Můžeš Být Jen Můj?

26#

Když ke mně dorazila Daehyeon, otevřela jsem ji dveře a pustila ji dál ke mně. Sedly jsme si na pohovku a začala se ptát "Co se stalo Soyeon?" Ptala se a já jen koukala na jedno místo. "Já...." Byla jsem bezeslov "Vlastně... San... Mě podvedl..." Klesl mi hlas, Daehyeon mě poslouchala. "P-počkej jak tě podvedl?"
"Prostě mi řekl že se zamiloval do jiný..." Skoro jsem šeptala. "Takže ty mu děláš celý tři měsíce pečovatelku a on se na tebe takhle vykašle?! Pff to snad není možný!" Byla naštvaná. Koukla jsem se dolů a snažila se nebrečet. "Vůbec si tě ten chlap nezaslouží Soyeon, jsi dobrý člověk! On je pitomec! Úplný pitomec! Ah jen mě ten chlap víc rozčiluje" řekla Daehyeon
"Nerozčiluj se Dahyeon je to zbytečný, můžu si za to sama. Neměla jsem mu věřit" utírala jsem si oči "Ale to ne Soyeon, i já bych mu naletěla, on si tě neváží a nezaslouží si tě" řekla Daehyeon. "Měli jsme spolu tolik plánů na budoucnost... Ale je to všechno pryč.." začala jsem brečet. Daehyeon mě objala. "Jen se vybreč Soyeon, smutek musí ven" utěšovala mě a já vzlykala. Hladila mě po zádech a já se jí jen vybrečela.
Po chvilce jsme se odtáhly a podala mi kapesník a vysmrkala jsem se. "Děkuju Daehyeon..." Poděkovala jsem ji. "Neděkuj, je to samozřejmost, přeci jsme kamarádky a kolegyně" usmála se. "Víš já... Odjedu pryč... Nedokážu tu být. Asi zítra se s vámi rozloučím a pojedu pryč" oznámila jsem ji. "S-Soyeon to ne, víš jak mi budeš chybět a nám všem?"
"Já vím ale nechci tu být, restartuju svůj život... Nedokážu ho dál snést" dívaly jsme si do očí. Ještě jednou mě objala. "Budeš mi moc chybět Soyeon..." Řekla Daehyeon, odtáhla se a promluvila "Ale slíbíš mi že mě budeš navštěvovat"
Usmála jsem se "Slibuju" slíbila jsem a pak jsme se ještě objaly.

Přišel jsem domů bez energie. Sedl jsem si na pohovku. Na mobil mi přicházeli oznámení různých zpráv. Hodil jsem mobilem o zem a podepřel jsem si dlaněmi obličej. "Kurva!" Zakřičel jsem a ze vzteku sám sebe jsem brečel.
Našel jsem si nenávist k sám sobě.

Po chvilce brečení jsem vstal a šel do kuchyně. Ze skříňky jsem vytáhl láhev rumu a otevřel ho. Napil jsem se a vypil půlku.

Z toho všeho jsem nemohl spát a ještě před tím než jsem si lehl tak jsem napsal tý holce že je konec.
Znali jsme se 2 týdny ale nemohl jsem to už vydržet a musel jsem to ukončit co nejdřív.

Ráno

Ráno jsem se sbalila do práce a vyrazila jsem. Ještě ráno jsem si objednala autobus do Busanu.

V práci jsem šla do šatny, potkala jsem tam Wooyounga. "Ah dobré ráno Soyeon" pozdravil mě Wooyoung "Dobré... Ráno" usmála jsem se. "Zase do práce, že já si tuhle práci vybral"
"Život je moc krátký na to aby si dělal něco co tě nebaví" připomněla jsem mu a šli jsme spolu do ordinace.
Když jsme šli chodbou viděla jsem Sana jak jde do šatny, koukal se do mobilu takže si nás nevšiml dokud na nebo Wooyoung nezavolal "Dobré ráno Sane" pozdravil ho Wooyoung a San se na nás koukl.
Hněv mi hořel v očích když se na mě koukal "Ah dobré ráno" podíval se na nás a pak pokračoval směrem do šaten.

No a po celý den jako každý den jsme pracovali a pracovali. Tentokrát už nebylo to tak namáhavé, pacientů nebylo až tak moc.
Jen mě víc znervózňoval San. Pletl se mezi mě.
Na odpolední přestávce řekla co se stalo a to Hongjoongovi, Wooyoungovi, Yunhovi, Seonghwovi a Daehyeon o tom už věděla. Byli z toho v šoku jako byla Daehyeon a byli naštvání.

Když jsme se všichni sešli v ordinaci po směně chtěla jsem jim oznámit že končím.
"Ještě než půjdeme domů tak vám chci oznámit že zítra odjíždím do Busanu a dávám výpověď" oznámila jsem a všichni stichli "T-to snad ne..." Řekl Hongjoong
"Nemůžeš nás opustit Soyeon!" Řekl Jongho.
"Asi se s tím špatně smířite ale už to nejde změnit, ráno sem ještě půjdu a půjdu Hongjoongovi podat výpověď, pak odjíždím." Dodala jsem
"Ale proč?" Zeptal se Yunho
"Prostě chce začít restart" promluvila za mě Daehyeon "Ale slíbila mi že nás bude návštěvovat, viď Soyeon" šťouchla do mě Daehyeon a já se pousmála
"Chci vám jen říct že mi tu s vámi bylo dobře a děkuju za všechno" řekla jsem a všichni mě začali objímat. Kromě Sana. "Sane, nedělej frajera a pojď taky" řekl mu Wooyoung. Nakonec se rozhodl a šel taky. Bylo mi to trapné.

☀️Pokračování příště~