Můžeš Být Jen Můj?

15#

Když jsme to oslavili v restauraci, zapili jsme to všichni nějakým alkoholem, i já jsem to s tím přehnala a to nerada piju. Skoro všichni jsme byli opilí kromě Hongjoonga a Jongha. Zpívali jsme a užívali si čas spolu. Když jsem byla už unavená tak jsem si položila hlavu na Sanovo rameno, v tu dobu už jsem nevnímala okolí, San měl červené tváře a byl také unavený.

O půl noci jsme všichni už šli domů já jsem šla opět k Sanovi neboli on to chtěl a ani já jsem nevnímala, bylo mi vše jedno. Když jsme došli domů začali jsme se líbat a svlékat se, bylo to jako kdyby jsme se měli viděli naposledy, byli jsme rychlí takže svléknutí jsme byli po 3 minutách co jsme přišli domů. No a určitě víme jak to skončilo, San nezapomněl samozřejmě na ochranu kdyby náhodou. Byli jsme jak blázni, byli jsme divoký a upřímně kdyby se tohle stalo bez toho aby jsme v sobě měli alkohol ,tak by se tohle nestalo. Potom jsme vedle sebe leželi, přitáhl si mě k jeho hrudi a objal mě. Jeho tělo bylo svalnaté a vypracované, bylo mi to příjemné.

Ráno jsme se vzbudili s kocovinou "Co se stalo?" Zeptala jsem se a držela jsem si dlaní hlavu. Měla jsem neskutečnou bolest v hlavě. San se vzbudil a nic nechápal. "Doufám že jsme...." Zaskočil se a byl nějak v šoku. "Já si myslím že ano..." Povzdechla jsem si. "No není to poprvé ani naposledy takže asi není co řešit" řekl pozitivně a zpátky si mě přitáhl k sobě a já jsem ho též objala.
"Proč si se ke mně včera tak choval?" Zeptala jsem se ho zvědavě.
"Byl jsem naštvaný. Mluvil jsem s otcem a křičel na mně tak jsem byl nervózní, promiň" omluvil se mi.
" To je dobrý jen jsem chtěla vědět důvod, dost jsem z toho byla smutná, však víš že nemám ráda když ke mně jsi zlý nebo si mě nevšímáš" upozornila jsem ho a on mě hladil po vlasech.
"Je ti dobře?" Zeptal se mě "Je mi zle a bolí mě hlava" řekla jsem mu
"Chceš nějaké léky proti kocovině?" Zeptal se mě "A tobě není zle?"
"Mě je taky zle, mám pocit že budu každou chvíli zvracet"
Odtáhla jsem se "Tak proč nejdeš?"
Začal se smát "žertuju, není mi na zvracení ale není mi dobře" smál se. Plácla jsem ho po rameni a zpátky jsem šla k němu do objetí. "Někdy máš fakt blbý vtipy" řekla jsem mu a byla jsem napůl uražená

"Chceš tedy ty prášky?" zeptal se mě
"Radši jo" odpověděla jsem mu a pak jsem vstala. Oba dva jsme byli jen ve spodním prádle, San šel do jeho skříně a dal mi jeho oversize tričko. "Díky" oblékla jsem si tričko a bylo mi nad kolena, on si jen oblékl kalhoty takže jeho vypracovaná hruď šla vidět. Poté jsem šla za ním do kuchyně. Podal mi prášek a sklenici vody, i on vypil ten prášek "nemáš hlad?" Zeptal se "Nemám" vrtěla jsem hlavou. Fakt? Nekecáš?" Škádlil jsem ji "Ne, nekecám" řekla jsem mu upřímně. Zatarasil mi cestu svýma rukama takže jsem neměla možnost jít pryč od něho "nechci nic říkat ale raději tě vidím ve spodním prádle" škádlil mě a já ho plácla přes rameno "Hej, zklidni se" poté mě vzal jako kdyby mě chtěl unést, dal mě přes jeho rameno a šel k posteli.

🧽Pokračování příště ~