Můžeš Být Jen Můj?

8#

Když jsem byla na odchodu u dveří a loučila jsem se s ním vzal mně prudce za paži a zatáhl mě zpátky do bytu. Opřel mně o zeď a začal mě líbat. Chvíli jsem s ním pokračovala ale pak jsem se odtáhla "Proč to děláš?" Zeptala jsem se a znovu se naklonil k mým rtům ale já jsem ho zastavila. Vzdal to a díval se mi do očí. "Proč to děláš i když nejsme ani ve vztahu a... Jsme jen kolegové a možná i kamarádi" řekla jsem mu se zvědavostí v očích odtáhl se úplně a řekl "Já ani nevím, jsem ztracený, neumím se ovládat" dlaně měl na očích a nevěděl co má dělat. "Jen mi stačí říct co se děje, jestli mě máš rád tak..... To pochopím ale nechápu proč jdeš tak rychle..." Zeptala jsem se a vůbec nechápala tuhle situaci "Prostě Tě mám rád ale... Nechci to dát najevo slovy... A nechci to naznačovat ostatním... Nejsem připravený na vztah, po tom co se mi stalo..." Řekl se smutkem v očích a přiblížil se ke mně. Pochopila jsem jeho pocity a dala jsem mu ruku na tvář "I když se známe jen měsíc tak chci aby jsi mi věřil, nenutím tě do ničeho jen chci aby jsi věděl že já Tě pochopím" Prozradila jsem mu s upřímností.

Naklonil se ke mně blíž a políbil mě s vášní. Líbala jsem ho nazpátek a brzo vzal moje věci a položil je na židli v kuchyni. Zvedl mě a odnesl mě do jeho ložnice kde mě položil na postel a dál mě líbal, poté na krk a na hruď. Nedělo se něco víc, poté jsme jen leželi vedle sebe a dívali jsme se na sebe než mi něco řekl co mě zaskočilo. "Myslím že by jsme mohli být..... Kamarádi s výhodami. "