Jonny nechtěl Nicka znovu zklamat, a tak se o jejich rozchodu někomu svěřil. Svěřil se mámě.
Protože to bylo těžké. Josh mu tenkrát ublížil natolik, že dokázal své emoce schovat za vztek, s Nickym, jeho milvoaným Nickym, si vlastně neudělali nic. Jen před nimi byly úplně jiné životy.
Takže i když se před mámou vždy snažil vystupovat vyrovnaně a naprosto v pořádku, teď za ní přišel se zarudlýma očima. I když byla unavená, i když potřebovala odpočiívat, pro jednou byl opravdu lakomý a na chvíli byli zase jako za starých časů, ona a její malý Jonny, který brečíval jen tehdy, když se vyboural na kole.
"Ach, Jonny," vydechla jeho máma. "Stojí ti tak kapela za tohle všechno?"
Ona to všechno ani nevěděla a rozhodně nevěděla, že hlavní motivace je ona. Aby si mohli dovolit léčbu, aby byli připraveni, kdyby došlo na nejhorší. To jí říct nikdy nemohl.
"Nemůžu skončit s hudbou," namítl vyhýbavě. "To bych mohl přímo ukončit sebe."
Lehce se zasmála. "Dramatický jako vždy."
Usnula, on usnul vedle ní. Ráno pak našel tátu u něj v pokoji, jelikož Jonny mu zabral omylem postel. Táta se podíval na něj se starostí v očích - na Jonnym šlo přečíst jak z otevřené knihy, že se něco děje. A tak to oznámil i jemu.
Jeho rodiče milovali Nicka, po Joshovi byl jako snesený z nebe. Nicky vydržel hodiny jen tak sedět vedle jeho mámy a povídat si o všem možném, miloval pomáhat tátovi vařit v kuchyni, protože se od něj chtěl naučit, nikdy neodmítl Archera, když si chtěl s někým hrát, zapadl zkrátka do jeho obří rodiny jako nikdo jiný. Takže mu přišlo, že netruchlil jen on. Někdy mu i přišlo, že Archer truchlil dokonce víc.
"Nick to dělal líp," prohodil každou chvíli, když spolu něco v dalších dnech dělali. "Nick to uměl líp. Chybí mi Nick."
"Jo, to mně taky," vydechl Jonny. A hned se mu chtělo brečet nanovo.
Občas si napsali, ale Jonnymu bylo jasné, že to dlouhodobě udržitelné nebylo. Zdálo se mu, že se tak nějak oba vyhýbají té otázce, jestli se třeba nesejdou, neuvidí, oba praštila realita rozchodu do obličeje.
Jonny mu to říkal. Nedokázal si představit, že by ho vídal, že by se jen tak kamarádili dál, když by ho nemohl políbit, obejmout, usínat vedle něj. S Joshem to zvládal, protože tyhle touhy zmizely dnem, kdy se rozešly. S Nickem to bylo složitější. S Nickem... přišel o přítele, samozřejmě, ale taky o nejlepšího kamaráda. A to... to kolikrát bylo ještě horší.
Hlavně když se každý den viděl s těmi blbečky, kterým stále říkal kapela.
S Joshem se od jejich konverzace nebavil. Nolan nezvládal nebraní drog, byl agresivní a vyjížděl. Declan... ten proplouval životem, že o něm kolikrát ani neveděli. Bez drog a s omezeným alkoholem byla jeho kapela najednou k nepoznání.
Jen Jonny zůstával stejný. Jen na něj nemělo vliv, co se uvnitř kapely dělo. Distancoval se od nich, jak jen mohl, i když to fyzicky bylo těžké. Přece jen s nimi musel být často v jedný místnosti.
A přesně týden po jejich rozchodu mu Patrick napsal: Viděl jsi to? Hned na to Jonnymu přišla fotka.
Byl to snímek obrazovky ze Spotify pro umělce, konkrétně skladby Skin and Bones, kterou nazpíval sám. A denní přírůstek poslechů byl vyšší, jak u půlky alba dohromady, vyšší i než u jejich hlavní skladby alba.
Zmateně se zamračil. Odepsal: Co se děje? Neprohodilo se to nějak v systému?
Hned mu Patrick odepsal. Ne. Vypadá to, že se tvá písnička chytla na TikToku. Zlatý grál pro umělce, fakt.
Skin and Bones byla smutná píseň. Byli rocková kapela, tohle byla jedna z mála pomalejších v jejich celém repertoáru. A byla o rozpadlém vztahu, kdy se ti dva jedinci začali nesnášet.
Možná se trochu inspiroval Joshem, když to psal. Možná se Joshovi nelíbilo, že by měla jít píseň na album, ale nahlas nic namítnout nemohl, nemohl přiznat, že je částečně o něm. A navíc, společnosti se píseň líbila, což byl úspěch na to, s kolika písničkami je poslali někam.
Jonny TikTok otevřel. Moc času na něm netrávil, neměl na to čas, Nicky mu ale občas něco posílal a tak to měl stále stáhnuté kvůli němu.
Moc s tou aplikací neuměl, přesto se mu nějak povedlo najít jeho píseň. A taky viděl, že pod ní byly natočeny tisíce videí.
Byl to totiž nový trend, vzpomínka na ukončený vztah. A Jonny nezvládl více jak tři videa, protože on sám na jeden stále čerstvě vzpomínal a i těch pár sekund cizích lidí s cizími vztahy, mu nahnalo slzy do očí.
Seděl zrovna v autě, připraven jet na zkušebnu. Odhodil telefon na sedačku spolujezdce, chytil se volantu, nadechl se, vydechl. Zamrkal slzy. V tu chvíli mu přišlo, že ho zabolelo fyzicky srdce, jak mu Nick zachyběl.
Koukl na sedadlo spolujezdce, kde ho párkrát svezl, preferovali ale motorku. A tak trvalo dalších deset minut, než vyjel, protože zkrátka nemohl přijet na zkušebnu s červenýma očima.
A málem za tu dobu napsal Nickymu třikrát, že mu chybí. Ani jednou to ale neodeslal.
To je dobře, že? odepsal ještě Patrickovi. Třeba nás najde teď více lidí.
Je to skvělý, potvrdil Patrick. Dobrá práce, Jonny. Vidíme se na zkušebně, mám pro vás zase nějaký info k turné.
Uchechtl se. Vždyť ani nic aktivně neudělal, jen si prošel vztahem, který by zpětně raději úplně vymazal. Dobrá práce!
Byl to ale důvod, proč mu Nick napsal taky. Když skončili zkoušku, našel tam od něj zprávu, první za posledních čtyřicet osm hodin. Já vždy říkal, že je to ten nejlepší song na albu. Čistě objektivní názor, samozřejmě.
Zase ucítil slzy. A už si vážně přál, aby tyto náhlé návaly emocí přestaly, nemohl si ale pomoct. Díky Nickovi najednou cítil emoce, o kterých ani nevěděl.
Takže mu na počtvrté opět málem napsal, že mu chybí. Smazal to. A než stihl vymyslet něco jiného, přišla mu od něj zpráva další. Tak mě napadlo... napíšeš i něco o nás?
Smutně se pousmál. To se ptáš proto, že to chceš nebo se bojíš momentu, kdy rozpitvám náš vztah v písničce a raději by ses tomu vyhnul.
Víš, že sám nevím? napsal jako první. Ale bylo by zajímavý to slyšet.
Nick to rozhodně neměl v plánu. Nick byl jeho malé tajemství, jeho dokonalé tajemství, které nechtěl se světem sdílet, ani zpětně. Protože to bylo krásné, jejich vztah ani rozchod nedoprovázela nenávist a zlost, což do rockové písničky potřeboval.
Přesto překvapil sebe, když sotva o dva týdny později vzlétlo letadlo směr Londýn, vzal do ruky papír a tužku. A než přistáli, měl napsanou polovinu textu na melodii, která mu v hlavě ležela už neuvěřitelně dlouho.
Nebyl to ale text pro jejich kapelu, vlastně ani melodie. A tak si tu píseň opět schoval do pomyslného šuplíčku v hlavě. Tento šuplíček mu ale nedával spát celý první týden v Evropě a nakonec dostal nápad. Troufalý nápad. A šel s ním za Patrickem.
"Co kdybych vydal jen tak mimo jeden singl?"
Patrick se na něj podíval tázavým pohledem. "Jakože sólo?"
Přikývl. "Jen tak. Žádný marketing, nic."
Dlouho mlčel. Pak zkontroloval TikTok a hudební platformy, kolik přehrání měla jeho sólová skladba na albu. A zamumlal: To by nemusel být nápad k zahození. Kapela ale musí souhlasit."
Jonny se kapely zeptal. A to byl ten moment, kdy se všechno pokazilo.
- - -
ulalá, asi bych vás měla varovat, že se blížíme ke konci
