Jonnyho odjezd na turné se blížil. A dva týdny před dnem D to bylo naposled, co hráli v klubu naproti od dílen.
Takže bylo samozřejmé, že se znovu sešli na zídce u popelnic, Nick po své brigádě, Jonny před jeho posledním koncertem. Tentokrát ale Nick nepřišel s prázdnou jako vždy, tentokrát vzal jednu plechovku piva, kterou ukradl doma (měli alespoň malé zásoby piva pro návštěvy) a Colu pro sebe.
Jonny se uchechtl už z dálky, když ho uviděl. Zvedl ruku s jinou plechovkou. "Já mám!"
"I kdyby sis to měl vzít domů, dlužím ti takových plechovek snad už pět," odvětil Nick. Vyskočil na popelnici, Jonny mu pak nabídl pomocnou ruku na zídku, protože seděli tam už hodněkrát na to, aby si ještě nevšiml Nickovy nejistoty, když na zídce stál.
Podal mu pivo. Když se Jonny s lehkým úsměvem plechovky chytil, Nick ji ještě nepouštěl. Jonnyho ruka tak lehce přikrývala tu jeho. "Nejsi tady motorkou, že ne?"
"Kdybych řekl jo, nedáš mi to?"
"Nenechám tě to otevřít," upřesnil Nick.
Jonnyho úsměv se ještě trochu rozšířil. "Nejsem. Beru taxi, protože můj dnešní řidič se opět zhulil."
Nick pomalu plechovku pustil, jeho výraz zvážněl. "Dělají to často?" zeptal se opatrně. "Alkohol, tráva a tak?"
"Skoro furt," přiznal Jonny. Nick byl rád, že byl ochotný mu odpovědět místo toho, aby ho jen odpálkoval, protože mu přece jen do toho nic nebylo. "Je to přece image rockový kapely. Alkohol, drogy, jedna holka na každém prstu. Jsou tomu věrní."
"Zatímco ty vůbec," konstatoval Nick.
"Já jsem věrný hudbě, proto to dělám. Ne kvůli životnímu stylu stereotypní rockové hvězdy," uchechtl se lehce.
A Nick se v tu chvíli asi rozhodl, že když už tady, na jejich místě, sedí naposledy, může zaběhnout do více citlivých témat. Může ho poznat zase o něco víc. "Rozumíš si s nimi? S kluky z kapely?"
Šlo vidět, že trefil hřebíček na hlavičku, když jeho výraz lehce povadl. Otevřel si plechovku. Napil se. Až pak pomalu odpověděl. "Asi... asi to jde dost vidět, co?"
Nick se mu svěřil s jeho vypozorovanými skutečnostmi. To, že sedával před koncerty tady a nebyl s ostatními uvnitř. To, jak se před festivalem na ně sotva podívali. To, jak nikdy o nich pořádně nemluvil.
"Když se opijí, jsou to kamarádi," řekl pak. "To se kamarádí se všemi. Když jsou střízliví, je to občas k nevydržení. Furt není někdo s něčím spokojený, furt si na něco stěžují. Panebože, před tím festivalem, když museli být střízliví, abychom vůbec něco domluvili? Myslel jsem, že se zblázním, byli neustále nevrlí."
Nick se zatvářil lehce překvapeně. "A proč..." Nedokázal ale otázku dokončit, protože najednou mu přišla až moc troufalá.
Jonny ji ale přes to pochopil. "Proč to stále dělám? Proč v tý kapele jsem? Líbí se mi, co děláme. I přes to všechno, baví mě to. A kdybych skončil, neměl bych, co dělat, protože mě to momentálně živí. Zatím... zatím mi to za to všechno ještě stojí."
"Já bych asi fakt zešílel," vydechl Nick.
"Jsem z šesti sourozenců. Bude to chtít trochu přidat, než mě něco rozhodí," uchechtl se Jonny.
"Cože?!"
Byla to Nickova chyba. To on po tom, co Jonny zmínil svého bratra, usoudil, že to bude jeho jediný sourozenec. Naprosto by ho nenapadlo, že jich má tolik, Jonny zatím o své rodině tolik sdílný zkrátka nebyl.
