Nick se doslova vyřítil z koncertního sálu v ten moment, co Josh křikem do mikrofonu poděkoval všem, co přišli dříve, aby si je poslechli, a oznámil jim, že budou u merche pro případné zájemce o fotku nebo podpis.
Do té doby spamoval Jonnyho zprávami, snažil se mu dovolat, ale neúspešně. Caroline se ho snažila uklidnit, že určitě to má nějaké dobré vysvětlení, že nejspíše jen onemocněl nebo něco podobného, Nick tohle ale slyšet nechtěl.
Caroline se za ním vyřítila. "Kam jdeš?"
"Na meet and greet s The Pulse, očividně," odvětil a zastavil se u stánku s merchem. Jonnyho poloha hlásila, že byl v hotelu. To bylo ale vše, co věděl.
Nechtěl se zbytku kapely vůbec ukazovat, chtěl se jim vyhnout po celou dobu tohoto malého dobrodružství, byli ale momentálně jediní, co mu mohli dát nějaké informace, když Jonny neodpovídal. A co by pro něj neudělal, že?
Když se kapela objevila, byl přibližně pátý v řade, protože několik holek ho předběhlo. Protlačil se k Joshovi, protože mu byl nejblíž. A jeho úsměv pro fanynky najednou úplně zmizel. "Co tady děláš?"
Oh, tak přece jen si ho pamatoval. "Kde je Jonny?"
Josh se uchechtl. Smrděl lehce alkoholem. Přiblížil se k jeho uchu. "Jonathanovi očividně chybí sebekontrola, protože dneska nám to posral všem."
"Jako vy jste mu posrali poslední koncert v klubu?" zeptal se bez váhání. Nebyl někdo, kdo by se nechal tak lehce zastrašit. Ještě, když věděl, s jakou špínou měl co dočinění.
A hned věděl, že uhodil hřebíček na hlavičku. Josh si ho z té noci, co se zřídili všichni tři, nepamatoval. I ráno byl stále natolik mimo, aby ho plně zaregistroval. Myslel si, že má triumf, měl ale pravý opak.
"Kde je Jonny?" zeptal se podruhý. "A co se stalo, že dneska nehrál?"
Josh se sám se sebou pral, šlo to vidět. Pak ale jen viditelně protočil očima, protože přece jen byli za Nickem fanynky netrpělivě čekající na fotku. A kdyby se tady s někým hádal, nevypadalo by to dobře. "Na hotelu. Hotel California, pár ulic odsud." Shlédl na něj. "Opil se tak moc, že nedokázal ani stát. Jen zvracel. A tak jsme ho nemohli nechat hrát."
Nick zatnul ruku v pěst. "Číslo pokoje?"
"Nebudu ti-"
"Doprdele, Joshi," vyjel na něj. "Buď rád, že ho nebudeš mít na krku."
Další dlouhý pohled. "Třetí patro. M\slím, že je na pětce. A teď vypadni," sykl. Což s radostí udělal, ještě s úspěšněji získanými informacemi, než si myslel. Nedokázal si totiž představit, jak by doloval číslo pokoje na recepci, kde by mu nejspíš ani po půl hodině konstantního otravování nesdělili.
"Pojď," zamumlal, když procházel kolem Caroline. Chytil ji za ruku, aby ji v davu neztratil, přece jen mu Simon promlouval do duše, že ji má na starost, než odjeli. "Vím přesně, kde je."
Takže našli hotel. Nick se už ani do mapy dívat nemusel, měl ji v hlavě jak vyfocenou díky tomu, kolikrát ji počas koncertu kontroloval, když mu Jonny neodpovídal.
"Co se s ním stalo?" zeptala se Caroline cestou.
"Opil se," řekl jednoduše. Srdce mu rychle bilo. Potřeboval co nejvíce dalších informací co nejdříve.
Proklouzli nepozorovaně kolem recepce, zatímco se nějací hosté ubytovali. Nick neměl ani trpělivost na výtah, a tak začal brát schody po dvou až do třetího patra, k pokoji číslo pět. Začal netrpělivě ťukat. "Jonny? Johnny! To jsem já, Nick-"
