"Prý si to ukončil s Bellou," sykla k němu Caroline. "Proč nic nevím?"
Byli na oslavě. S tím, jak se všechny rodiny kamarádily, jich bylo docela dost, tentokrát slavila narozeniny Viv, dcera od Lea a Alexandra, a Oli, bratr Caroline, jelikož měli narozeniny pouhých osm dní od sebe.
Nick? Ten jen většinu času seděl v rohu a už patnáct minut dloubal vidličkou do dortu.
Takhle ho Caroline přepadla snad pět minut po tom, co přišla. Dostavila se později, jelikož měla ještě taneční vystoupení. Nick tak odložil rozdrbaný dort, kterého se jinak ani nedotkl, a vytáhl ji ven na terasu, i když tam byla docela zima. A znovu tak přeříkal, co se stalo. Tím pádem jí prozradil i svou sexualitu.
Samozřejmě od ní nečekal, že bude znechucena, nevezme to, bude ho nesnášet - její prarodiče a strýcové byli gayové, přesto ale nečekal, že to neokomentuje vůbec. Začala se prostě na Jonnyho doptávat dál.
"Počkej, právě jsem ti řekl, že se mi líbí i kluci," přerušil ji.
"A co, chceš bouchnout šampaňské?"
"Třeba?" vyhrkl dřív, než si to stihl rozmyslet.
"Mám vás kolem sebe dostatek, co je další do počtu?" zeptala se. A pak se vrátila k tématu jménem Jonathan.
Naposledy to řešil opravdu s Mateem, dva dny zpátky. Od té doby měl samozřejmě nějaké novinky. A to takové, že čeho se bál, bylo tak trochu realitou. Jonny mu tak tak psal a když se mu Nick pokoušel zavolat, omluvil se, že nemá čas.
Uzavíral se do sebe, pomalu ale jistě, a Nick netušil, co s tím měl dělat. Jonny potřeboval někoho, komu by se mohl svěřit, momentálně v takové společnosti ale rozhodně nebyl a tak se vše snažil řešit sám se sebou.
"Tak pojeďme za ním," špitla Caroline, protože zrovna kolem nich proběhla Viv, jak se snažila chytit balón, se kterým si s Hazel hrály.
"Můžeme k tobě do pokoje? Tady je až moc... dětí."
Caroline se uchechtla, ale samozřejmě přikývla a tak se protáhli kolem oslav v obýváku k ní do pokoje, kde měli mnohem větší soukromí. "Pojeďme za ním," zopakovala Caroline. "pojedu s tebou, aby sis mohl dát do pořádku svůj milostný život, a aspoň pojedeme na výlet!"
"Museli bychom jet už příští týden," vydechl. "Jinak jsou daleko."
"Tak pojeďme příští týden."
Vážně to na Caroline ocenil, že byla ochotná se takhle sebrat a odjet s ním za klukem, o kterém jí řekl pět minut zpátky, že k němu něco cítí. Ale už i v tomhle neviděl úplně řešení. "Psal jsem mu, že bych za ním přijel. Odepsal po půl dni, že si s ním nemám lámat hlavu."
Caroline mu věnovala pohled, kterému se nepoštěstilo už hodně dlouho. Říkala mu tak, že je naprosto blbý. "A co, ty ho poslechneš, protože kluk, co se očividně uzavírá do sebe, bojuje sám se sebou a bojí se přijmout pomoct, ti napsal, že si nemáš lámat hlavu?"
Podíval se na ni. "Nechci to přepálit. Nechci, aby si myslel, že mu nedávám ani prostor jen kvůli tomu, že jsme se jednou málem políbili. Třeba... třeba to byl z jeho strany jen záchvat okamžiku."
Caroline si dramaticky povzdechla a protočila očima. "Musím ti tady opakovat tvá vlastní slova? Co je očividný? Říkal jsi, že za tebou v pátek přišel, i když jste se ve čtvrtek už rozloučili. Komu volal o půl noci, když potřeboval? Tobě. Komu řekl, že jsi jako jeho maják? Promiň, ale Jonny tě rozhodně má rád taky, takže určitě to záchvat momentu nebyl."
"Ale-"
"Je na turné se svým bývalým. S kapelou, která by ho odsoudila, kdyby věděla pravdu. Já být na jeho místě, ani nevíš, jak bych ti byla vděčná, kdyby sis dal tu práci, ten čas, abys mě navštívil, i když bych předstírala opak."
Povzdechl si. "Myslíš?"
"Podle všeho, cos mi o něm řekl, neměl doteď úplně někoho, komu by se mohl svěřit. Tobě se otevřel. Je to pro něj nové. A myslím, že zkrátka přesvědčil sám sebe, že vše pokazil, když jste se málem políbili. Tak mu ukaž, že se mýlí."
Nick jen pomalu přikyvoval. A pak se zeptal na její názor ohledně něčeho, čeho se bál nejvíce. "Co když to bude zbytečný? Co když dá přednost hudbě? Tomu, že nebude muset nic skrývat před svými spoluhráči?"
Caroline se smutně pousmála. "Tak aspoň budeš vědět, že jsi to zkusil, ne?"
Vyvalil se na její postel a zakryl si dlaněmi obličej. Chtělo se mu křičet. "Proč sakra nemůže být zkrátka doma?"
"Neměl ses zamilovat do hudebníka," odvětila.
Nick vystřelil a zapřel se o lokty. "Zamilovat, ne, ne. To je... silný slovo. To ne."
Caroline se uchechtla. "Cokoliv si řekneš."
Stále si tím plánem nebyl jistý. Když se ale vrátili z oslavy domů a Chris se zeptal, jestli je v pohodě, před odpovědí se zamyslel. Očividně nebyl, ale chtěl. A tak na cestě do svého pokoje napsal Caroline.
O hodinu později měli koupené lístky na příští týden. Podívají se na vystoupení Jonnyho. A pak si ho najde.
To nebyla ta těžká část, sdíleli si totiž polohu od toho momentu, co ho tenkrát Jonny vyzvedl na motorce po jeho prvním rande s Bellou. Od té doby to ani jeden nezrušili, samozřejmě se ale ani bedlivě nekontrolovali každý den. Tedy, alespoň Nick to nedělal... do pátečního večera. Teď ho kontroloval každý den, protože dodávalo mu klidu, když uviděl například v jedenáct večer, že už je na hotelu. Hotel pro něj byl synonymem pro bezpečí. Žádné kluby, žádný alkohol. Zároveň ale měli za sebou pouze první koncert.
Který ovšem Nick miloval, když viděl záběry na sociálních sítích. Ať už se s Jonnym dělo cokoliv, když seděl za bicími, nešlo nic poznat. Vžil se do hudby, do té atmosféry a nechal se tím úplně unést.
Což taky vedlo k několika reakcím na videích od lidi, co kapelu předtím neznali. Nick jim to ale samozřejmě přál.
Další den si s Caroline koupili autobus tam i zpátky.
Třetí den to byl ten první den, co mu Jonny neodepsal ani jednou. z toho se stával každý druhý den až do jejich odjezdu.
O kterém Jonnymu neřekl. Bál se jeho reakce, že bude naštvaný, že mu přestane sdílet polohu a oni zůstanou na holičkách v momentě, kdy tam přijedou. Zkrátka se bál, že se uzavře do sebe ještě víc, aby ochránil to, jak se cítí.
Protože i když mu Jonny psal, nepsal mu, co se děje za oponou. Nepsal mu, jaké to je s Joshem, jestli jsou kluci více střízliví než opilí, nepsal mu ani ň z toho, jak mu říkal, že bude potřebovat ventilovat. Kdo ví, co prožíval, vážně.
Takže v den koncertu se vydali na cestu. Ubytovali se v jejich skromném hotelu, k večeru vyšli směrem na koncert. Ten den byl opět jeden z těch, kdy mu Jonny neodpověděl ani jednou.
Předskokani měli začít v osm. Jednu minutu po osmé se opravdu ztlumila světla, výplňová hudba v sále utichla. Ozval se hlasitý zvuk kytary a fanoušci se rozkřičeli. Pak na pódium skočil Josh s kytarou.
Vypadal... relativně v pohodě. Na druhou stranu, s adrenalinem z hudby dokázal vypadat normálně i kdyby byl sjetý. Pak se objevil Declan, nakonec Nolan. A Nick se podivil, že zrovna bubeník nastupuje poslední.
Vždyť byl úplným základem. Vždyť bicí... Vždyť bicí už slyšel. Jak je mohl už slyšet?
Podíval se za soupravu. Bubeník už byl na místě, ale Jonny to nebyl. A Nickovi se málem nahrnuly slzy do očí, v hlavě ty nejhorší scénáře, co se asi mohlo stát, že za bicími neseděl Jonny ale nějaký záskok.
- - -
...actually nevím, jestli dneska ještě jednu stihnu, heh. Před odjezdem do vídně :DD
