"Vždyť... to je skvělý, ne?" zkusil to Nick.
Protože i když měl za Jonnyho jistým způsobem radost, že se jejich kapela posouvala, že mohli na vlastní turné, jeho první myšlenka byla, co bude s nimi, když jeho kapela neví a vědět nebude, že jsou spolu.
"Jakoby jo," přitakal Jonny. "Je to velký. A neuvěřitelný. Ale budu pryč dlouho a..."
Nick mu to naprosto vyčetl z očí. "Ale kluci o nás neví. A ty nevíš, jak to uděláme, abychom se alespoň viděli."
V tu chvíli už ho zezadu neobjímal, a tak se Jonny otočil, opřel se o linku za sebou a chytil Nicka za ruce. "Já to nějak vymyslím," slíbil. "Zatím nás jen oslovila společnost, jestli se u noch podepíšeme a jestli jo, teprve se turné začne plánovat. Budou to týdny, než se vůbec oficiálně vyhlásí, dalších pár týdnů, než opravdu vyjedeme. Přijdu na něco."
Nick si samozřejmě čistě pamatoval jeho poslední turné jako předskokani, vždyť bylo před měsícem. To, jak už tak Jonny nezvládal být v Joshově přítomnosti celý měsíc a to ostatní členové kapely nic nevěděli. Kdyby jim řekl o nich pravdu, nedokázal si ani představit, jak by se jejich vztaj ještě zhoršil.
Nick sklopil pohled a zavrtěl hlavou. "Nemusíš nic vymýšlet. Jednou nebo dvakrát tě přijedu někam navštívit. Jsou to dva měsíce, ne věčnost, ne?"
Jonny se přerývaně nadechl. "Já ale od tebe nechci být tak dlouho."
"Nemůžeš jim o nás říct. Jejich mozečky ještě nejsou připravený," odvětil Nick. To, aby kapela věděla o jejich vztahu, se zdálo být jako jediné dostatečné vysvětlení, proč by se Nick objevoval na turné častěji, proč by byl s Jonnym na hotelových pokojích, možná s němi i přejížděl v autobuse.
"Jednou budu muset, ne?"
"Budeš mít dva měsíce ještě většího pekla," namítl. "Josh ti udělá peklo."
"Ale aspoň tě budu vidět častěji, abys mě uklidnil," zkusil to Jonny.
Protočil pobaveně očima. Nevěděl, co si v tu chvíli pořádně myslet, protože nechtěl Jonnyho do ničeho nutit.
"Jak dlouho to víš? O tom turné?"
"Dneska ráno na zkoušce zavolali Joshovi," odpověděl. "Netajil bych to před tebou."
Nick se uchechtl. "Josh byl dostatečně při smyslech, aby vyřídil tak důležitý telefonát?"
"Normálně jo, i když bylo deset ráno a už si něčeho šňupl," odpověděl mu Jonny ve stejném duchu. Pak jeho obličej ale trochu zvážněl, když se díval na Nicka.
"Co je?"
Lehce zavrtěl hlavou. "Já jen nechápu, jak jsem mohl chodit s někým, jako je Josh."
"Co tak najednou?"
"Stojíš tu přede mnou. A opravdu mě vnímáš."
Nick stáhl rty do úzké linky. "Já si asi stále pořádně neuvědomuju, jak si to s ním musel mít ke konci těžký." Ke konci, kdy Josh začal pít a užívat drogy ve větším množství, kdy se začal válet opilý s holkami, aby pece jen Declan s Nolanem neměli podezření. "Tu laťku, kterou se snažím překonat, jakožto tvůj druhý přítel, asi nemám moc vysoko, co?"
Jonny se uchechtl. "Vůbec ne. Překonal si ji snad hned první den." Přitáhl si ho k sobě blíž. "Jakože ne, že by mi vadilo, kdybys to měl jinak, ale ani nevíš, jak mě uklidňuje, že nic nebereš a alkohol nepiješ. Po Joshovi je to tak... úžasný."
Jonny taky skoro nepil. Opravdu si dával maximálně to jedno pivo, těžký alkohol skoro vůbec, a ta jedna noc, kdy se tolik opil, že nemohl ani odehrát koncert, byla vlastně zatím první i poslední taková situace, která se stala od toho, co se poznali. A Nick vždy nějak tušil, že to bylo kvůli jeho kapele a v jakém stavu je viděl skoro každý den. A upřímně? Taky byl za to rád. Nedokázal si úplně představit, že by chodil s někým, kdo by si liboval v alkoholu, drogách nebo klidně i jen cigaretách. Nevyrůstal kolem toho, nebyl na to zvyklý.
Nick se pousmál a naklonil hlavu. "Neměň téma na něco emotivního. Turné. Na kdy je naplánováno?"
"Jestli vechno půjde podle plánu? Říkali, že bychom vyjeli tak v červnu nebo v červenci."
"Co ty festivaly?" nakrčil obočí Nick.
"Počítají s tím,n ic se rušit nebude. Turné postavíme kolem toho."
"A jen americký?"
Naštěstí přikývl. "Zatím je v plánu jen americký."
"Zatím."
Přikývl. "Ale pochybuju, že bychom měli na jakémkoliv jiném kontinentu dostatečně fanoušků, aby se do toho pustili i jinde. Myslím, že tady to začne i skončí."
Nick na to nic neříkal, nezačal svou oblíbenou větou, že člověk nikdy neví. Jen do začátku turné se toho mohlo stát ještě hodně.
Klidně by se mohli i rozejít do začátku turné. Pak by nebylo potřeba ani něco řešit.
Povzdechl si a sklopil pohled. "No, začal jsem si s hudebníkem, není to tak, že bych si mohl stěžovat, co?"
Jonny si ho přitáhl za bradu k sobě a krátce políbil. "Když se to všechno vydaří, jak má, budu na tom finančně líp, mohl bych si najít něco vlastního a neotravovat furt bratra. Mohli bychom být kdykoliv sami u mě."
Uchechtl se. "Takže takhle mě uplatíš, abych s tím byl více smířenej?"
"Možná?" zkusil to Jonny. "Ale nějak na to přijdeme, Nicky. Abychom se viděli. Nebo třeba abych to klukům mohl říct bez šílené reakce."
Nick nakrčil obočí. "A ty jsi kouzelník? Že o tom nevím."
Jonny se zasmál. "A ty ten nejlepší přítel na světě? Že se zdáš být s tím docela v pohodě."
"Oh, to si nemysli, nálada spadla tak o dvě úrovně dolů a raději nechci myslet na to, jak málo se uvidíme, ale nemusíš se bát, že bych ti tady dramaticky brečel. Až oznámíte turné někde po Evropě a Asii na tři měsíce, to už možná brečet budu," rýpl si. Pak ale sklopil pohled k jejich rukám. Ani se neuvědomil, že dělá Jonnymu malá kolečka na ruce. "Říkám, začal jsem si s hudebníkem." Koukl na něj. "Pro kterýho je hudba ještě naprostý všechno, měl bych dodat. Takže tohle bych zkrátka měl očekávat."
"Hudba bývala moje všechno," přitakal Jonny, "ale musím uznat, že její podíl se na tom všechnu snižuje a někdo šplhá nahoru hodně rychle."
Nick otevřel dramaticky pusu. "Tvůj pes."
Jonny okamžitě přikývl. "Samozřejmě, že můj pes. Jak to víš?"
"To byl jen náhodný tip," odvětil.
Jonny se pousmál. Pak mu dal ruky na ramena a znovu si ho přitáhl blíž pro tentokrát delší a procítěnější polibek. Nick za Jonnym zašmátral rukama a odsunul sushi stranou, Jonny se tak hned vyhoupl na linku a pokračoval v líbaní.
Pak ale zpomalil. Vtiskl Nickovi polibek na koutek úst, jedna jeho ruka na tváři. A zašeptal: "Já tě tak miluju."
Nickem projela husí kůže. Dobře, teď už se mu možná brečet chtělo. Místo toho si odfrkl. "A já už myslel, že to neřekneš zpátky."
"Říkal jsem si, jestli to turné náhodou nezmění tvůj názor!" namítl.
"Uvidíme tak dva týdny před turné. Možná tě budu nesnášet, že odjíždíš, co ty víš. Teď... mi to přijde dostatečně daleko na to, abych na to aktivně nemyslel," utrousil a Jonny se do dalšího polibku pousmál.
Nick našel štěstí, tím si byl jistý. To Jonny taky, už ale dřív, v hudbě. A Nick, i když doufal v opak, nikdy nebyl silnější než Jonnyho první láska v jeho bicích, notách, melodiích a rytmech. A možná to byl jeden z důvodů, proč se budoucnost nevybarvila podle jeho představ.
- - -
skočíme trošku v čase, co vy na to 🤭🤭
dodatek o hodinu pozdeji: JESTE NESKOCIME V CASE JESTE JSEM NA NECO DULEZITEHO ZAPOMNELA
