SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

Část 62

Bylo téměř půl druhé v noci, když na nádvoří zastavilo auto. Urak s Rastenem seděli pod oknem obývacího pokoje a hráli šachy. A Raven už nejméně dvě hodiny pochodoval naštvaně po místnosti sem a tam. Díky jejich nadprůměrně vyvinutému sluchu samozřejmě moc dobře věděli, že se Nara s Ciarou vrátily domů.

Urak s Rastenem si vyměnili pobavené pohledy, když zaslechli Ciařin smích a Nařinu snahu jí vytáhnout z auta a dotlačit do domu. Bylo jisté, že Ciara jaksi přebrala. Raven pevně semkl zlostí čelisti a začal pochodovat místností ještě zuřivěji.

„Děkuji, Alberte." Řekla Nara, když jim komorník otevřel dveře a podařilo se jí Ciaru natlačit dovnitř. Bylo jí jasné, že její bratři slyší každičké jejich slovo i povzdechnutí. A ještě jasnější bylo, že Raven bude vzteky bez sebe. Opozdily se téměř o dvě hodiny a Ciara byla ještě k tomu značně opilá. I když toho nevypila o mnoho více jak ona, ale jelikož pila prý poprvé v životě, semlelo ji to dokonale.

„Páni!" zasmála se náhle Ciara, a pohlédla na komorníkovu livrej, „Ty máš livrej, Alberte? Tvůj pán musí být příšerný, když tě nutí nosit něco takového." Nahlas se rozesmála a Nara ji vzápětí zezadu přidržela, aby neupadla.

„Jistě, paní..." povzdechl si Albert a zamračil se. Úplně stejná slova už od ní slyšel před pěti lety, když zcela zmoklá se objevila na jejich prahu.

„Toho si nevšímej, Alberte," usmála se na něj Nara, „Trochu přebrala. A mám pocit, že se jí nějak popletli vzpomínky. Jen mi s ní pomoz do obývacího pokoje."

„Jistě, paní..." zabrblal komorník, „Pan Raven bude určitě nadšen. Ostatně, všichni na vás v obývacím pokoji už čekají."

„Vy ještě nespíte? Tak pozdě v noci?" Vykulila oči Ciara a škytla, když ji o pár vteřin později odtáhla Nara do pokoje. Její nohy byly vratké. Jazyk zamotaný a mysl zamlžená.

„Snad skoro ráno, ne?!" Zavrčel Raven naštvaně a změřil si obě dvě příchozí varovným pohledem, „Zapomněla jsi na to, že jsme upíři? Ty spánku moc nedají! Říkal jsem do půlnoci!" Zamračil se pak na Naru.

„No trošku se to protáhlo..." odpověděla místo ní Ciara a škytla, „ale bylo to super. Tančily jsme, pily a bavily se. A naši tanečníci, nás nechtěli pustit..." Zachichotala se, a když ji Nara pustila, ztěžka se svalila na pohovku.

„No..., „pokrčila Nara rameny omluvně, „Evidentně byla poprvé v životě na nějakém tahu, Ravene. A poprvé v životě pila alkohol. Proto tak..."

„Obávám se, že je to naposledy, co jsem vám něco takového dovolil!" Vyplivl Raven naštvaně.

„Naposledy? A proč?!" Škytla zase Ciara a pokusila se na pohovce zajmout nějakou důstojnější polohu, „Já se zase obávám, že ty mě nemáš co zakazovat! Jsem svobodná žena a jako taková..." zašklebila se a vzápětí nahlas vykřikla, když ji Ravenovy paže vytáhli do vzduchu, jakoby byla pírko, „Aááá, co..., co děláš!" Vykulila oči na rozzuřeného upíra. Držel ji ve svých pažích proti sobě, pár centimetrů nad zemí a supěl ji do obličeje.

„Ještě slovo a neznám se!" prskal ji do obličeje, „Jsi matka mého syna a budeš mě kruci poslouchat na slovo!"