Můžeš Být Jen Můj?

31#

Po Vánocích a po Silvestru jsme se připravovali odjet na hory. Nakonec jsme ani nejeli sami, jel i Wooyoung s jeho přítelkyní.

Večer před odjezdem jsme si balili věci a opět já jsem v tom měla zmatek. Nevěděla jsem co všechno budu potřebovat a prostě jsem tam narvala všechno. "Na co si tohle všechno bereš?"
"Sane, já to ale potřebuju."
"Nechci ti kazit náladu, ale tohle všechno vzít nemůžeme. Kam by jsme to na hotelu dali?"
Dívala jsem se na ty všechny věci co jsem si tam dala a zamyslela jsem se. "Víš co máš pravdu, ale musíš mi pomoct s tím, já opravdu nevím co zabalit."
Kývl mi na to a vrhli jsme se do toho.

Sbalili jsme si to co jsme potřebovali a mohli jsme si už jít lehnout. Bolela mě záda od toho jak jsem seděla a nebyla opřená, snažila jsem se protáhnout než si toho všiml San. "Bolí tě záda? Nechceš je namasírovat?"
"Ne ne, to je dobrý, jen si potřebuju lehnout."
"Jsi si jistá?"
Kývla jsem mu.

Chtěl jsem se ujistit že je v pořádku a že se cítí dobře.
Začala se převlékat do pyžama, byla ke mně otočená zády a moje oči zkoumali její záda a křivky. Odvrátil jsem pohled a začal se převlékat také. Svlékl jsem si tričko a kalhoty a oblékl si jen kalhoty od pyžama.

Lehl jsem si vedle ní, přikryl jsem nás a díval se jí do očí.
"Není ti zima?" Zeptala se a jemně jsem zavrtěl hlavou.
Položila mi ruku na tvář a já položil svou dlaň na její. Políbili jsme se a usmáli se.
Zabořil jsem její hlavu k mé hrudi a hladil jí po vlasech dokud jsme neusnuli.

Potom co jsme se políbili jsme se na sebe usmáli a zabořil mojí hlavu k jeho hrudi. Obmotal paže kolem mě, nasávala jsem jeho vůni a hladil mě po vlasech dokud jsme oba neusli.

Ráno už jsme se připravovali k odjezdu. Oblékli jsme se, nasnídali se a mohli už vše dát do auta.
Ráno bylo pohodové ale taky jsme museli dbát na čas, aby jsme vše stíhali.
Venku bylo pod mínusem a byla námraza, Sanovi se to nelíbilo páč budou zase zácpy na silnicích a věřte že opravdu to nesnáší.

Oblékli jsme se do zimního oblečení a dali jsme tašky do auta. "Neber ty těžký tašky, já to vezmu."
"Ale já ti chci pomoct a není to až tak těžký."
"Ne ne ne, jdi už do auta."
Vzdychla jsem a sedla si do auta na místo spolujezdce a čekala na něho.

Brzy vše dal do auta zamkl dům a nastoupil do auta. Nastartoval auto a vyjeli jsme. Venku byla hromada sněhu a velký mráz.
Na silnicích byly zácpy a semafory takže velké zdržení.
"Ach jo, tohle já tak nesnáším" rozčiloval se.
"V klidu, nikam nespěcháme." Uklidňovala jsem ho.
"Ale to čekání je otravný."
"Tak si můžeme povídat."
"Povídat? A o čem?"
"Máme toho hodně o čem si povídat nebo si se mnou povídat nechceš?"
"Budu rád si s tebou povídat, ale o čem?"
"Hmm tak třeba... Kam by jsme mohli jít na Valentýn?"
"Jakože co by jsme mohli podniknout? No je toho hodně co dělat ale do zahraničí bych nejel."
"Proč ne? Já bych ráda jela někam do zahraničí."
"Nedělá to problém ale nemyslíš že to je zbytečné? Přeci a jen v únoru je zima a někam letět nemá moc smysl. Navíc tady je spoustu krásných míst kam jít a jestli by jsi chtěla tak můžeme, nebo si pro tebe něco připravím."
"Fajn... Ale slíbíš mi že to bude hezký překvapení."
"Samozřejmě, copak se ti nějaký překvapení nelíbilo který jsem pro tebe udělal?"
"Vlastně ani ne, všechny se mi líbili."
"A taky slibuju že na jaře, na naše výročí připravím hezkou dovolenou."
"Tak jo" usmála jsem se.

Jeli jsme cca tři hodiny z toho já jsem prospala hodinu a půl. San byl z toho taky unavený a nemohl se dočkat až tam budeme a bude moct odpočívat.

❄️Pokračování příště~