlasila jsem. ,,Fajn, beru ty," usmála jsem se směrem k paní prodavačce. Ta mi šaty zabalila do papíru a luxusní tašky a já je zaplatila. Cena byla úplně šílená, ale za to, abych vypadala reprezentativně, mi to stálo.

Nakonec jsme si s Lindou zašly i na pozdní oběd a strávily spolu moc hezké odpoledne. ,,A jak se na tu akci těšíš?" zeptala se. ,,Předpokládám, že jsi nervózní."

Souhlasila jsem. ,,Ale vím, že je to pro Láďu důležité," vysvětlila jsem. ,,Tak to nějak zvládnu."

,,Nemáš strach z té Karabcovy holky?"

Negativně jsem zakroutila hlavou. ,,Nemám důvod. Budu tam s Láďou a navíc když tam nebude Karolína, jsem si jistá, že se bude chovat jinak," sdělila jsem jí. ,,Úplně jsem ti zapomněla říct, že si o mně ta kráva zase něco navymýšlela," vyjekla jsem.

,,Co?"

,,Prý mě viděla, jak se tahám s klukama," vyprskla jsem smíchy a napila se brčkem své domácí limonády.

Linda na mě překvapeně vykulila oči. ,,To je zoufalka," zhodnotila. ,,Ta by fakt udělala cokoliv, aby ho dostala."

,,Nesnáším ji," řekla jsem upřímně. ,,Láďovi věřím, ale když si představím, že byl s někým takovým schopný spát...,"

,,Nad tím nemůžeš takhle přemýšlet," řekla. ,,Láďa je do tebe úplnej blázen. To ti řekne každý, kdo vás alespoň jednou viděl spolu."