Můžeš Být Jen Můj?

7#

San
Ráno jsem se probudil s kocovinou, měl jsem obrovskou bolest v hlavě a sotva jsem vstal, bylo mi zle tak příšerně, musel jsem jít do koupelny a sotva jsem došel, zvracel jsem. Pak jsem šel do kuchyně si vzít léky a šel si zpátky lehnout. Usnul jsem a vzbudil jsem se ve 2 odpoledne, poté mi bylo o mnohem lépe. Oblékl jsem se a šel jsem na balkón se nadýchat čerstvého vzduchu "jaký krásný počasí" řekl jsem a protáhl jsem se. Pak jsem šel zpátky dovnitř a dal si něco k jídlu.

You (Soyeon)
Ráno jsem se probudila, byla jsem na tom dobře, tedy já moc nejsem na alkohol vždy si dám jen trochu. Vstala jsem a šla jsem do kuchyně, přemýšlela jsem jak je na tom San, dělala jsem si starosti jestli je v pořádku "neměla bych si dělat starosti, přeci je to dospělý chlap, dokáže se o sebe postarat sám" řekla jsem si a dělala jsem si snídani.

Odpoledne jsem vyrazila do práce jelikož i v sobotu máme směnu ale ne na dlouho. Čekala jsem na Sana jestli přijde do práce ale nepřišel. Skoro všichni byli vyčerpaní od kocoviny tak je ředitel poslal domů, já, Hongjoong, Jongho a Daehyeon jsme ordinovali. Ke mně se připojila Daehyeon a ordinovali jsme do 16:30 poté jsme šli domů. Byla jsem taky docela unavená ale i přesto jsem se ještě stavila u Sana. Vyšla jsem do apartmánu a šla jsem do výtahu kde jsem vyjela nahoru do 8. Patra. Zazvonila jsem a nemohla jsem uvěřit že tohle udělá.....

Otevřel dveře a byl bez trička, byla jsem překvapená a otočila jsem hlavu abych neviděla "M-můžeš si v-vzít tričko?....." Řekla jsem mu s koktáním a pohledem od něho na levou stranu. "Ne to je dobrý můžeš se dívat... Nevadí mi to.... Pojď dál" Řekl a pustil mě dovnitř.
"Jen mi je trapný.... Že se na tebe budu dívat když...." Skočil mi to řeči "To je dobrý, mě to nevadí, obzvlášť když to jsi ty" Trochu se usmál a šel ke skříni si vzít tričko. Jeho tělo bylo vypracovaný, nemohla jsem odolat ale snažila jsem se nekoukat, nechtěla bych ho znepříjemnit "jen jsem se chtěla zeptat jestli jsi v pohodě, do práce jsi nepřišel a měla jsem menší starost.... Ostatní šli taky domů kvůli kocovině co měli" Řekla jsem a čekala na jeho odpověď, když si vzal tričko tak přišel ke mně "Ráno mi nebylo moc nejlíp ale vzal jsem si prášky a vstával jsem okolo 10 hodině ráno a pak šel spát protože jsem byl unavený ale už je mi dobře, nemusíš si dělat starosti..." Řekl mi a kývla jsem mu na to "Nedáš si něco?" Zeptal se mě "Hmm ne to není potřeba, já už stejnak jsem na odchodu" usmála jsem se a doprovodil mě ke dveřím "jestli chceš můžeš tu zůstat, můžeme si povídat, nebo teda jestli chceš nebo jestli máš čas" Řekl mi a bylo mi to i příjemné "Nechci tě zatěžovat a ničit tvůj volný čas takže asi ne, ale děkuji" Řekla jsem a byla jsem u dveří na chodbě "Tak já asi půjdu" Prohlásila jsem a pomalu jsem šla , když mě prudce vzal za paži a zatáhl mě zpátky do jeho bytu.....