Mimo ligu - LK37 [CZ]

Kapitola 9

•Pohled Ládi•

,,Ale včera to bylo fajn, ne?" snažil se navázat konverzaci Kara, když jsme seděli na stadionu a čekali na trenéry, až přijdou, aby nám přehráli videa a dali jsme dohromady taktiky na nedělní zápas.

Nezaujatě jsem přikývl. ,,Ušlo to," odpověděl jsem stroze a dál čuměl do telefonu.

,,Sabča říkala, že by s tebou Kája ráda znovu někam zašla," pokračoval. Nebylo mi příjemné být součástí tady té hry. Nejsu žádný pejsek, abych chodil s tím, s kým mi poručí holka mého kamaráda.

,,Nemám zájem," řekl jsem upřímně. ,,Ze slušnosti jsem tam šel, ale bylo to naposled," vydechl jsem, přičemž jsem se pohodlněji zabořil do židle, na které jsem seděl.

Kara přikývl. ,,Ok," hlesl chápavě. Aspoň, že to pochopil a nesnažil se mě dál tlačit do něčeho, co mu nakukala jeho mladá doma. ,,No a co ta holka z tribuny?" změnil téma. ,,Nevíš, jak je na tom?"

Při vzpomínce na Julii jsem se musel usmát. ,,Včera jsme byli spolu," řekl jsem potichu. Neměl jsem za potřebí, aby to slyšeli ostatní kluci. ,,Po tréninku jsem ju vyzvedl doma, dali jsme si u mě jídlo, kecali jsme," popsal jsem mu ve zkratce mé včerejší odpoledne. V hlavě mi probíhaly obrázky Julie, když jsme od sebe byli na pár centimetrů vzdálení. Zatímco já jsem seděl na barové stoličce, ona stála mezi mýma nohama. Tento moment se mi od včera odehrál v hlavě už asi tisíckrát a vždy při něm mám příjemné chvění v břiše.

Kara na mě překvapeně vykulil oči. ,,Takže jsi stihl včera dvě rande?" položil mi spíše řečnickou otázku a uchechtl se.

,,Jo, ale na jednom z nich jsem nebyl dobrovolně," nezapomněl jsem mu připomenout.

Karův výraz se změnil. ,,Sorry kámo, já vím, že to nebyl nejlepší nápad, ale..."

,,Ale Sabča to tak chtěla, chápu," přerušil jsem ho. ,,Už to neřeš," mávl jsem nad tím rukou. S odstupem času to alespoň bude historka, které se můžeme zasmát.

Kara se na mě vděčně usmál. ,,A kdy se znovu uvidíš s tou tvojí trefenou?" zeptal se.

Můj výraz se zkroutil do pobaveného úšklebku z toho, jak ji nazval. ,,Vůbec nevím," vydechl jsem. ,,Asi se už neuvidíme," zhodnotil jsem.

Kara zvedl obočí. ,,Jako nerozuměli jste si?" zeptal se na otázku, která se v tuto chvíli jednoznačně nabízela.

Nahlas jsem si povzdechl. ,,Rozuměli...jen," nevěděl jsem vlastně, co mu říct. ,,Já jsem jí řekl, že nechcu vztah a ona řekla, že nepočítala s tím, že se uvidíme více než jedenkrát," koktal jsem. ,,Já jsem ju pozval jakože na omluvu za tu věc na tribuně a ona to tak brala," mluvil jsem dál. ,,Ne jako rande nebo tak."

Adam měnil výrazy s každou novou informací, kterou jsem přidal. Potom se rozesmál. ,,Ty jsi fakt tragéd," zhodnotil.

,,Dík," prskl jsem.

,,Proč mi připadá, že bys ji chtěl vidět znovu?" šťouchal do mě. ,,Je pěkná?" dodal ještě doplňující otázku. Mu i Viťasovi jsem o ní sice řekl, ale neukázal ji. Moc dobře věděl, že su z toho nasraný. Chtěl bych ju vidět znovu. Od včera na ni furt myslím. Jen z ní mám pocit, že pro ni nejsu dost dobrý. Přece sama řekla, že to bere jen jako omluvu za tu situaci a že nepočítá, že bychom se vídali dál. A já se nebudu nikomu vnucovat.

V tu chvíli už naštěstí začali trenéři s jejich prezentací, a tak jsem mu nestihl odpovědět. Nechci přiznávat, že je to celé na hovno. A taky, že jsem to způsobil já. Třeba to celé zazdila jen kvůli tomu, že jsem jí hned z první vpálil, že teď nejsu nastavený na vztah.

,,Krejda, are you here with us?" přerušilo mě z mého přemýšlení.

Napřímil jsem se a letmo jsem se rozhlédl kolem sebe. Ostatní kluci se nade mnou bavili. ,,Yes, sorry coach," hlesl jsem.

Karabec nade mnou se smíchem pokroutil hlavou a Sáďa sedící vedle něj na mě ironicky hrozil prstem. Toto je přesně to, čeho jsem se chtěl vyvarovat. Jakékoliv myšlenky na holky vám v momentě zatemní mozek a já nechci podcenit svoji kariéru. Teď se daří a vypadá to nadějně i s nějakým zahraničním angažmá. Tak proč si to kazit?

Po prezentaci jsme se vydali domů. ,,Co máš teď v plánu? Nepodniknem něco?" poplácal mi po rameni Viťas, zatímco jsem naivně kontroloval telefon, jestli mi třeba nepřišla zpráva od Julie.

Zakroutil jsem záporně hlavou. ,,Sorry hoši, dneska nějak potřebuju být sám," odmítl jsem je. Po včerejším vyčerpávajícím dni zakončeném večeří z donucení si potřebuju protřídit myšlenky. ,,Jen se stavím nakoupit a až do večera se nehnu od plejáku," sdělil jsem jim svůj plán na zbytek dne.

Nasedl jsem do auta a vyjel k nejbližšímu obchodu tady na Letné. Dal jsem si kšiltovku a kapuci, abych měl alespoň trochu pocit nějakého krytí. Ačkoliv si vážím každého jednoho fanouška, dnes není ten den, kdy bych chtěl rozdávat úsměvy na fotky.

Vzal jsem si košík, do kterého jsem házel základní potraviny. Abych měl dnešní večeři pokrytou, zastavil jsem se u regálu s omáčkami na těstoviny. Když jsem se ohnul do regálu, bral nějakou omáčku a chtěl odejít, vrazil jsem do drobného těla, které se sesunulo k zemi. Jelikož jsem byl hluboce ponořený do svých myšlenek, vůbec jsem si nevšiml, že vedle mě někdo stál.

,,Hrozně se omlouvám!" vyhrkl jsem. Když jsem ale slečně uviděl do obličeje, měl jsem co dělat, abych nedostal infarkt. ,,Julie!" dodal jsem a pomohl jí vstát.

Opravila si obvaz na hlavě a zabořila ruky do kapes obří mikiny. ,,Já snad napíšu knížku," řekla se smíchem. ,,Bude to detektivka a pravděpodobně tam budou vyšetřovat moji smrt způsobenou neomaleným fotbalistou," popsala. Líbilo se mi, jak celou situaci vzala v pohodě. Jakoby už ji to ani nepřekvapilo. Mě to naopak docela vykolejilo. Zase jsme se náhodně potkali.

,,Jsi v pohodě?" otázal jsem se. Prohlížel jsem si ji. Byla roztomilá. Narozdíl od včerejška byla zase nenamalovaná stejně jako, když mi skočila pod auto.

,,V porovnání s tou peckou míčem tohle bylo nic," odpověděla. ,,Naštěstí nezvyšuješ kalibry úderů," poznamenala ironicky. Jak jinak taky.

,,Čekal jsem, jestli třeba nenapíšeš," vypadlo ze mě po pár chvílích ticha za doprovodu vzájemného zírání do očí. Hned po tom, co jsem to vyslovil, mi po těle přejel nepříjemný pocit, jak jsem něco tak trapného mohl říct nahlas. Cítil jsem se jako největší chudák, který žadoní o holku.

Julii to evidentně zaskočilo, protože se v tu ránu její obočí přesunulo skoro až někam nad čelo. ,,Proč bych ti měla psát?" kuňkla a sklopila pohled do země. Nervózně si přešlápla.

,,Třeba žes zjistila, že ti chybím, protože su neuvěřitelně šarmantní," snažil jsem se to zahrát s humorem.

Julie se ironicky uchechtla. ,,Je evidentní, že já tobě nechybím, když jsi po mně ještě stihl rande se svojí slečnou, kterou údajně nechceš, jelikož je pro tebe na prvním místě fotbal," vychrlila na mě. Otočila se na patě a dala se na odchod.