Když se Nick blížil na letišti za tátou, jeho výraz na něj přímo křičel: Starost.
Nedivil se mu. Když mu zavolal z letadla, že za pět minut vzlétá a bude rád, když ho vyzvedne přibližně za hodinu a půl na letišti, byl lehce v šoku. Právem.
Nick se pokusil o úsměv, když k němu došel. Pozdravili se, poděkoval mu. A Mateo se hned zeptal: "Co se stalo, Nicky?"
Měl vymyšlenou lež. Neexistoval totiž vesmír, kde by tátům řekl pravdu o tom, že ho Josh zdrogoval. Zabili by ho, Jonnyho i Joshe. I kdyby tím vůbec nikomu nepomohli.
"Zrušili mi let," zalhal. Jeho tátové nebyli ten typ, co by si to kontrolovali, věřili Nickovi. A on jim teď lhal. "Další byl pozdě, nestihl bych práci."
"Oh, Nicky, to by šlo nějak s Leem domluvit," namítl Mateo.
"V pohodě. Víš, jakou má kapelu. Bylo to s nimi k nevydržení, raději si na něj počkám ty necelé tři týdny," usmál se tak, aby mu to táta uvěřil. A taky že uvěřil.
Vydali se tedy domů a jelikož stejně bylo pozdě, vymluvil se, že je z cestování busem a i letadlem unavený a jde hned spát. Ani Chris ho nezpochybňoval, a tak se zavřel v pokoji a práskl sebou o postel.
Nepřítomně se díval do stropu. V hlavě si přehrával jejich konverzaci na letišti a hned ucítil znovu slzy. Protože to z jejich slov bylo jasné, Jonny mluvil o rozchodu, očekával rozchod z Nickovy strany a lhal by, kdyby tvrdil, že ho to nenapadlo taky.
Ale bál se to udělat. Miloval Jonnyho, miloval, jaký byl, jeho osobnost, všechno. Nesnášel ale jeho okolnosti - jeho kapelu, neustálé turné, to, jak čím dál více neměl čas.
Přišlo mu ale, že by byl slaboch, kdyby se s ním rozešel jen na základě toho, co se stalo. Věděl, proč to Jonny všechno postupoval, dělal to pro svou mámu, pro případ, že by zemřela, což jen ukazovalo to, jak velké srdce měl. Jak mu jeho máma řekla - Jonnyho láska byla jedna z těch nejkrásnějších na světě. A Nicky už věděl, že se nemýlila.
Na druhou stranu, takový on byl. Aby byl šťastný, potřeboval nejen člověka, kterého miluje, ale aby ten člověk byl více s ním. Potřeboval někoho, kdo s ním bude nadávat na slimáky v salátu, jak by to nazval Jonny.
Převalil se na bok, schoulil se do klubíčka a pomalu nechal téct slzy po tváři. A hned si i vzpomněl na Jonnyho první slova v den, co se poprvé políbili: Myslím, že nemáš tušení, do čeho jdeš a nevíš, jak dokáže láska bolet.
Jonny ho přece jen varoval. Varoval ho, že nebude za těch podmínek, se kterými ho objasnil už na začátku, spokojený. Nick to ale chtěl za každou cenu zkusit. A tady byl, o půl roku později a brečel, protože to všechno bolelo.
Ozvalo se ťukání na dveře. Dovnitř nakoukl Chris, podíval se na něj, pak na telefon v jeho ruce. "Jonny píše," prohlásil. "Jestli si v pořádku doma, že mu neodepisuješ."
Zavřel oči. Sakra. Nenapadlo ho, že by Jonny mohl napsat rodičům. Vždyť měl jeho polohu, mohl to vidět.
Možná se ale neptal na to, jestli byl fyzicky v pořádku. Možná se ptal na psychickou stránku, protože Jonny nejspíše předpokládal, že jim řekne pravdu. Což mu taky potvrdila další Chrisova slova: "A taky píše, že se omlouvá. Za co se omlouvá?"
Bingo. Hodil si přes hlavu polštář a téměř zakňučel. Fakt neexistovalo nic, co by tátům zatajil, vždy se to nějak dozvěděli, ať už sami chtěli nebo ne.
"Něco mi říká, že ti nezrušili let, co?" zeptal se pak potichu.
"Vy máte fakt talent," zamumlal Nick. "Mně se snad nikdy nepodařilo před vámi nic utajit."
Chris se uchechtl a vstoupil do pokoje, zůstával ale u dveří. "Nadiktuj mi, co mu mám odepsat. A jestli nám budeš chtít říct, co se stalo, můžeš, ale nemusíš."
Nick si odkryl obličej. "Nezajímá vás to?"
"Zajímá. Ale dáváme ti možnost, abys v poprvé v životě mohl před námi něco tajit, jestli se pak budeš cítit lépe."
Nick ale věděl, že se akorát bude cítit hůř. Odjakživa s táty mluvil, odjakživa se jim svěřoval se vším, co se v jeho životě dělo, protože to byl způsob, jakým se s věcmi vyrovnával, co mu pomáhalo.
Něco mu ale říkalo, že reakce na zdrogování poprvé v životě nebude úplně vlídná. Na druhou stranu, byl jejich syn. A určitě by chtěli vědět, že se s ním něco takového stalo.
Povzdechl si a natáhl ruku. Chris mu podal telefon, aby mohl Nick odepsat Jonnymu, před tím ale ještě na tátu koukl. "Zavoláš prosím Matea?"
Vypadali starostlivě, když si k němu sedali, a poprvé v životě to byla opravdu oprávněná radost. "Než začnu, jen se chci ujistit, že nebudete vinit Jonnyho. Za nic naprosto nemůže. Já jen... nechci, aby se váš pohled na něj změnil. Je to stále ten nejlepší kluk, kterého jsem mohl potkat."
Chris nakrčil obočí. "Co se proboha stalo, že mluvíš takhle?"
A tak se přiznal tátům, jak byl zdrogován. A že skončil v nemocnici. A že to udělala Jonnyho kapela, když musel řešit ztracenou soupravu. Nezašel do detailů, neříkal jim, že vyloženě ztratil vědomí, dal jim o něco mírnější verzi a že ho Patrick vzal do nemocnice jen preventivně, protože to bylo poprvé v životě, co se mu dostala droga do systému.
Chris byl ten, co zuřil. Nadával na Joshe, nadával na kapelu, naštěstí ne vyloženě na Jonnyho. Mateo byl ten, co překvapením nemluvil a jen občas okřikl Chrise, když byl až moc sprostý.
Chris si vyžadoval kontakt na manažera, Joshe, kohokoliv. Nick se ho nervózně snažil uklidnit a chvíli i litoval, že jim to řekl, protože takhle Chrise dlouho neviděl. Pak ale zničehonic přišel táta k němu a objal ho. "Jsi v pořádku? Fakt? Necítíš se nějak divně nebo tak?"
"Jsem v pohodě, tati," vydechl Nick zpátky. "Byl to jen hodně nepovedený vtip."
"Vtip je to poslední, jak bych to nazval," zamumlal Chris. Viděl, jak jednou rukou drží za ruku Matea. Bylo to zvláštní, ale vzájemný dotek vždy toho druhého uklidňoval od toho, co si Nick pamatoval. Dělali to už sami od sebe, bez toho, aby si to vůbec uvědomovali.
Nick v objetí jejich ruce sledoval. Tohle chtěl. Chtěl to, co měli jeho tátové. S Jonnym se to momentálně zdálo téměř nemožné.
A tak, i když do té doby před nimi nebrečel, v tu chvíli si slzy zkrátka vybojovaly cestu. Došlo tak na další vysvětlování, protože když už začal, aspoň jim mohl dát celý obrázek toho, čím si procházel.
U tohoto si jeho tátové nejprve jen povzdechli. Byl to tentokrát Mateo, kdo jako první promluvil, Chrisovy myšlenky možná stále u zdrogovaného Nicka. "Tady si zkrátka budeš muset uvědomit, co od života chceš a jestli ti to Jonny může dát, Nicky. K rozchodu nemusíš mít grandiózní důvod. Někdy stačí zkrátka to, že budoucnost... zkrátka nevidíš."
Jenže to byl ten problém. Nick ve své budoucnosti viděl Jonnyho, protože ho miloval. Viděl ho ale za úplně jiných okolností, než v jakých se on nacházel. A to bylo to, co mu dělalo problém jakkoliv zpracovat.
Nechtěl se s ním rozejít, protože dělal, co miluje. Protože ještě k tomu pomáhal mámě. Přišel si jak pokrytec. Ale opravdu se bál toho, jestli jejich vztah dokáže kapelu přežít.
- - -
mít vztah s tátou jako má nick s těmi jeho 💔
