SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ

Část 31

Když se Ciara probudila, slunce už bylo hodně vysoko. Zřejmě spala déle, než byla obvykle zvyklá, ale cítila se krásně. A když si uvědomila, že se nachází v pokoji samotného Knížete temnoty, na tváři se jí objevil okouzlený výraz. 

Milovala se s ním, a musela si přiznat, že to bylo překrásné. Sice byl první muž, který se jí kdy dotkl, ale přesto věděla, že to bylo jistě výjimečné. Byl tak něžný, tak chápavý a tak neskutečně vášnivý. 

Zasněně se dotkla svého krku, a musela se usmát. Krmil se z ní, a ona přitom cítila tak neskutečnou rozkoš, že to bylo téměř nad její chápání. Ano, když se podívala na své tělo, vypadala, jako kdyby ji přepadl Fredy Krueger, z onoho známého hororu, ale cítila se nádherně.

 Pokaždé, když se zakousl do jejího těla, necítila bolest. Necítila nic, ani štípnutí, ale po té, když začal sát, celým tělem ji projela tak nesmírná touha a rozkoš, že to nedokázala pochopit.

 I když ji líbal, snažil se jí svými zuby neublížit, ale bylo to téměř nemožné. Přeci jen byli ostré jako břitva, a pro své vzrušení, je nedokázal skrýt. To ale ona ani nechtěla. A když se pokaždé odtáhl, naopak ho k sobě přivinula, a vybídla ho, aby pokračoval. 

Ne, žádnou bolest, ani hrůzu z jejich milování nepocítila. Ba naopak, toužila po něm. Čím dál, tím víc. 

Vklouzla do jeho prostorné koupelny a dala si dlouhou a osvěžující sprchu. Pak zabalena do osušky, přeťapkala do svého pokoje, aby se oblékla. Před zrcadlem chvíli zaváhala, ale nakonec se rozhodla, že nebude skrývat fakt, že se mu oddala.

 Že se oddala muži, do kterého se evidentně zamilovala. Však jen pomyšlení na něj, rozbušilo jí srdce. Zvýšilo tep a dech, a nebylo minuty, aby na něj nemyslela. 

Schválně si sepnula své dlouhé vlasy do copu a oblékla si krátké, květované šaty na ramínka. Přeci se nestyděla ani za jediný šrám. Ani za jedinou značku, kterou vytvořil svými zuby, na její kůži. 

„Madam, už jste vzhůru?" Oslovil ji Albert, když seběhla po schodech dolů, „Za chvíli bude podáván oběd. Pán čeká, až se probudíte." Řekl, ale nevypadalo to, že by byl jejím vzhledem nějak vyveden z míry. A když vstoupila do obývacího pokoje, několik párů očí, se ihned otočilo jejím směrem. V první chvíli znejistěla a rozpačitě sklopila hlavu. Dívali se na ni tak zvláštně.

 „Já..., omlouvám se, že jsem spala tak dlouho, ale..."

 „To nevadí" přerušila ji Nara s úsměvem, „čekali jsme na tebe." Ciara polkla, a pak se setkala s Ravenovým pohledem, který se zrovna odlepil od krbu.

 „Jak se cítíš, drahoušku?" Zašeptal, a Ciara by přísahala, že v jeho hlasu pocítila i náznak obav. Zadívala se mu do tváře, a najednou pochopila, že má strach. Sám Kníže temnot, měl jistě obavy, aby ho neodsoudila. 

Cožpak by ale mohla? Však nic krásnějšího, nezažila. Dodala si odvahy a dvěma kroky překonala vzdálenost mezi nimi. Pak zvedla hlavu, aby mu viděla do očí, a ruce položila zlehka na jeho hruď. Stoupla na špičky a políbila ho. Překvapení v jeho očích, bylo tak patrné, až se téměř rozesmála. 

„Cítím se překrásně, Ravene. Nikdy bych nevěřila, že může mít milování tak úžasné. Zřejmě jsem své panenství, šetřila právě pro tebe."