Nick tak nějak doufal, že zatím zmizí do pokoje nepozorovaně, když ho Jonny vysadil před domem, než se ale stihl vyzout, Chris už stál opřený o futra dveří na chodbě. "Tak co?"
"Co co?"
Natočil hlavu. "Ale prosím tě. Tři dny jsi nemluvil o ničem jiném, než jak se dneska uvidíte a my tě museli poslouchat. Zasloužíme si vědět, jak to dopadlo."
Nick se nejprve uchechtl. Chris měl vždy pravdu a vždy věděl, co říct, zároveň chtěl mít ten luxus toho, že bude chvíli přítele tajit. Ne, že to rodičům vyslepičí třicet minut na to.
"Tak co?" ozval se odněkud z útrob domu Mateo.
Nick viditelně protočil očima a tentokrát se Chris uchechtl. "Mlčí. Ale dle jeho očí soudím, že to šlo podle jeho představ. Takže, tipuju že..." Chris si ho prohlédl od hlavy k patě, "dostal pusu. Minimálně. Možná má i vyloženě přítele."
"Vy jste neuvěřitelní," vydechl Nick. "Vždyť vám ani nic říkat nemusím."
"Takže?" usmál se spokojeně Chris. "Co z toho?"
Nick rozhodil rukama. "Tak jsme si řekli, že to zkusíme, no," přiznal konečně.
Chris se dramaticky otočil k Mateovi, který se zrovna blížil. "Můj bože, on fakt začne jezdit na motorce pravidelně."
Upřímně? Nick je miloval. Miloval, jak kolem ničeho nedělali žádné haló, jak měl pocit, že všechna jeho rozhodnutí jsou v jeho vlastních rukách a oba ho stoprocentně respektují. Miloval, i to, že byl jedináček, i když s tím dříve bojoval, teď ale dokázal ocenit to, jakou péči mu alespoň dali, jak krásný vztah si s nimi dokázal vytvořit. Nikdy jim nepřestane být vděčný, že si vybrali zrovna ho k adopci.
A jelikož byl stále trochu emočně rozhozený z Jonnyho, z jejich prvního polibku, vtáhl táty do jednoho velkého objetí.
Uvědomil si, jakou měl Jonny pravdu. Jak moc pro něj rodina znamenala a jak moc mu záleželo na názoru jeho tátů. "Má to takový ale," přiznal jim v tu chvíli. "To teď důležitý není, jen doufám, že až se tady zase objeví, nebudete jak takoví ti klasičtí rodiče z filmů a nevyděsíte ho."
"O to se Chris už pokusil, když se ho Jonny zeptal, jestli tě může vyvézt na motorce," namítl Mateo. Miloval bonzovat na Chrise takové věci.
"Kecá," odfrkl si Chris. "Nevystraším ho, pokud mi k tomu nedá důvod."
"Upřímně, když se tě zeptal na tu motorku, vypadalo to, že to jeden z těch důvodů bude," nedal se Mateo.
Nick se jen zasmál. Jo, tohle zatím šlo dobře a jen doufal, že to tak bude nadále. Být jedináčkem mělo totiž i jednu velkou nevýhodu - neměl sourozence, který by je tu a tam rozptýlil. Pozornost jeho rodičů byla vždy stoprocentně na něm a nic jim tak neuniklo, jak víceméně tomu nasvědčovala i tato situace.
S Jonnym se viděl hned další den po škole, kdy na něj čekal kousek od školy i s motorkou. "Dotankována plná nádrž?" zeptal se jako první a vzal si od něj helmu, kterou mu podával. Den předtím totiž Jonny usoudil, že nádrž vydrží. Skoro se mýlil.
"Samozřejmě," odpověděl Jonny nenuceně. "Protože s tebou až na konec světa."
Na tohle si dokázal zvyknout. Jeho energie, jeho humor, zkrátka ladila s Jonnyho.
Nasedl za něj, chytil se. "Kam jedeme?"
"Uvidíš."
A vyjeli.
