Před jejich domem zastavilo auto.
Jonny chtěl udržet vážnou tvář, což ale nedokázal, protože Nicky vyletěl ze zadního sedadla jak malé dítě a přímo mu vběhl do náruče. "Já věděl, že to zvládneš! Že to vyjde!"
Rozesmál se nad jeho radostí, která snad byla ještě větší jak ho samotného. Ani by ho to nemělo překvapovat, Nick byl jeho největší fanoušek.
"Nick nám to všechno už vykecal," ozval se Chris od auta. "Gratulace i od nás, Jonny."
"Děkuji," stihl sotva zvolat, když Nick spojil jejich rty. Jeho radost byla opravdu nakažlivá.
"Oh wow," zamumlal Nick. "Můj přítel napsal písničku Arianu Grande. Wow."
"Vždyť to není zas tak velká věc," protočil očima Jonny.
"Ne. Jen budou lidi poslouchat po celém světě tvou píseň. Která se zalíbila Arianě. Víš co mně se dneska povedlo? Odevzdal jsem esej hodinu před termínem a ne poslední minutu. To je můj úspěch. A vlastně máš pravdu, možná jsem byl dneska úspěšnější jak ty."
Jonny se rozesmál. Když mu Patrick půl roku zpátky zavolal, že sám skončil u nahrávací společnosti a byl by rád, kdyby spolu na něčem začali pracovat, netušil, že o šest měsíců pošle jen ze zvědavosti píseň, kterou celou napsal a produkoval, týmu Ariany. A že se chytne.
To byl teď jeho život. On a Patrick, duo producentů, s tím, že Jonny si občas vydal nějakou tu vlastní píseň. Ale jeli na vlastní přst, nikdo, kdo by jim diktoval, co dělat nebo odkud hudbu dělat. Mohl zůstat v Richmondu, u Nickyho a hlavně u mámy, která dělala neuveřitelné pokroky. Takhle si to přesně představoval.
Vzal Nicka za ruku, kývnul na jeho táty. Tohle si zasloužilo oslavu a tak Jonnyho táta svolal na poslední chvíli všechny na grilovačku.
Došli na terasu, táta u grilu, jeho máma, jak přimo přinášela karafu vody s pár skleničkami. Sama, bez pomoci, bez toho, aby hned byla unavená. Jonnyho píchlo u srdce štěstím.
"Ale, vítejte, vítejte!" zvolala radostně. "Jídlo už je skoro na stole, všechno je to tak nějak na rychlo, pardon-"
"V klidu, paní Walkerová," promluvil Nicky. "My jsme rádi, že jste nás vůbec pozvali."
"My jsme rádi, že jste tak na poslední chvíli všichni pozvání přijali," odvětil pan Walker.
"Takový úspěch se musí oslavit!" zvolal Chris.
Jonnyho už bolela pusa od toho, jak se usmíval, nešlo ale přestat. Nebylo to tak dávno, co byl v nejhlubším bodě svého života, po rozchodu s Joshem, kdy nemohl přijít ani na smysl života. Teď? Teď se rozhlédl kolem sebe a viděl těch smyslů hned několik.
Všichni si pomalu začali sedat, Jonny ale ještě popadl Nicka se slovy, že se za chvílí vrátí, a odtáhl ho k ohradě se psy. Chvíli počkal, až se s nimi Nick poňuchňá, protože by to nebyl on, kdyby to neudělal, a pak mu řekl: "Je tady ještě jedna novinka."
Nick se přestal mazlit s jedním ze psů a narovnal se s tázavým pohledem. "Jaká?"
"Budu se stěhovat."
Byl krutý. Byl tak moc krutý, že to řekl tímhle stylem, když přesně věděl, jak bude Nick reagovat. Že se na něj zděšeně podívá, začne vrtět hlavou.
"Ne, znovu ne-"
"Budu se stěhovat do vlastního," přerušil ho Jonny pobaveně. "Tady. Našel jsem takové studio a čirou náhodou je přesně na půli cesty mezi tvou školou a tvými táty."
