Můžeš Být Jen Můj?

25#

V nemocnici byl měsíc a půl, z toho já jsem byla ta která s ním byla stále po jeho boku a podporovala ho. Přicházeli za ním i jeho příbuzní a přátelé.
Na jeho narozeniny jsem mu chtěla udělat nějakou tu radost. Upekla jsem mu malý dort a donesla mu to do nemocnice. Taky odemne dostal hezké dárky které se mu líbily za což jsem ráda.

Když ho propustili z nemocnice, chodil na rehabilitace s nohou.
Hojení tý nohy nebylo snadné a taky to trvalo další měsíc.

Celou tu dobu jsem se mu snažila dávat lásku a péči. Záleželo mi na něm víc jak na někom. Byla jsem u jeho doma stále a nestíhala jsem se zaměřit na sebe. Nebylo to o tom že on chtěl moji pomoc. Právě že naopak. Nechtěl ji, pořád mi říkal jak všechno zvládne sám ale já mu s mojí dobré vůle dávala pomocnou ruku... Bála jsem se o něho celou tu dobu. Ano je dospělý ale stále to je člověk kterého miluju a záleží mi na něm.

A co moje práce? Byla jsem skoro bez peněz. Si to představte, dva měsíce nebýt v práci. Musela za mě zastupovat Daehyeon. Nevěděla jsem jak se jí mám odvděčit ale prý nic nechce. Kdyby mě nezastoupila tak by mě mohli vyhodit.

Když se uzdravil kompletně tak konečně oba dva jsme šli do práce. Bylo tam co dělat. Celá nemocnice byla v chaosu. Několik příjmu a tak dále... Neměli jsme ani přestávku páč na to nebyl čas. Byli jsme hladový a žíznivý. V kuse jsme pracovali.

Po práci jsem chtěla se Sanem na procházku. Oba jsme byli unavení ale chtěla jsem ještě s ním mluvit a být. Neměl s tím problém a hned co jsme se převlékli v šatnách tak jsme šli spolu.
Šli jsme okolo parku a sedli si na lavičku. Drželi jsme se za ruce a já si položila hlavu na jeho rameno. "Chtěla bych jít ještě někam s tebou na dovolenou. Co třeba do Španělska? Nebo do Řecka, Francie nebo bych se chtěla kouknout do Japonska. Co ty na to?" Chtěla jsem s ním někam kde by jsme byli jen my dva. Tvářil se divně, smutně a bez energie. "Sane, děje se něco? Ty nechceš jít se mnou?" Bylo mi smutno
"Soyeon já..." Poslouchala jsem "Já prostě mám jinou..." Když řekl něco takového tak mi srdce pukalo a hlavu jsem dala od něho. Slzy měl v očích. "Co si to řekl?" Můj hněv stoupal.
Stoupla jsem si a dívala se na něho. Smutně seděl. "Takže já ti celou dobu dělám pečovatelku a ty si najdeš jinou?! Po tom všem co si mi sliboval a máme se vzít?!" Měla jsem neuvěřitelný vztek. Stoupl si a díval se mi do očí. "Já vím, jsem hrozný" díval se do země. "Jak sis to představoval?! Vysvětli mi to"
Neodpověděl. Dala jsem mu facku. Sundala jsem si prsten co mi dal "A tohle si můžeš strčit do prdele" hodila jsem ho o zem a odešla.

Cítil jsem se hrozně, dělám fakt nechutný sračky ale tajit jsem to nemohl. Opravdu si vážím co pro mě dělala ale zamiloval jsem se do jiný.

Po tom co mi dala facku jsem nebyl překvapený. Hodila prsten o zem a srdce se mi lámalo na kousky. Otočil jsem se a šel za ní. Chytl ji za paži a ona se mi vyvlíkla ze sevření "Soyeon no tak, nechoď" hlas se mi třásl.
"Chceš druhou facku?" Když me chytl za paži tak nervy mi stouply ještě víc. Koleduje si o další facku. "Nech mě už být! Celou dobu jsem ti byla jen pro náklonnost, nikdy si mě nemiloval doopravdy, jen jsem ti dělala couru. Tak mě už nech jít" řekla jsem mu do očí a pokračovala v cestě.

Padl jsem na kolena

Přišla jsem domů a sedla si na židli, co se právě stalo? Co teď budu dělat?

Začala jsem brečet. Hodně jsem brečela. Natáhla jsem se pro mobil abych napsala Daehyeon, ta mi pomůže ze všech nejlíp. Napsala jsem Daehyeon jestli by nepřišla.
Odepsala mi že nemůže že je teď s Mingim "Aha, jen jsem potřebovala pomoct ..." Napsala jsem ji a začala brečet víc. "Stalo se něco?" Odepsala
"Daehyeon nemůžeš prostě přijít?" Odepsala jsem.
Daehyeon se rozhodla že tedy půjde. Přišla do 10ti minut. Otevřela jsem ji dveře a pustila ji dovnitř.

☀️Pokračování příště~