SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

Část 47

Uběhlo několik dní a Ciara si musela přiznat, že byl Alex jako vyměněný. Téměř ho nepoznávala. Konečně měl přirozenou barvu pleti a nebyl bílí jako křída. Byl živý a veselý. Viděla se ho smát a radostí výskat a dovádět. A to vše, díky němu. Díky tomu nesnesitelnému chlapovy, kterému nemohla přijít na jméno.

 Sice měla pocit, že se jí snaží vyhýbat, ale když už se setkali, stálo to za to. Štval ji, už jen pouhou přítomností. Jenže bylo pravdou, že to byla ona, kdo byl zde na návštěvě, ne on. A jednou si řekla, že by se pro Alexe upsala třeba peklu, tak snad jednoho arogantního chlapa dokáže nějakou dobu snést. 

Jenže jak se zdálo, bylo to den ode dne horší. Alex si ho evidentně oblíbil a ona se přistihla dokonce, že snad žárlí. Nejhorší ovšem bylo, že měla pocit, že kdykoliv se ocitl tak blízko a ucítila jeho mužnou vůni, že se jí rozklepala kolena. Srdce se ji rozbušilo jako na poplach a v jejím lůně zacukalo touhou. 

Zprvu to přičítala zmatenosti a vzteku, který k němu měla, ale když se to několikrát opakovalo a její pocity byli čím dál intenzivnější, vyděsilo ji to. Její smysli totiž, jakoby se pomalu začínaly probouzet. Nejdříve si všimla jeho dokonalého těla. Byl vysoký a mužný a touha po tom, spatřit jeho nahou hruď, ji probouzela ze sna. Pak ta jeho mužná vůně. Jeho vyjadřování, postoj a chůze. Fascinovalo ji na něm snad vše, a dokonce se přistihla při tom, že si představuje, jak se jí dotýká. Když byl blízko ní, měla prostě tak neuvěřitelně zvláštní pocit touhy, jakému nedokázala rozumět.

 „V žádným případě, mi nebudete přikazovat, jak se mám starat o svého syna!" Přiřítila se Ciara naštvaně do obývacího pokoje, když zjistila, že ten chlap nechal Alexe vystěhovat z jejího pokoje. Postavila se před něj a zašermovala mu rukou před obličejem, „Zůstane u mě!" Téměř si dupla. 

Raven pevně semkl čelisti a pomalu se postavil. Právě ho vyrušila od práce nad papíry a byl rád, že je Alex venku s Narou. „Můj dům, má pravidla!" Zavrčel.

 „Phe! Můj syn! A vy nemáte právo..."

 „Tak to se teda sakra pleteš!" procedil skrz zuby naštvaně. Už mu s ní pomalu docházela trpělivost, „Alex má právo na svůj pokoj a tak to také bude!" 

„Jakým právem?!"

 „Jakým právem?! Právem silnějšího!" vyprskl a udělal krok směrem k ní, „Právem moudřejšího!" udělal další krok a Ciara začala automaticky couvat, „A právem jeho otce!" V tu chvíli Ciara narazila zády do zdi. Pak vyvalila oči a zprudka si odfrkla. 

„Jste blázen? Právem otce? Nikdy bych s vámi nic neměla, k tomu byste mě nedonutil! Musela bych být padlá na hlavu!" Znovu mu zašermovala prstem před obličejem. Raven ale její ruku chytil v pohybu. Pak se k ní naklonil a zhluboka k ní přičichl. 

„Vážně ne?" Zavrčel u jejího ucha, když ji pevně přitiskl ke zdi. Pak špičkou jazyka přejel po jejím krku od ušního lalůčku až na pulsující tepnu na jejím krku.