Když se Nick probudil, Jonny byl stále naprosto vypnutý. Ale od toho, co usnuli, uběhlo už sedem hodin, což muselo znamenat, že vyspaní jsou.
Dal se do práce, vstal. Jako první vzal Jonnyho sklenici vody a napustil mu tam novou. Když procházel podruhé do koupelny, Caroline se na něj ze sedačky usmála.
"Jak moc blbě se na ni spalo?" zeptal se provinile.
"Kupodivu? Spí se na ni fakt dobře," uznala. Dle jejího výrazu opravdu nelhala. "Hele, co kdybych skočila pro nějakou snídani, kávu, a tak? Aspoň si budete moct promluvit."
Nick se zamračil. "Simon říkal, že tě nemám spouštět z očí."
"Naproti hotelu je kavárna. Myslím, že tam to zvládnu bez toho, aby mě někdo přepadl," okomentovala to. "Vypiju si svou kávu tam. Pak vám něco donesu."
Nakonec tedy přikývl. Přišel si trochu jak její táta, ale Simonovy výhružky, jak ho přejede motorkou, zněly až moc reálně na to, aby něco riskoval.
Umyl si obličej, chvíli na sebe jen tak koukal do zrcadla, nervózní, jak s Jonnym vůbec začít mluvit. Párkrát na sebe zamrkal mokrými řasy, nasucho polkl. Doufal, že Jonnymu na tomto klukovi, který na něj koukal zpátky v zrcadle, záleželo natolik, aby ho teď, střízlivý, neposlal někam.
Nevěděl, čeho se vlastně tak bál. Vždyť Jonnyho ani neznal natolik, aby mohl odhadovat, jak se přímo v této situaci bude chovat, nevěděl přece, co si za poslední necelé dva týdny prožil.
Vyšel ven. Jonny stále spal, tentokrát se ale převalil na záda. Nick si opět sedl na kraj postele, chvíli ho sledoval, nervózní ho probudit, ale nakonec ho chytil za zápěstí a lehce s ním zatřásl. Nechtěl ho úplně budit, ale kdo ví, kdy se objeví někdo z turné a bude se Jonnyho dožadovat. "Hej, Jonny," řekl potichu. "Jonny!" Hlasitěji, když nereagoval.
Trhl sebou, začal se pomalu protahovat a Nick se pousmál. Pak Jonny sebou trhl a prudce otevřel oči. "Co tady děláš?" vyhrkl překvapeně.
Uchechtl se. "Momentálně? Sedím. Jak se cítíš?"
Jonny se posadil a posunul se, aby se mohl opřít o čelo postele. Zmateně se rozhlédl. "Co tady děláš?" zopakoval. Pohled mu spadl na hodiny. "Co se stalo? Proč si nepamatuju včerejší koncert?"
Nickův úsměv zmizel. Podíval se do země. "Nebyl jsi včera na koncertě, měli za tebe záskok. Příliš ses opil."
Jonny na něj naprosto vyjeveně koukal. Nick vyloženě viděl v očích tu jeho realizaci, co se včera stalo, co včera dělal. A tak ho Nick dál pobídnul. "Co se stalo, Jonny? Proč jsi tolik pil?" A proč se mnou nemluvíš? zeptal se skoro.
"Já..." začal Jonny, ale vlastně nevěděl, co říct. Dlouho byl ticho. Pak si povzdechl. "Já vlastně nevím."
Nick si povzdechl. Jel až sem, aby ani z očí do očí mu Jonny nic neřekl?
"Myslím tím, že posledních pár dní se vše jen nabalovalo a ve finále ani nevím, co bylo tou poslední ránou..." Odmlčel se. Podíval se s ostudným pohledem na Nicka. "Naprosto nevím, kdy jsem se tak zřídil, kdy vyl ten zlom, že jsem si neuvědomil ani ten koncert... Mám velký problém?"
"Upřímně? Nemám tušení. Stihl jsem jen vyjet na Joshe, v jakým pokoji jsi a od tý doby jsem tady. Jinak netuším, co se děje."
Jonny se na něj díval naprosto nevěřícně. "A teď vážně, co tady vůbec děláš?"
"Přijel jsem za tebou," pokrčil rameny Nick. "Protože jsi sotva odpovídal na zpárvy, netušil jsem, co se s tebou děje, bál jsem se, že ten... pátek vechno podělal a kdo ví, jak sis to v sobě zpracoval. Svěřil ses mi, že se toho turné bojíš, že mi budeš ventilovat a po tom pátečním večeru... najednou jsi mi sotva odepisoval."
