Můžeš Být Jen Můj?

13#

Upřímně jsem byla z toho v šoku co mi právě řekl, na tohle jsem čekala fakt dlouho, myslela jsem že to je sen ale fakt to nebyl "To myslíš... Vážně??" Zeptala jsem se ho a nemohla jsem uvěřit svým vlastním uším.
"Ano, je něco špatně?" Zeptal se a byl zmatený.
"Samozřejmě že ráda s tebou začnu vztah, na tohle čekám opravdu dlouho. Víš já to už chtěla ukončit dřív ale dávala jsem tomu čas že třeba mi to řekneš ale nečekala jsem že mi to řekneš takhle po.... Tom co jsme měli naše poprvé..." Prozradila jsem mu.
"Chápu tě, musí to být pro tebe šok, ale chci mít soukromý vztah, nechci to naznačovat nebo někomu říkat" řekl mi a koukal se mi do očí.
Kývla jsem na to a usmála se. Poté si mě přiblížil blíž k němu já hruď a objal mě a chystal se usnout. Zavřela jsem oči a jen si užívala ten pocit.

Potom jsme spolu spali do rána. Ráno jsme šli normálně do práce, ráno jsme se všichni sešli ale ředitel neboli Sanovo táta si ho zavolal do kanceláře, zajímala jsem se co se stalo "nevíte co se stalo?" Zeptala jsem se ostatních. "Netuším co se stalo ale ředitel vypadal dost naštvaně" řekl mi Hongjoong. Měla jsem o něho starost. "Hele proč jste ani jeden včera nezvedaly mobily?" Zeptal se Mingi, nevěděla jsem jak na to mám odpovědět tak jsem prostě jednoduše zalhala "Já jsem si musela vypnout oznámení jelikož jsem dodělávala svoji práci" zalhala jsem mu.
"Jakou práci?" Mingi byl zvědavý než se zdál.
"Do toho ti nic není, Mingi" řekla Daehyeon a dala mu pohlavek přes zátylek.

Když mě otec zavolal do své kanceláře bál jsem se co zase na mě svede. Otec na mě v kanceláři řval "Jak si můžeš dovolit aby si na tebe pacienti stěžovali?!!" A dal mi facku. "Tati já za to nemůžu! A ani za to nemůže Soyeon! Nemohl jsem ji nechat aby omdlela! Co pak nemáš ani trochu citu?" Řekl jsem mu a ten na mě dál řval.

Pak jsem odešel z jeho kanceláře se vztekem bez sebe.

Když jsem viděla jak San vychází z kanceláře hned jsem přešla k němu a chtěla jsem se ho zeptat co se stalo "Co se stalo Sane?" Zeptala jsem ho a následovala jsem ho. "Nech mě být" řekl a otočil se na mě a řekl mi to do očí, pak pokračoval v chůzi.
Zabolelo mě to, jen jsem se ho chtěla zeptat ale asi ne, vzdala jsem to a šla jsem do ordinace kde byli všichni.
"Co se stalo Soyeon? Proč jsi tak smutná?" Zeptal se mě Yunho.
"J-jen jsem chtěla pomoct Sanovi a .... On mě .... Odkopl" málem jsem se rozbrečela.
Yunho mě objal "já vím, on je takový, jestli byl naštvaný tak ho musíš nechat vychladnout, takový on už je" dál mě držel v objetí a já zase jeho.

🧽 Pokračování příště~