Triskelion

25. Důvěra

Stiles musel být nějakou dobu, mimo protože ho probudila až bolest, která mu projela celým tělem.

„Ať tě ani nenapadne, Dereku, vytáhnout z něj meč!"

Stiles v oparu bolesti hlas nepoznával, ale slovům rozuměl jasně a čistě. Derek, kde je? Proč ho nevidí? Otevřel ústa a zkřivil tvář, poněvadž v puse ucítil ostrou pachuť krve. Nicméně se mu podařilo, ze sebe dostat nesrozumitelný blábol, kterým k sobě strhl pozornost.

„Klid, nehýbej se, kámo." Něčí ruka se dotkla Stilesova ramene. Zamrkal, aby zahnal mlhu před očima. Zdálky slyšel řev a rány.

„Slyšíš mě?" někdo mluvil v blízkosti jeho tváře. Snažil se odtáhnout, jenže nenašel sílu se pohnout ani o kousek. Zakňučel. Chtěl Dereka. Potřeboval Dereka! Copak tomu nikdo nerozuměl?

„Musíme ho dostat do nemocnice."

Stilesem při zmínce o ní projela panika. „Do nemocnice ne!" zaskřehotal vysíleně a naléhavě nahmatal čísi ruku.

„Kámo, trčí ti meč z břicha. Na to ti náplast stačit nebude." Konečně Stiles hlas poznal. Scott se nad ním nakláněl a pokoušel mu domluvit.

Stiles zaslepený strachem z odhalení se pokusil vstát.

„Kamaráde, klid, ještě si ublížíš!" zastavil ho Scott a polekaně ho tlačil zpátky do lehu.

Bolest se stala agonií. Před očima mu tančily černé skvrny. Přesto panika vehementně vítězila a nutila ho zůstat při vědomí. „Nechci. Nemůžu!" cukal vehementně hlavou, ačkoliv mu to způsobovalo ještě větší muka. „Prosím nemocnici ne..."

Scott váhavě přikývl. „Dobře, tak-"

Do řeči vlkodlakovi skočil další hlas. „Pust mě Dereku!"

Stiles pootočil hlavu a nemohl uvěřit tomu, co vidí.

Petr Hale se zmítal v sevření tří vlkodlaků.

„Ne, dokud se neuklidníš. Málem jsi Braeden zabil."

„Zasloužila by si to!"

Stiles scénu sledoval s protichůdnými pocity. Byl to očividně Petr kdo po žoldačce skočil, ne Derek, jak si zprvu myslel.

„Měla pádný důvod."

„To pochybuju, synovče," odfrkl si a setřásl vlky ze sebe. „Oba víme, jaké známosti si vybíráš," zasadil Petr pomyslnou ránu a vstal, zatímco si s krutostí ve tváři prohlížel mladého Alfu. „Nezapomínej, milý synovče, že je dobré znát obě strany mince," zavrčel Petr a kulhavou chůzí se vydal k ležícímu Stilesovi.

„Nevypadáš dobře, miláčku," prohlédl si mladíka a otřel krev z vlastní tváře.

„Nemůžu do nemocnice," opakoval Stiles omámeně jako mantru. Ztráta krve ho začínala dohánět, ačkoliv oblek proces značně zpomaloval.

„Rozumím, miláčku, žádný strach." S tím mladíka i přes protesty ostatních zvedl, dal si přitom dobrý pozor na meč.

Stiles i přes veškerou snahu nedokázal v sobě udržet bolestivý skřek.

Oba pomlácení a v případě Stilese na pokraji sil zmizeli poté ze scény.

///

Stiles někde po cestě musel ztratit vědomí, neboť když procitnul, ležel na operačním stole, jehož studená deska ho chladila po celém těle. Nadechl se, štiplavý pach dezinfekce ho zašimral v krku. Strach se mu šířil žilami, jakmile dostal víčka od sebe a rozhlédl se po neznámém okolí. Než stačil zpanikařit, zjevila se nad ním známá tvář.

„Jak se cítíš?" vyptával se Will.

Stiles namáhavě polknul. „Jako prase napíchnuté na rožeň."

Willovi cukly koutky. „Jsem rád, že tě humor neopustil. Každopádně tě budu muset operovat. Meč je poměrně hluboko, naštěstí neprošel skrz. Oblek v tomhle odvedl výbornou práci."

Stiles zabručel na souhlas. „Udělejte všechno, ale už ho ze mě dostaňte." Slova z něj šla ztěžka, připadalo mu, jako kdyby měl ústa plná vaty.

Will vzal do ruky pro Stilese známé nůžky a postupně se dal do práce, aby oblek rozstříhal.

Každé cvaknutí nůžek ve Stilesově hlavě dunělo.

Cvak.

Cvak.

Cvak.

„Na kápi nesahej!" zjevil se náhle odněkud Petr a rychlým pohybem zarazil Willovu ruku.

„Musím, Petře!" odseknul muž a pokusil se vytrhnout paži z vlkova sevření.

„Ne!" odmítl Petr chladně. „Meč má v břiše, a ne v hlavě."

„Petře," povzdechl si Will netrpělivě. „Je potřeba vědět zda nemá otřes mozku!"

„Nemá."

„Jsi snad doktor?"

„Ne."

„Tak drž klapačku a nech mě dělat mojí práci!"

„Petře," vydechl Stiles, „Will může." Netušil, jestli mu vůbec bylo rozumět, ale podle vlkodlakova překvapeného pohledu hádal, že se mu to podařilo.

Will využil moment rozptýlení a vypáčil ruku z Petrova stisku.

Následně bez váhání Stilesovi sundal kápy z hlavy.

Petrovi trvalo sotva půl minuty, než si dal dvě a dvě dohromady. „Vy v tom jedete spolu," vyhrkl překvapeně a na rtech se mu objevil vlčí úsměv.

„Přestaň kecat a pomoz mi. Musím ho co nejdřív operovat."

Willův hlas se postupně vzdaloval, až zmizel úplně. Stiles i přesto zůstával klidný, jelikož tomu muži věřil vlastním životem.

///

Probuzení nebylo příjemné. Zažil už lepší. Celé tělo ho bolelo, nejvíce ale břicho. Zakňučel v domnění, že je sám, jenže čísi prsty mu sevřely dlaň. Polekaně otevřel oči a rozhlédl se.

Petr Hale seděl u jeho postele a strašidelně se na něj šklebil. „Vítej mezi živými, Stilesi."

Tak všichni kdo hádali Petra měli pravdu :) 

Příště se můžete těšit na pár rozhovorů a hysterického Dereka. 

Všem děkuju za podporu a uvidíme se opět příští úterý ve 20:00