Můžeš Být Jen Můj?

29#

Po týdnu mě pustili z nemocnice. Nemohla jsem se dočkat až půjdu domů a uvidím co se dělo předtím než jsem byla v kómatu. Na nic jsem si nevzpomněla, zatím.

Přišli jsme domů a porozhlédla jsem se. Dům byl hezký a útulný. Na zdích byly obrazy s našimi fotkami a vzpomínkami.
San položil moje tašky plných věcí z nemocnice na zem a přistoupil ke mně. "Tak tady bydlíme"
"Je to tu moc hezký a útulný, tohle jsme všechno udělali my?"
"Samozřejmě že my, dali jsme si záležet a mám z toho všeho radost"
"To já taky... Co kdybychom si něco uvařili?" Navrhla jsem
"Tak jo, stejně mám hlad ale nejdřív by jsme měli uklidit"

Uklidili jsme dům a všechno dali do pořádku a pak jsme šli do kuchyně kde jsme si něco uvařili.
Uvařili jsme těstoviny se sýrovou omáčkou. Spolupracovali jsme spolu a při vaření byla i zábava.

O týden později

Stále jsem si nemohla vzpomenout na ten minulý život, sice Sana znám ale moc jsem si přála si vzpomenout na ten život před kómatem.

Zbývaly čtyři dny do Vánoc a dárky jsem měla schované i když jsem ještě nějaké chtěla nakoupit tak jsem doufala že to nějak stihnu.

Byli jsme v obývacím pokoji a dívali jsm se na k-dramu. Venku sněželo a byla to příjemná atmosféra.
Hlavu jsem měla na jeho klíně a hladil mě po vlasech. Jeho dotek byl tak příjemný, nemohla jsem odolat.
Začala mi být zima. Třela jsem si paže a San si toho všiml "Je ti zima?" Zeptal se
"Trochu..." Odpověděla jsem. Zvedl se a šel pro deku do horního patra.

Jakmile jsem si všiml že jí je zima, šel jsem pro deku nahoru do ložnice. V ložnici jsem hledal nějakou teplou deku ve skříni než jsem našel jednu. Vzal jsem ji a chtěl jsem jít zpátky než mi zazvonil mobil v kapse. Hrábl jsem do kapsy a vyndal mobil. Volal mi Mingi. Zvednul jsem to "No?"
"Čau, nechtěl bys ven? Třeba by jsme mohli zajít na pivo nebo tak..."
"Hele sorry nemám čas, jindy..."
"Jo chápu, vlastně Soyeon už je doma že? Jak jí je?"
"Hmm dobře jí je"
"Tak to je fajn, no tak říkám dopředu veselé Vánoce.."
"I tobě veselé Vánoce"
Pak jsme hovor ukončili a znovu jsem dal mobil do kapsy. Šel jsem dolů po schodech než mě zastavila a objala mě. Byl jsem překvapený ale objal jsem ji zpět, její objetí bylo to nejlepší.
"To jsem ti už chyběl?" Byl jsem překvapený ale rád za objetí.
Odtáhla se "Vzpomněla jsem si!"

❄️Pokračování příště~