Můžeš Být Jen Můj?

3#

•Pár týdnů uběhlo a jako každý ráno jsem šla do práce, v nemocnici v šatnách jsem se převlékla a šla jsem ordinovat, v ordinaci byl San který na mě čekal "Kde jsi byla tak dlouho?'' Řekl a něco dělal na počítači. "Promiň musela jsem ještě telefonovat"Sedla jsem si vedle něho na židli "Mám už pustit pacienty?" Řekla jsem a dívala se mu do obličeje. ".......Jo" vstala jsem a zavolala jsem pacienta. Pracovaly jsme jako Dětské oddělení ale různě jsme se střídali, záleželo podle plánu třeba tenhle týden máme dětské a příští týden máme chirurgické. Když k nám vešla maminka s dcerou tak bylo napsáno že mají jít na prohlídku. Prohlídka proběhla dobře, se Sanem jsme dobře spolupracovali už lépe než na začátku.

•Když odešly sedla jsem si a psala jsem do seznamu. V momentu kdy jsem vstala za mnou byl San omylem jsem do něho strčila "Promiň..." Koukl se na mě a nic neřekl. "Hele vadím ti? Vadí ti že s tebou pracuju? Řekni to a já se přemístím k někomu jinému" řekla jsem se smutným tónem. "Radši pusť dalšího pacienta" řekl důrazně. No nemohla jsem nic dělat tak jsem pustila dalšího pacienta dovnitř.

•Celý den moc se mnou nemluvil a bylo mi to líto, nevím co dělám špatně, a ani nevím co mám dělat aby byl se mnou veselejší. Na odpolední pauzu jsme se rozdělily a já šla sama do kantýny. Přišel ke mně Wooyoung a sedl si ke mně "Ahoj Soyeon co se stalo? Jsi nějaká smutná" Zeptal se se starostmi v očích "Víš... San je na mě bezdůvodně naštvaný, zeptala jsem se ho jestli mu vadím a radši změnil téma než aby mi odpověděl" položila jsem si lokty na stůl a dlaně na oči, byla jsem blízko breku. Wooyoung mi dal ruku kolem ramena a utěšoval mě "To bude dobrý... On je někdy bručoun, ale nějak si na tebe zvykne" utěšoval mě. "Ale Wooyoungu já už tu jsem 4 týdny a on si na mě nezvykl" Brečela jsem. Wooyoung byl z toho zklamaný a jen mě objal a já jeho na zpět. Utřela jsem si slzy
"Promiň jsem moc hysterická"
"Ne to je v pořádku" -koukl se na hodinky "Promiň já už budu muset jít"
"Já vlastně taky" odpověděla jsem a pak jsme každý šel svoji cestou do ordinace