Triskelion

19. Co teď?

Stiles cestu do skrýše prožil v panice. Petr věděl, kdo se skrývá pod kápí Zerferose! To byl průser největšího kalibru! Udělá si z něj vlastní loutku, díky které získá moc? Nebo to prozradí Talií? Uvěří vůbec vlkodlakovi město, či ho prohlásí za blázna? Tolik otázek se honilo Stilesovi hlavou. Z čeho měl, ale největší strach byly ONi. Porušil jedno z nejzákladnějších pravidel. Prozradil se. Mohl jen hádat, co ho čeká. Po kůži mu přejel ledový mráz, jakmile mu došlo, že pravděpodobně smrt. Ať už vlastní nebo Petra.

Srdce mu bušilo, dlaně se potily, když otvíral vchod a zbíhal schody do skrýše.

Will na něj k jeho překvapení už čekal, ve tváři znepokojení.

„Vy už to víte?" vyhrkl Stiles udýchaně.

Will mu věnoval nechápavý pohled. „Na co teď narážíš, Stilesi?" vyptával se a zároveň kývnul bradou ke křeslům. „Pojď, musím ti něco říct."

Stiles polknul. Tak rychle to ONi nemohli vědět nebo snad jo?

„Jaký trest mě čeká?" hlesnul sotva slyšitelně.

Will se k němu zamračeně otočil. „O čem to mluvíš?"

„Petr zjistil, kdo jsem a ONi už očividně vědí, že jsem byl prozrazený," svalil se Stiles s roztřesenými koleny do křesla.

Will zalapal po dechu. „Jak se Petr mohl dozvědět, kdo jsi?!" ostrá panika pronikala do mužova hlasu.

„Netuším," rozhodil Stiles rukama. Při pohledu na mužovu bledou tvář se mu udělalo zle od žaludku.

„Vysvětli to!"

Stiles se s povzdechem pustil do vyprávění.

Na konci vypadal Will pozoruhodně klidně na rozdíl od Stilese, který měl na hlavě vrabčí hnízdo, jak si neustále vjížděl prsty do vlasů.

„Neví to."

Stilesovi po Willově prohlášení spadla brada.

„Možná má tušení, ale s jistotou to neví."

„Jak si s tím můžete být jistý?"

„Znám Petra dlouho a moje teorie je, že ví, že máš k Zerferosovi blízko, a tak zkouší půdu." Will si přejel prstem po rtech, pohled upřený do dáli. „Kdyby si byl jistý, šel by na tebe brutálně. Takhle tě bude jenom sledovat a čekat, kdy uklouzneš." Willův zrak se opět vyjasnil, když ho s mrknutím upřel na Stilese.

„Super, další problém na obzoru!" vypustil mladík vzduch z plic a uvolnil se. Ulevilo se mu. Petr měl pravdě podobně jenom domněnky, které by mu s trochou štěstí dokázal vyvrátit. „Zlobila by se vaše žena, kdyby její vlezlý bratr zmizel?" položil otázku poťouchlé.

Will se ovšem nesmál. Místo toho si povzdechl a působil, najednou starší, než ve skutečnosti byl. „Talia má teď jiné starosti. Tři z jejich bet opustili smečku."

Stiles se v křesle dychtivě napřímil. „Jak to vzala?"

„Ne, příliš dobře," zamračil se Will a poposednul si. „Hned jak jste odjeli, povolala Deatona a zavřeli se v pracovně."

Stilesovi proběhlo hlavou: Takto by se Alfa chovat neměla. Týkalo se to celé smečky. Nemělo by se to probírat za zavřenými dveřmi.

„Později se mi svěřila, že Scott a Cora se určitě vrátí. U Petra si tak jistá není, protože jí nikdy nebyl úplně věrný."

„A co udělá proto, aby se bety vrátily do smečky?"

V mužových očích se objevil smutek. „Nic, Stilesi, nic. Nemyslí, si že jednala špatně a všechno dává za vinu tobě."

Stiles polknul ostrou poznámku a místo toho se zeptal. „A co si o tom všem myslíte vy?"

Muž se v křesle předklonil a vážně se na mladíka zahleděl. „Rozhodně to není tvoje chyba. Talia své bety ani děti neposlouchala. Může si za to sama. Pokud jde o Scotta ten se k Talii nevrátí. Už dřív tíhnul víc k Derekově smečce a Core je líp tam, kde momentálně je. S její vzpurnou povahou by k tomu dřív nebo později došlo."

Stiles s úlevou nechal mezi nimi panovat ticho.

Will byl kupodivu první, kdo ticho po chvíli přerušil. „Zjistil jsem, co ta modrá tekutina způsobuje."

Ve Stilesovi se všechno sevřelo, jakmile rozpoznal mužův tón. „Co způsobuje?"

Slova, která následně vyšla z Willových úst, obrátila jeho svět vzhůru nohama.

„I ten nejhodnější tvor zdivočí a stane se z nějVyděděnec."  

Tak co tomu říkáte? Kdo z vás čekal, že Stiles vlastně popravuje nevinné? 

Těším  se na vaše názory přeju hezký zbytek večera. Uvidíme se zase příští úterý ve 20:00