SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

Část 48

Ciara opřela hlavu o stěnu, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Srdce jí bušilo jako splašené a mezi nohama ji tepalo touhou. Cítila jeho tvrdé tělo, jak se tiskne na její, jeho vůni a jeho teplý dech na svém krku a téměř zapomínala dýchat. A když přejel jazykem po její tepně, podlomila se jí kolena.

 Vůbec tomu nerozuměla a nerozuměla sobě, ale věděla, že kdyby chtěl, dala by se mu zcela dobrovolně a ráda. Jakoby její tělo se rozhodlo zcela ignorovat její rozum.

 Ravenův nadprůměrný sluch, ale zaslechl jeho syna, jak se blíží k domu. Alex byl na procházce s Narou a bratry, a když vyšli z lesa, rozeběhl se k domu jako splašený.

„Budeš se muset asi rozhodnout jen k jedné věci, drahoušku," zavrčel u jejího ucha, když ucítil její touhu, „Buď mě budeš nenávidět, nebo po mě budeš toužit. Obojí zároveň, zřejmě nebude možné!" Odpoutal se od ní a krok poodstoupil. I on měl co dělat, aby se ovládl, ale jeho syn se pomalu blížil. 

Ciara se jen zhluboka nadechla a využila příležitosti utéct. Najednou už neměla sílu ani na to, mu jeho tvrzení vyvracet. Prostě se rozeběhla po schodech nahoru ve chvíli, kdy se rozrazily dveře a dovnitř vběhl Alex.

 „Tatínku! Tatínku!" Křičel Alex celou dobu, co pelášil k domu. Rozrazil dveře tak rychle, až s bouchnutím udeřily o zeď a vběhl do místnosti. Běžel rovnou k Ravenovy, který si ho vyhoupl do náručí.

Ciara se zatavila na chodbě patra domu a opřela se udýchaně o zeď. Radostné volání jejího syna a to jak toho chlapa oslovoval, ji překvapilo, naštvalo a vykolejilo zároveň. Zůstala stát nad shodami, tak, aby nebyla viděna, a přesto vše slyšela. 

„Ulovil jsem zajíce, tatínku!" Vykřikl Alex a radostně svého otce objal okolo krku, „Strejdové mi trochu pomohli, ale ulovil jsem ho já!" řekl pyšně, „A chutná líp, než krysa, tatínku!" Raven se nahlas zasmál a přivinul si syna na prsa. 

„Taky bych řekl. Krysy už nikdy nebudeš muset lovit, chlapče. To mi věř. Tvou kořistí nebude zvěř. Zvířecí krev tě udrží při životě, ale nedá ti sílu. Nedá ti nic a bez lidské krve bys zemřel, synu. Jsi upír. Jsi syn Knížete temnoty a jsi silný a chytrý chlapec. Jsem na tebe pyšný, synu."

 „Vážně, tatínku?" Alex objal Ravena okolo krku a ještě více se k němu přitiskl, „Jsem tak šťastný, tatínku! Konečně jsem tě našel." Řekl, a Ciara se při jeho posledním slově chytla zdi, aby neupadla. Slyšela vše a srdce jí bušilo jako na poplach. 

Nemohla uvěřit tomu, co slyšela. A co viděla. Chtěla v první chvíli seběhnout dolů a svého syna odvést pryč od něj, ale když viděla, jak je Alex šťastný, málem se rozplakala. Zůstala stát schována, a s neuvěřením poslouchala jejich rozhovor. Teprve když se trochu vzpamatovala, rozeběhla se do svého pokoje. 

Neměla však ani tušení, že Raven slyšel její divoce tlukoucí srdce a její splašený dech. A bylo mu jasné, že vše slyšela a viděla.