SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

Část 15

„Nemohla bys mi půjčit pár tampónů?" Zašeptala Ciara směrem k Naře, když po snídani osaměli.

 „Tampónů?" Zatřásla nechápavě hlavou. 

„No určitě nějaké máš," mrkla na ni, „skočím si pak do obchodu. Úplně jsem zapomněla na to, že to dostanu."

 „Co..., že dostaneš?" Zatřásla nechápavě hlavou, ale pak ji to docvaklo. „No..., já..." vykoktala. Ona sama menstruaci neměla už tisíc let. Kdoví jestli někdy. Už si ani nepamatovala. Úplně vypustila z hlavy, tyto ženské problémy, „vlastně..., právě mi došly," vyhrkla, „a pochybuju, že tě Raven pustí samotnou, pošlu služebnou. Ať koupí nějaké i pro mě," polkla a zamávala na služebnou, „Berto, potřebuju, abys došla něco koupit."

 „Dobře, paní. A co?" 

„Tampóny."

 „Tampóny?" Vykulila Berta oči a nechápavě zatřásla hlavou, „Proboha, co to je?"

 „Žijete tady sto let za opicema?" Zamračila se Ciara, „Dojdu si tam sama." Už jí pomalu docházela trpělivost. Vyskočila na nohy, a v tu chvíli se srazila Ravenem, který právě vstoupil do pokoje.

 „Obávám se, že nikam nepůjdeš, drahoušku." 

 „Obávám se, že půjdu! Potřebuju do obchodu!" Odcekla. 

„Od toho máme služebnou."

 „Ta ani neví, co to je tampón!" Vykřikla Ciara, a když spatřila Ravenův pohled, pochopila, že zřejmě ani on, nemá tušení. Odfrkla si, a pokusila se protáhnout okolo něho. Chytil ji ale za paži a přitáhl si ji k sobě. 

„Nikam!" zavrčel ji do obličeje, z několika málo centimetrů. Ciara zalapala po dechu. Držel ji tak pevně a jeho vůně, ji celou prostoupila.

 „Dojdete mi tam snad sám?!" Vyprskla mu do tváře, „Potřebuju sakra tampóny!"

 „Co to kruci je?" Zamračil se na ni, jakoby ji podezříval z toho, že se snaží něco vymyslet, aby mohla utéct. Ciara o tom byla přesvědčená. Četla mu to ve tváři. Díval se na ni podezřívavě a téměř nevraživě. 

„Ženská, menstruační, hygienická pomůcka," cedila skrz zuby a každé slovo, vyslovila se zvláštním důrazem, „jak jistě víte, každá žena jednou za měsíc při menstruaci..., „au..." vykřikla, když stisk jeho ruky, na její paži bezděky zesílil, „co děláte?"

„Kdy?" Zavrčel.

 „Co kdy?" Vydechla Ciara nechápavě, a chvíli zauvažovala o jeho zdravém rozumu.

 „Kdy dostaneš menstruaci?" Ciara povytáhla obočí nad jeho nesmyslnou otázkou. V jednu chvíli se přistihla, že ji posedla k němu lítost, ani nevěděla proč. Však vypadal úplně vyděšeně.

 „Během pár hodin." 

„Jak dlouho?" 

„Ježíš! Záleží na tom?" Pokusila se mu vykroutit ze sevření, ale stále svíral její paže pevně. Nyní ovšem byla přesvědčena, že snad o tom ani nevěděl. Vypadal najednou na zhroucení.

„Tak jak dlouho kruci?!" Procedil skrz zuby. 

„Asi pět dní. Vždyť to je fuk, ne?" Zamračila se, „Jste..., jste v pořádku?" Jeho zelená barva obličeje, ji téměř vyděsila, „Ne..., nebojte. Nemívám menstruační bolesti..., nebo tak..., a..., sakra co je vám?" Otočila se na Naru a služebnou, které stáli jako přikované a pohled ji sklouzl i k jeho bratrům, kteří právě vběhli do pokoje. 

„Co se tu kruci děje?!" Vykřikli oba najednou. V první chvíli to totiž vypadalo, že se Raven přestal ovládat. Stál, pevně držel Ciaru ve svém sevření celý zelený a nehýbal se.

 „Nevím!" pípla Ciara vyděšeně, „Asi mu není dobře," otočila se na služebnou, „přineste vodu!"

 „Co se mu stalo?" Zašeptal Urak.

 „Vážně nevím, ještě jsem se s takovou reakcí nesetkala," pokrčila bezmocně rameny, „jakoby měl strach, že je menstruace něco smrtelného." 

Raven pevně stiskl čelisti a zavřel oči, aby se trochu zkoncentroval. Měl co dělat, aby se mu nevysunuli jeho tesáky a nezakousl se do toho jejího krásného krčku. Ona evidentně neměla ani tušení, co se tu děje. A naopak, slyšel její srdce, jak se mocně rozbušilo, když si myslela, že ho zřejmě pokouší infarkt. 

„No..., jak pro koho." Procedil skrz zuby Rasten. 

„Na..., napijte se," zašeptala Ciara, když se služka přihnala se sklenicí vody, „udělá vám to dobře." 

„To pochybuju," zašklebil se Urak, „potřeboval by se napít něčeho jiného."

 „Ně..., něčeho ostřejšího?" Vydechla a znovu se ho pokusila setřást. Ale zdálo se jí, že má strach, že když se jí pustí, že spadne. Chudáček. Znovu se jí rozbušilo srdce jako na poplach. „Dám vám napít, čeho budete chtít. Nebojte." Zašeptala chlácholivě a tehdy Raven zasténal.

 „To pochybuji, drahoušku." Dostal ze sebe, a než se stačila vzpamatovat, byl pryč.