Další ráno nastoupili do tour busu. Declan už stihl usnout, Nolan měl po boku nějakou holku, kterou teď pravděpodobně tři dny bude tahat sebou, než ho začne nudit a Josh se na ně podíval pohledem, který by mohl vraždit. K Nickovi se ale nikdo nevyjádřil, jen mu Nolan kývl na pozdrav.
Vydali se do zadní části, co nejdál od ostatních. "Víš, já vlastně nevím, proč mě nemají rádi," zašeptal Nick. "Vždyť jsem jim nikdy nic neudělal."
Jonny se uchechtl. "Nemá to co dočinení s tebou. Josh nesnáším všechny, co mají nějakou spojitost se mnou a Nolan a Declan... není to tak, že by tě nesnášeli, jen je zkrátka nezajímáš stejně jako mě nezajímají třeba ty holky, co si sem dotáhnout," odpověděl potichu.
Byla to pravda odjakživa. Dříve se Jonny na ně maximálně usmál, zeptal se, jak se mají. Teď, pod společností, musely podepisovat papíry o tom, že cokoliv se s kapelou stane, budou mlčet. Takže Jonny se už neobtěžoval ani na pozdrav, i když věděl, že občas využily někoho z kapely, aby se dostaly k němu. Téměř se na ně ale nepodíval.
Byl to i takový obranný mechanismus. Neříkal samozřejmě Nickymu o věcech, jakože občas chtěly holky podepsat prsa nebo právě s ním flirtovaly v autobuse, i když přišly třeba s Declanem. Když jim nevěnoval ani špetku pozornosti, cítil se lépe vůči svému vztahu, vůči Nickymu.
Sotva se posadili, Jonny automaticky natáhl ruku k Nickymu, možná ho chtěl chytit za ruku, možná mu ji jen tak položit na stehno, sám ještě nevěděl, protože Nickův pohled ho zastavil. A on si uvědomil, že když mají spolu už jen dvě noci na hotelu, protože zbylé tři, co tady Nick bude, budou na cestách přejíždět, předstírat, že jsou jen kamarádi, bude mnohem těžší, než si myslel.
Byl to zkrátka instinkt, nějak se ho dotknou. Jeho tělo to dělalo už samo. Musel být zkrátka mnohem více opatrný.
"Uhm, to jsem zvědavý, jak tohle dopadne," zamumlal Jonny, když stáhl svou ruku.
"Jo, to já taky," přitakal Nick.
Vydali se na cestu. Jejich další destinace nebyla daleko, a tak jim Patrick oznámil něco málo po jedenácté, že jsou skoro na místě.
"Teď to bude docela divoký," řekl Jonny Nickovi. "Budeme chystat stage, zvukovka a tak... jak jsem mluvil včera s Patrickem, poprosil jsem ho, jestli mu můžeš dělat ocásek. S ním budeš v pohodě. Je tady jedinej, kdo mě doopravdy zná a komu já věřím."
Nick přikývl. "Okay. Uvidíme se ještě před koncertem nebo až po?"
"Ještě před, je tam asi tří hodinová mezera. Pak si můžeš užít koncert. A pak se setkáme zase tady, okay?"
Málem to v tu chvíli udělal zase. Málem se k němu naklonil, aby mu dal malou pusu, zastavil se ale dříve, než se vůbec pohnul. Povzdechnul si.
"Jasný," zamumlal Nick. Autobus zastavil a všichni se dali do pohybu. Jen Jonny zůstal sedět, dokud i Patrick, poslední člověk v busu, nevystoupil, a přece jen malou pusu Nickovi dal, protože skla z venku byla tak začerněná, že je nikdo vidět ani nemohl. Nick se zasmál.
A tak to šlo další dva dny. Předstírání se stalo krapet lehčím, ale to především díky tomu, že spolu trávili ještě méně času, než očekávali. Třeba právě i kvůli nečekaným událostem, jako například že se jim povedlo jeden den nechat část Jonnyho soupravy v koncertním sále, ve kterém hráli den předtím. "No to si děláte prdel," bylo to jediné, co se zmohl říct, když mu to oznámili. Za pět hodiny je čekal další koncert. A on neměl půlku soupravy.
V tu chvíli snad musel být nepříjemný i na Nicka, jak s ním pracovaly nervy. Patrick se snažil někde na rychlo sehnat jinou soupravu, Jonny s Patrickovým asistentem ujišťovali, kde teda jeho souprava je a jak ji dostat zpátky.
