Můžeš Být Jen Můj?

14#

Šla jsem se kouknout na tabulku plánu, a neuvěřila jsem vlastním očím. "Já budu operovat?!" Byla jsem z toho v šoku.
"Ano dneska" odpověděl Hongjoong
"A-ale já nejsem připravená,nikdy jsem to nedělala..." Řekla jsem
"Nemáš na vybranou" řekl zklamaně Hongjoong

Položila jsem dlaň na čelo a snažila jsem se uklidnit "To nějak zvládnu, nádech výdech" uklidňovala jsem se.

"To zvládneš Soyeon, jestli jsme to zvládli my tak to zvládneš taky" řekl Wooyoung a podporoval mě
"Díky Wooyoungu" poděkovala jsem mu.

Pak jsem odešla z ordinace, měla jsem volno, musela jsem se připravit na moje první operování. Potkala jsem Sana, měl ruce v kapse a díval se do země když chodil "Sane..."
"Teď mě nech být" odpověděl a pokračoval v chůzi. "Sane počkej" doběžela jsem za ním a chytla jsem ho za paži. Vtrhl mi ruku z jeho paže "řekl jsem ať mě necháš " vztekle mi řekl do očí. V jeho očích jsem cítila hněv a oheň. "P-promiň" řekla jsem a bylo mi to líto. Pak pokračoval v chůzi a já jsem si šla, bylo mi do breku, chtěla jsem se zavřít a brečet ale udržela jsem to nějak.

Potkala jsem Daehyeon "Je ahoj Soyeon, co ty tady?" Zastavila se a pozdravila mě "Ahoj, jen se připravuju na tu dnešní operaci, potřebuju trochu se uklidnit" řekla jsem jí s falešným úsměvem. "To zvládneš, když jsme to dali my tak ty taky" usmála se na mě a pak odešla do její ordinace

Odpoledne jsem šla na sál kde už jsem byla připravená, už jsem jen čekala, vedle mě stál Jongho a měl mi dělat asistenta. Když operace měla začít začla jsem operovat, během toho jsem byla strašně nervózní ale snažila jsem se ovládat.

Naštěstí operace byla úspěšná, za co jsem byla strašně ráda, byla jsem na sebe pyšná jako všichni ostatní byli na mě.

Pak jsme všichni šli večer na drink to oslavit.

🧽 Pokračování příště ~