SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

Část 27

Když ji postavil na podlahu pokoje, kterému vévodila starobylá, ze dřeva vyřezávaná postel s nebesy a celá místnost byla zařízena ve starobylém stylu, už se tomu ani nedivila. V krbu naproti plápolal oheň a osvětloval tlumeným světlem celý pokoj. 

Pohladil ji po tváři a zapátral v jejím obličeji. Pak z ní beze slova stáhl její župan, a jedním trhnutím, z ní serval noční košili. Ciara vzrušením vydechla, když před ním stanula nahá. Dívala se do jeho děsivé tváře, ale strach necítila. Ač bylo patrné, co od ní chce a po čem touží, nebyly to obavy, které zcela zachvátili celé její tělo, ale vzrušení.

 „Jsi překrásná," zašeptal a očima klouzal po jejím těle, „čistá a nevinná..." sklonil se k její šíji, a už se jí neptal na svolení. Zakousl se od její tepny a nechal svým hrdlem protékat tu životodárnou tekutinu. 

Sevřel ji ve své náruči, aby se mu nesesunula k nohám, protože ucítil, že se mu zcela poddala. Svíral její tělo ve svém objetí a krmil se jako zběsilý. 

Za svůj předlouhý život, zažil již ledacos. Krmil se z tisíců a tisíců obětí, ale něco takového, pocítil jistě poprvé za život. Chutnala jako mana nebeská. Jako boží nektar a on měl co dělat, aby se dokázal ovládnout a nevysál ji do poslední kapičky krve.

Jenže když mu vpletla prsty do vlasů a zasténala jeho jméno, zachvátila ho i jiná potřeba. Chtíč. A to tak mocný, že nahlas zasténal.

Chytil ji do náručí a přenesl na postel. Byla jako hadrová panenka v jeho rukách a tak oddaná mu napospas, že ho to vzrušilo ještě více. Ležela na jeho obrovské posteli a dívala se na něj tak vzrušeným a toužebným pohledem, že se bezděky otřásl. 

„Dívej se na mě." Vydechl, když si třesoucími prsty, začal rozepínat svou košili. Stál v čele postele a pomalu se svlékal, a s každým jeho odhozeným kouskem oděvu, se její srdce rozbušilo mocněji. A když před ní stanul zcela nahý a ona hltala jeho tělo téměř se zatajeným dechem, jeho mužství ztvrdlo na kámen.

 „Ach Ravene..." zašeptala, a pak ucítil vůni vlhkosti jejího pohlaví. Opět nevěřícně zatřásl hlavou. Stále nemohl uvěřit tomu, že z ní cítí jen syrovou touhu. Jen vzrušení a bezbřehou oddanost. 

To se mu ještě nestalo. Z každé ženy, se kterou kdy stanul na loži, cítil i strach. Obavy a odpor. Však byl sám Kníže temnoty a už to zjištění, nahánělo jim hrůzu. Nikdy žádná žena po něm netoužila tak, jako ona. 

Přiklekl k ní na postel a zahleděl se jí do tváře. Zčervenala, když její pohled sklouzl k jeho ztopořenému údu.

 „Jsem první muž, kterého vidíš nahého." Vydechl, ale nebyla to otázka, i když na ni v odpověď stydlivě přikývla. Zamyšleně se začal dotýkat svými prsty jejího těla. 

„Jsi krásný." Zašeptala, a on se neubránil úsměvu. Něco takového, mu ještě žádná žena neřekla. Však nedokázal pro své vzrušení, skrýt svou pravou podobu. A v očích jiných žen, byl vždy jen děsivým Knížetem temnoty. 

„Neublížím ti." Zašeptal, a najednou věděl, že to myslí zcela vážně. Ještě nikdy nebyl přesvědčen o tom, že až skončí jejich milování, ona stále bude žít. Že jeho přirozená potřeba nezvítězí nad jeho potřebou tělesnou. Nechápal proč, ale byl si tím jist. „Vezmu si tvé panenství, drahoušku." Řekl, a když k němu vztáhla své ruce, zalehl ji svým mocným tělem.