SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

Část 76

Raven spustil Ciaru na zem a zadíval se do jejího obličeje. Její rudé tváře, zpocené vlasy, zrychlený dech a zamlžený pohled, zdál se mu tak vzrušující. Evidentně po něm toužila a to se mu líbilo. A líbilo se mu to tak moc, že se přestával ovládat.

Za svůj předlouhý život, poznal tisíce a tisíce žen, které také prošli jeho postelí. Ovšem žádná na něj nepůsobila tak, jako ona. Nyní již ale pochopil, čím to je.

Ciara byla krásná, to ano. Už jen pohled na její nahé tělo vzbudilo jeho mužství. Ale byly o mnoho a mnoho krásnější ženy, které za svůj život potkal. Ale ani jedna z nich, na něj nepůsobila tak, jako ona. Měl v posteli tak nádherné ženy, které v jejich době byly pro svou krásu terčem závisti nebo dokonce nařčení s čarodějnictví, ale ani k jedné necítil to, co cítil ke Ciaře.

Ani když se s ním ženy milovaly dobrovolně a on je po té nezabil, nepociťoval takové uspokojení. S ní, to ale všechno bylo jaksi nějak jiné. Krásnější a dokonalejší. Více vzrušující a intenzivnější. A bylo to bezpochyby proto, že se do ní zamiloval.

Zamiloval se do její bezprostřednosti. Do toho, že se ho od samého začátku nebála a zcela dobrovolně se mu oddala. A pak..., když se z ní krmil, žádná žena u toho necítila tak slastné pocity jako ona. Jako upír to samozřejmě poznal a vycítil. A už to, bylo zcela něco tak výjimečného, že to i Knížete temnoty zcela odrovnalo.

Tato žena byla první po tisíci letech, která toužila po tom, aby se z ní krmil. A která při tom zažívala orgasmus. Která zvlhla už, jen když do ní zabořil své zuby a toužila mu dát víc a víc. To bylo něco tak neobvyklého, že Kníže temnoty naprosto ztratil hlavu.

Proto také pro něj zjištění, že ho zřejmě nemilovala dostatečně, a že ji nedokázal nalézt, bylo zcela zdrcující. Poprvé za svůj život zažíval taková muka, jako ještě nikdy. Ani když ho zradila její matka Torvin Zoya. Bylo totiž tedy jisté, že opravdu se zamiloval až do Ciary.

Zařekl se tedy, že už nikdy ho žádná žena na kolena nedostane. Že už nikdy Ciaře nepodlehne, i kdyby se přeci jen nakonec objevila. Ovšem jak se zdálo, jeho předsevzetí vzalo za své ve chvíli, kdy znovu do jeho života vstoupila. Ač se bránil sebevíc, jeho touha ho stejně vždy zradila.

Raven zprudka vydechl a pak si jedním trhnutím natáhl své kalhoty. Se zapínáním se, ovšem neobtěžoval. O krok od ní poodstoupil a pak se zhluboka nadechl, aby dostal pod kontrolu svůj splašený dech.

„Musím jít..." procedil skrz zuby, „Svatební noc skončila, drahoušku." Dostal ze sebe s veškerým sebezapřením. Nejraději by ji totiž popadl, hodil na postel a pak ji líbal, miloval a hlavně se z ní krmil, dokud by oba nepadli vysílením.

„A.., ale..., chceš odejít, Ravene?" vykulila oči a bezděky k němu vztáhla ruku. Vlastně něco podobného čekala, ale ve skrytu duše doufala, že to neudělá.

„Ano. Musím si obstarat svou potravu, drahoušku," zašklebil se na ni, ale jeho oči jí prozradily, že se musel hodně přemáhat, „Zephyr Zoya mi připravila další z obětin. Jako ostatně už nejméně po tisící. A nevidím jediný důvod k tomu, to měnit."

„Ale Ravene..., přeci..., už máš mě..." Zkusila to ještě.

„Nehodlám už riskovat, drahoušku..." přehlédl ji opovržlivým pohledem, „Kde mám jistotu, že znovu neutečeš? Že tě neomrzí být mou potravou? Nechci pak jako hladové zvíře nahánět po lesích své oběti. Má obětina je záruka toho, že nezemřou další lidé." Ještě jednou na ni pohlédl s pohrdlivým výrazem ve tváři a pak se otočil.

Zmizel dřív, než se Ciara stačila vůbec vzpamatovat.