Nick se probudil jako první, Jonny stále naprosto jako mrtvý vedle něj. Ležel rozvalený na břiše, hlavu natočenou od Nicka na druhou stranu a pravidelně oddechoval.
Pousmál se sám pro sebe. Dnes měl narozeniny. A tohle byl ten nejlepší dárek pod sluncem.
Dal mu jeden malý polibek na záda, pak druhý, třetí, objal ho zezadu a hlavu mu dal na rameno. "Dobré ráno."
"Mhm."
"Jen bych chtěl podotknout, že mám narozeniny a hrozí, že sem vlítne Mateo, že snídaně je na stole, protože o tobě neví. Každý rok máme lívance. A ty jsi stále nahej."
Nedokázal se nic než smát, jak rychle Jonny vyletěl z postele a začal po zemi hledat jakýkoliv kus oblečení, takže i tak skončil s Nickovým trikem na sobě. A sotva si oblékl kalhoty, ozvalo se ťukání na dveře. Jeho tátové většinou ťukali. Nikdy ale nečekali na Nickovu odpověď.
"Ty jsi neuvěřitelnej," vydechl Jonny ještě rychle na Nicka, než Mateo otevřel dveře. Nick se vyvalil zpátky na záda pod návaly smíchu.
Mateův pohled směřoval jako první k posteli. "Co je hned po ránu tak vti-"
"Dobré ráno."
Mateův pohled trhl k oknu. Neboli k Jonnymu. A Nick se smál ještě více tomu, jak měl Jonny stáhnuté rty do úzké linky, aby se sám nesmál, pak i Mateovu výrazu a vlastně úplně všemu.
Nastalo dlouhých deset sekund ticha. Chris? Ten by hned měl palbu poznámek, Mateo byl ale ten klidnější táta. A tak jen nevěřícně zavrtěl hlavou, povzdechl si a prohlásil: "Snídaně je na stole. Máte štěstí, že jsem zapomněl, že je Chris mimo a mám várku navíc."
"Děkuju, tati," ujal se slova Nick. "Za chvíli jsme tam."
Zavřely se za ním dveře. Jonny se uvolnil a konečně se taky zasmál. "Panebože," zamumlal. "Tohle bylo těsný."
"Prosím tě, je mu stejně úplně jasný, co se tady dělo."
"To neznamená, že mě musí vyloženě vidět v tvý posteli," namítl Jonny, přesně do té postele se ale vrátil s úsměvem na rtech a ranním polibkem pro Nicka. "Dobré ráno, oslavenče. Jaký máš dnes plány?"
"Já nevím," pokrčil rameny. Seděl opřený o čelo postele, a Jonny se vyvalil na něj, hlava na jeho hrudi. "Dnešek nijak více neřešíme, oslava je příští týden. Tak jsem si říkal, že bychom mohli spolu zajít po snídani za tvou mámou?"
"Návštěvní hodiny jsou až odpoledne," namítl Jonny.
"Ne, když znáš půlku nemocnice. A ještě mám narozeniny! Udělám psí oči, řeknu, že je to mé narozeninové přání a dostaneme se kamkoliv jen budeme chtít."
"Nepotismus."
"Co to je?"
"Já sám pořádně nevím." Další smích. Znovu ten pocit, že byl neuvěřitelně šťastný, což kdyby mu někdo řekl dvacet čtyři hodin zpátky, nevěřil by jim ani slovo.
A tak slezli z patra do přízemí na snídani. Posadili se naproti Mateovi. A krátce mu shrnuli, jak se vlastně stalo, že Nickův bývalý, který měl být momentálně v Evropě na turné, se objevil u nich doma v náhodné páteční ráno.
Jonny byl ale přece jen lehce nervózní a Nick samozřejmě věděl, že je to kvůli tomu, co se stalo na tom americkém turné. I když mu Josh sám řekl, že to udělal úmyslně, Jonny si to stále jistým způsobem dával za vinu. A tím pádem se téměř bál podívat do očí i tak nevinnému rodiči, jakým byl Mateo.
