17#

11 2 0
                                    

Vstal ze židle a obejmul mě, obejmula jsem ho zpět. Hlavu jsem měla na jeho hrudi, hladil mi vlasy ví co mám ráda.
"Půjdeme si lehnout ještě?" Zeptala jsem se ho a zvedla jsem hlavu. Kývl a lehli jsme si zpátky do postele.

V pondělí jsem šla s úsměvem do práce a těšila jsem se na všechny ale nejvíc jsem se těšila na Sana. Když jsem šla do šaten převlékla jsem se a šla jsem do ordinace kde už byl San, usmál se a otevřel ruce, objala jsem ho "vyspala ses dneska dobře?" Zeptal se mě
"No vlastně jsem byla večer tak nadšená že tě uvidím tak jsem nemohla spát" řekla jsem mu.
Odtáhli jsme se "můžeme se po práci sejít?"
"Určitě ano" úsměv mi nikdy nezmizel.

Po práci jsme se sešli v parku, sedli jsme si na lavičku, nevypadal moc nadšeně bála jsem se co řekne.
"Víš... Potřebuju malou pauzu od všeho, budu nejméně 3 týdny pryč"
Byla jsem překvapená a zklamaná
"P-počkej jak jako pauzu? Tobě nestačím? Nebo co se děje?" Začala jsem dávat hodně otázek, byla jsem zmatená nevěděla jsem co se děje.
"Prostě potřebuju pauzu, potřebuju být sám. Zítra odlétám do Japonska"

"A-ale co já? Nemůžu být bez tebe já tě miluju Sane!" Zvedla jsem se a on taky
"Můžeme jít spolu! Můžeme být jenom my dva a.. a... Nikdo jiný!"
San vrtěl hlavou že ne. "Není to pro tebe dobrý, potřebuju se zbavit stresu a depresi, dopřej mi to" chystal se odejít ale chytla jsem ho za paži "prosím neodcházej Sane! Já nechci aby si mě opustil!" Už jsem skoro brečela. "Řekl jsem něco a to platí konec diskuze" vtrhl jsem jeji ruku od mojí paže a šel jsem svou cestou.

"Sane prosím ne! Neodcházej!" Padla jsem dolů s brekem.

Od té doby mi neodpovídal na zprávy a nebyl se mnou v kontaktu, byla jsem v těžké depresi, nemohla jsem se soustředit na práci a chodila jsem k psychologovi. V Nemocnici byl chaos, bylo moc pacientů a nestíhali jsme, ředitel během toho opustil Nemocnici a Hongjoong se stal novým ředitelem, byla jsem ráda že je ředitel protože on si to zasloužil. Nikdo se Sanem v kontaktu nebyl a nevěděli o něm nic nového. Byla jsem velmi zraněná, ostatní mi říkali že je to blbeček a že ho mám nechat být.
"Tohle bylo fakt blbý co udělal" řekla mi kdysi Daehyeon. Všichni na něho byli naštvání, aspoň byli na moji straně. Nechtěla jsem mu dělat nepřátelé nebo dělat rozdíly kdo je na čí straně ale dost mě to bolelo a udělal si to sám.

                🧽Pokračování příště~

Můžeš Být Jen Můj?Kde žijí příběhy. Začni objevovat