Nick musel uznat, že byl lehce zklamaný, když měl svou první směnu v dílnách ve stejný den, jako The Pulse vystupovali v sousedním baru a Jonathan neseděl na svém klasickém místě u popelnic.
Donesl pytel s odpadky k černé popelnici a hodil ho dovnitř. Když ji pak zavíral, málem vyjekl strachy.
"Hey, Nicky."
Otočil se. Jonny stál za ním, tentokrát s lahví coly v ruce, na tváři lehký úšklebek. Tak přece jen tu byl. A Nickova zklamanost se tak úplně vytratila.
Jonathan kývnul k zídce. "Sednem si?"
Nick se píchnul prstem do hrudi. "Já?"
Přikývl. "Ještě jsem z tebe pořádně nevytáhl, jak jste si užili festival. A naše vystoupení, samozřejmě."
Bylo vcelku vtipné, jak se snažil vylézt na zídku. Nikdy Jonnyho vlastně neviděl, jak se dostával nahoru, jen dolů. Šlápl tedy na pororozbitý kýbl u jedné z popelnic, vyskočil na tu a pak na zídku. Pak se otočil a kývl na Nicka. "Tak pojď."
Jeho lezení nahoru bylo mnohem více nemotorné. Když se dostal na popelnici, Jonny k němu natáhl ruku a pomohl mu s překonáním poslední překážky až na horu. Nick lehce znervózněl, když tam najednou stál a uvědomil si, že odsud se to zdá mnohem vyšší. Nasucho polkl.
"V pohodě?" zeptal se Jonny. Kupodivu Nicka ještě za ruku držel, jelikož si všiml jeho zaváhání.
"Sednem si?" vyhrkl ze sebe Nick, vyvlekl se z Jonnyho dlaně a rychle se posadil. ned byl o něco klidnější.
Jonny přistál vedle něj a hned mu nabídl lahev s colou. Nick ji mlčky přijal, napil se a dal mu ji zpátky. Pak si odkašlal. "Ještě jednou děkujeme za ty lístky. Vážně jsme si to užili."
"Je divný, že mi tolikrát děkuješ, i když to bylo jen mé poděkování za to, že jste mi zachránili nohu," odpověděl Jonny. Sám si Coly usrkl.
"A už dobrý?"
"Když hraju moc dlouho, začne mě to trochu bolet, ale není to nic strašnýho," přiznal. "Dávám tomu tak týden a bude to v pohodě."
"To rád slyším," pousmál se Nick a uhnul pohledem. Raději se díval na své nohy plandající ve vzduchu.
"Jinak... set se vám teda upřímně líbil, jo? Nepsal jsi to jen tak?" zeptal se Jonny.
Nick pokrčil obočí. "Ale ale, co tě tak moc zajímá můj názor? Stejně tomu nerozumím."
"Možná právě kvůli tomu, že tomu nerozumíš. Můžeš mi dát reakci čistě na zážitek z našeho koncertu bez nějakého analyzování hudby."
Pousmál se. "Okay. No... Ty rovery byly boží. Myslím, že jste tím fakt rozrproudili publikum, protože je pochopitelný asi, že hodně lidí vaši originální hudbu nezná, takže to byl dobrej tah. Pak i vaše originální hudba... líbí se mi, i když jsem si nejprve nemyslel, že by to mohl být můj styl. Jste naživo fakt skvělí."
Jonny ho opravdu pečlivě poslouchal, pak se spokojeně usmál. "To ovšem rád slyším. Co ostatní?"
Zatvářil se zmateně. "Kdo ostatní?"
"Viděl jsem vás pak později, než jsme odjížděli, že jste se chytli nějaké party holek. Od nich nemáš reakce?"
Ha, no jo. Vždyť vlastně už věděl, že je Jonny viděl. Že se chytli "party", i když Nick se chytl možná tak jenom Belly. "Uhm..." Vlastně neměl tušení, co na ně říkaly Belliny kamarádky, věděl jen její názor. A tak ho roztáhl na všechny tři. "Taky se jim to moc líbilo. Ty ses jim líbil nejvíc, vlastně."
