Můžeš Být Jen Můj?

10#

Během toho co jsme spolu pekly sušenky jsme se i smáli a užívali si společný čas. Já jsem tedy byla opravdu ráda a šťastná že můžu být s ním a nevadím mu, bylo to jako ve snu. Po tom co jsme dopekly,jsme se šli koukat na film. Donesl i víno což jsem nechápala, chystá něco? "Na co to víno? To ti to nestačilo včera?" Neměla jsem moc náladu pít víno. ''Vína není nikdy dost" odpověděl a sedl si na pohovku. Dál jsem se ho raději neptala.

Během toho co jsme koukali na film, nalíval víno do skleniček. "Piješ často?" Zeptala jsem se ho a on zakýval hlavou. "Proč piješ?" Docela mě to znepokojovalo a zajímalo mě jaký k tomu má důvod. "pomáhá mi to když jsem ve stresu nebo v depresi" odpověděl a vypil skleničku vína. "Ale tímto si nevyřešíš problémy, jsi dospělý chlap, máš několik možností co dělat a jak řešit problémy" znepokojovalo mě to. "Já vím ale prostě já nevím co dělat, nevím jak mám utéct od mých problémů a jak je začít řešit,nikoho kdo by mi pomohl okolo sebe nemám, jsem ztracený." Chytal se za hlavu a měl lokty na stehnech. "Máš tolik kamarádů co by ti pomohli tak proč jim to neřekneš? Nebo jsem tu já Sane, nenechej se v tom sám." Dala jsem mu dlaň na rameno a snažila jsem se ho přesvědčit

"co se děje?" Zajímala jsem se.  Chvíli byl ticho než se rozmluvil o svých problémech "Můj táta mě průměrně od střední školy nutil jít na zdravotní školu, proti teď dělám doktora. Byl na mě přísný od doby kdy mu zemřela matka, začal mě do všeho nutit jen to co on chtěl a máma ho nezastavila. Pokaždé když něco provedu tak... Je na mě dost krutý... Proto jsem nechtěl aby jsi to řekla mýmu tátovi který je ředitel nemocnice" Řekl s vážným tónem.
"A co tvá matka? Kde je?" Zeptala jsem se
"Sice spolu žijí ale mají mezi sebou spory, mám mámu radši než otce"
"To ti věřím. To bude dobrý, věř mi" třela jsem ho na rameni. "Kdyby jsi potřeboval pomoc, nebo něco by se stalo tak mi můžeš věřit, nechci tě nutit ale můžeš se na mě kdykoliv obrátit"