Za ten půl rok, co byli spolu, než se rozešli, měl Jonny možnost jít hned na dvě oslavy. Jeden den ale měli koncert, druhá byla, když už odjel na turné.
Takže Nickova oslava byla pro něj premiéra.
Nebyla to úplně rodinná oslava, ale vlastně byla. Akorát tady nebyla ta pokrevní rodina . Nickovi prarodiče, strýc a teta a tak. S těmi jeho narozeniny oslavili minulou neděli na obědě. Tohle byla oslava té rodiny, která vlastně pokrevní nebyla, ale jak Jonny pochopil, byla snad o to silnější.
Nick, jeho tátové, Simon s Aurou a jejich děti, Alessandro a Leo a jejich dcery.
A teď on. Jak mu bylo oznámeno hned na začátku, oficiálně byl také součástí této rodiny. A celé to bylo neuvěřitelně krásné.
Nešlo o dárky, to vůbec ne. Nikdo vlastně nic nedonesl. Šlo o ten moment, že všichni byli pohromadě, aby oslavili Nicka. Nicka, který se celý den jen usmíval a měl ještě více lásky na rozdávání, jak normálně.
Byl extrémně šťastný, přímo to z něj křičelo. Jonny si nemohl pomoct, vzpomněl se na jejich první večeři u nich doma, s jeho táti, jako jeho přítel, kdy se Nick bál ho před nimi vůbec chytit za ruku. Teď to byl nevědomý dotek sem, letmý dotek tam, když Jonny seděl na židli a vyprávěl jednu příhodu z turné, na kterou přišla řeč, Nick ho zezadu objal, něco pobaveně dodal, pak mu dal pusu na tvář a pokračoval v cestě pro oříšky a Jonny se mohl jen červenat.
První hodinu si musel zvykat. Pak už ani on neskrýval před ostatními svou lásku.
Tohle byl Nick. Obklopený rodinou, tady, doma. Jonny po něm nikdy ani nemohl chtít, aby s ním žil život profesionálního umělce, byl by akorát nešťastný. A upřímně? Miloval, jak to nakonec dopadlo. Že mohl takhle Nicka sledovat, jako jeho přítel, s lidmi, kteří pro něj byli jako rodina. A kteří i ho přijmuli jak nic.
"A jak je na tom máma, Jonny?" zeptal se zničehonic Mateo.
Jonny se tak trochu probral ze svého obdivování Nicka a navrátil se do reality. Vyhledal pohledem Matea. "Uhm, myslím... myslím že se to normálně i lepší. Ale nechci nic zakřiknout."
"Lepší se," potvrdil hned Alessandro. Protože nejen že jim tenhle člověk, který sotva Jonnyho rodinu znal, ušetřil nemalé peníze, sám od sebe tak nějak začal dohlížet na léčbu jeho mámy. A i když byl především pediatr, i tak to byl špičkový lékař, jak mu Nick (a Wikipedie) řekl. Nemohl mu být více vděčný.
Pousmál se. Alessandro na něj mrkl zpátky. Najednou mu přišlo, jakoby tohoto muže znal roky.
"Měl si pozvat svou rodinu!" navrhl hned Simon, pivo v ruce. "Alespoň tátu a... máš nějaké sourozence?"
Nick vedle něj lehce vyprskl smíchy. Simon se na něj zmateně podíval. "To bychom museli koupit další sedačku. A ještě větší, než je tahle."
Vysloužil si zmatený pohled od Simona i Aury, kteří nejspíše nevěděli, jak velkou rodinu má i Jonny. "Mám pět sourozenců," vysvětlil. Je nás dohromady šest."
"Wow," vydechl Simon. "Tak to mají tví rodiče můj jiný obdiv. Já málem nezvládl ani dva."
Aura ho pleskla. Jonny se uchechtl. "Jo, rodiče jsou skvělí."
"Ale vážně," vložil se do konverzace Chris. "Mají u nás dveře otevřené. Až tu nebudou... tihle všichni. Ať se vlezeme."
"A už nás vyhazují, to jsme to dopracovali," zamumlal Simon. Aura ho pleskla podruhé.
Jonny ale v tu chvíli dokázal jen zpracovávat fakt, že Nickyho rodiče chtěli poznat ty jeho. Protože si toho neuvěřitelně vážil. "No," zasmál se lehce, "myslím, že bude mnohem jednoduší, když vy přijedete k nám. Nejen kvůli mámě, ale i logisticky. A táta je skvělej kuchař."
