Můžeš Být Jen Můj?

5#

Když jsem došla domů nemohla jsem uvěřit "On mě vážně políbil?!" Začala jsem šílet radostí a skákat, byla jsem tak ráda a šťastná, cítila jsem se jako nejšťastnější člověk na světě.

Ráno jsem šla do práce a nemohla jsem se dočkat až ho uvidím v práci. Do práce jsem šla s dobrou náladou, převlékla jsem se v šatně a šla do ordinace, viděla jsem ho opřeného o stůl zády a čekal nejspíše na mě "Ahoj" pozdravila jsem ho s malým úsměvem. Koukal na mě s malým úsměvem též, a roztáhl paže, hned mi došlo že mě chtěl objat ale proč? Zamiloval se do mně? No nakonec jsem ho objala a on mě taky "proč tak najednou?" Zeptala jsem se ho a odtáhla jsem se od obětí, on jen pokrčil rameny "Nevím, mám dobrou náladu..... No měli bychom začít ordinovat" řekl a já jsem kývla a šla jsem zavést pacienta do ordinace.

Po ordinační směně jsme se všichni sešli v šatnách a domluvili se že půjdeme do restaurace na drink,všichni souhlasili a vydaly jsme se na cestu. Povídala jsem si během cesty s Wooyoung že už na tom jsem líp, San si povídal s Yeosangem a s Jonghem. "Víš já bych si ani netroufal jít za ředitelem a říct na něho nějakou stížnost", prozradil mi Wooyoung, "proč?" Zeptala jsem se a nechápala jsem. "No jeho táta je ředitel nemocnice, a nemají spolu moc dobrý vztah co mi říkal" Řekl mi Woo. "Co se mezi nimi stalo? Nebo děje?" Zeptala jsem se a zajímala jsem se "No to ti asi nebudu říkat, nechci být drbna, ať ti to řekne sám." Řekl mi a já jsem to pochopila a kývla jsem na to "dobře až bude vhodná chvíle tak se ho zeptám"

Když jsme byli v restauraci sedli jsme si ke stolu a objednali si drink, San si sedl vedle mně což mě překvapilo. Po chvíli jsme začali pít soju, zabralo to na nás ale já jsem moc nepila dala jsem si 3 skleničky a stačilo mi to, narozdíl od Mingiho ten to do sebe lil.
Po půl hodině byli všichni na mol v jeden moment jsem něco ucítila......