Procházeli se dlouho.
Nejprve mu Jonny řekl o věcech, které se za turné udály, ale neměl úplně kapacitu nebo čas mu o nich napsat. Pak nastalo krátké ticho, ovšem příjemné, které ale Nick přece jen přerušil.
"A... jak to máš teď s Joshem? S kapelou a tak?"
Jonny ho hned prokoukl, jako by se znali bůh ví jak dlouho. "Myslíš s tebou, Joshem a kapelou?"
Sklopil pohled. "Tak nějak."
"To je pro mě ta složitější část," přiznal. "A taky důvod, proč jsem to chtěl řešit až po turné. Protože... já si nedokážu zkrátka představit, že by se Josh nebo ostatní z kapely o nás dozvěděli."
Lhal by, kdyby ho to lehce nepíchlo u srdce, na druhou stranu to ale chápal. Věděl, že to nemá co dočinění s ním samotným, ale s faktem, že Josh byl zkrátka ten nejhorší typ bývalého přítele a jeho kamarádi ukázkoví homofobové. A on s nimi musel fungovat, protože jejich kapela ho živila.
"Já to asi chápu," odpověděl Nick, aby něco řekl.
Jonny si povzdechl. "Nevím, co dělat, protože jsou velkou součástí mého života, ale chci... chci asi, abys ty byl taky a nechci ani vědět, jak by se k nám, hlavně k tobě, chovali."
Nick si odfrkl. "Umím se za sebe postavit."
"Oh, věř mi, že to já vím. Declan mi vyprávěl, jak ses nenechal Joshem odbýt, když jsi na koncertu chtěl vědět, kde jsem."
Pousmál se. To byl jeden z těch momentů, na které byl opravdu pyšný.
Jonny se zastavil a natočil se k Nickovi. "Jde o to, že jako kapela máme image. Rock, alkohol, holky, to, co se lidem líbí. A i když moc dobře víš, že to je ta část, se kterou zrovna nesouhlasím, ti tři jsou proti mně silnější, samozřejmě. Kdyby se Josh o tobě dozvěděl, představa, jak by reagoval, se mi ani trochu nelíbí z toho úhlu pohledu, že je mým ex. Co se Declana a Nolana týče, tam si to nedokážu představit kvůli jejich názorům a taky kvůli kapele. Dle nich je image všechno."
Nick pokrčil rameny. "Tak o mně nemusí vědět."
Jonny vzhlédl. "A já právě nevím, jestli po tobě můžu vůbec tohle žádat."
"Proč ne?" vydechl.
"Protože nevíš, jaké to je, ale já jo, byl jsem v té situaci. Je to těžší, než se zdá. A navíc..." Chvíli hledal slova. "Máš perfektní a pyšnou rodinu. Tví tátové, tví strýcové... jak by oni vůbec nahlíželi na fakt, že po tobě chci, aby o nás nikdo nevěděl?"
"Mí tátové si můžou myslet-"
"Ne, Nicky, troufám si říct, že nejsi ten typ, kterému to bude jedno. Záleží ti na názoru rodiny. Možná se neznáme zas tak dlouho, ale tohle jsem pochopil hodně brzo."
Nick zmlkl, protože sám věděl, že má pravdu. Kdyby tátové o jeho partnerovi nějak pochybovali, nasadili by mu brouka do hlavy, nebylo by mu to jedno. Přemýšlel by o tom, možná by to i ve finále ovlivnilo jeho vztah.
"Ale..." Odmlčel se, trochu zoufalý. "Vysvětlil bych jim to. Pochopili by to."
Jonny se tak smutně pousmál. "To já ti věřím, ale já nevím, kdy by se naše situace mohla změnit, to je to nejhorší. Kapela... nemám momentálně jinou možnost a živí mě to."
Nick se lehce zamračil. "Myslel jsem, že jsi mě políbil, protože tohle chceš."
"Chci," vyhrkl Jonny. "Ani nevíš jak. Jen netuším, jak skloubit tebe a kapelu dohromady, abys od vztahu dostával to, co by sis zasloužil."
