Triskelion

34. Zerferův meč

Stiles ve vzduchu cítil změnu. Brzy se stane něco, co tohle město navždy změní a voda z prazvláštního pramene je jen začátek.

Vzal jednu z lahví s vodou k Willovi na přezkoumání a zatím, co čekal na výsledky. Snažil se přijít, proč přichází o schopnosti uzvednout meč Zerferose. Každým dalším bojem s Vyděděnci se totiž boj stával těžší a zbraň v jeho ruce těžkopádnější, jako kdyby mu už nepatřila.

Na Stilese toho začínalo být příliš. Někdo kolem něj střádal pavučinu intrik s úmyslem ho zničit, a on jen slepě tápal kolem sebe a čekal, kdy přijde závěrečný úder, jenž zřejmě vytáhne nepřítele ze stínů. Nebyl si ale vůbec jistý, zda mu zbyde ještě dostatek sil k boji.

///

Stiles se vysíleně plahočil dolů po schodech do skrýše. Meč táhl s rachotem za sebou.

Samotný zvuk přilákal Willa, jenž se objevil, když Stilesovi došly síly a na posledních pěti schodech se málem skácel.

„Stilesi!" vykřikl a na poslední chvíli ho zachytil. „Co se stalo?" vyptával se mezitím, co ho táhnul do míst, která sloužila jako ošetřovna.

Stiles vydechl úlevou, jakmile mu muž pomohl na lehátko. „Neuzvedl jsem ho," zachrčel mezi rychlými nádechy a nechal si od Willa stáhnout kápy z hlavy. „Nedokázal jsem to," šeptal s vytřeštěnýma očima a pomalu zvedl ruce před obličej. Vypadaly normálně. Proč tedy selhaly při něčem, co prováděly tisíckrát?

Koutkem oka zaznamenal, jak Will zblednul.

„To jsi ho ani nenazvednul?"

Stiles zakroutil hlavou. „Ne, a věřte mi, že jsem se o to sakra snažil, jenže ten kus kovu se nehnul," syčel Stiles a nechal Willa, ať ho prohlédne.

Muž mu pomohl z obleku a poté mu prohmatal všechna bolavá místa.

Stiles tuto proceduru nesnášel, proto se pokoušel rozptýlit a prohlížel si každičký detail známé ošetřovny.

Prostor byl do kruhového tvaru s tím, že podél postávaly vysoké police s mužovými blyvajsy společně s klasickou medicínou. V podobě injekcí, obvazů, ultrazvuků a jiných důležitých přístrojů, jejíž názvy ani neznal.

Stiles zamrkal a lehce pokrčil nos nad protivným zápachem dezinfekce. Následně sebou trhnul, jelikož mu Will zatlačil na jedno z bolavých žeber.

„Promiň, ale víš, že musím."

Stiles s kývnutím přijal omluvu a zatnul zuby. Kdykoli jindy by se z toho pokusil dělat srandu, jenže dnes neměl náladu. Navíc muž vypadal, že se na něj chystá hodit další bombu. Podle uhýbavého pohledu se mu ovšem moc nechtělo, a tak Stiles spustil sám. „Už jste zjistil, co je v té vodě za látky?" vyptával se v domnění, že toto je příčina mužova podivného chování.

„Ano," potvrdil Will a podal Stilesovi jeden ze svých blivajzů, které do sebe s grimasou mladík hodil.

„A co jste zjistil?" odložil Stiles prázdnou lahvičku na nedaleký stolek. Podporovalo to možná hojení ran, ale chuť fakt pokulhávala.

„Je to výtažek z byliny, která může po dlouhodobém užívání měnit chování."

Stiles se zprudka posadil. „Jak?"

„Zřejmě podporuje lhostejnost s jistou apatií. Dobrý manipulátor by dokázal překroutit s pomocí toho výtažku celou lidskou povahu.

„Stiles nakrčil obočí a shodil nohy dolů z lehátka. „To mi všechno přijde nepravděpodobný a divoký."

Will zakroutil hlavou. „Mě to dává dokonalý smysl. Ten, kdo je v čele shromáždění, ovládá nadpřirozeno a za pomocí výtažku a modré tekutiny bez prozatímní protilátky dělá z nepřirozených bytostí Vyděděnce."

Stiles sledoval, jak muž pobíhá po ošetřovně a uklízí. „Tím chcete říct, že jeho cílem je vymýtit nadpřirozeno?"

„Přesně," přikývl Will, „a soudím to podle toho, že na člověka voda nefunguje."

„A jak to víte?" pronesl Stiles až příliš ležérně. Tak nějak tušil, co nastane.

„Neboť jsem vodu nějakou dobu pil a nic to se mnou, neudělalo." Muž to pronesl s takovým klidem, který Stilese na moment úplně zmátl.

„To jste mi chtěl říct kdy?" seskočil z lehátka.

„Není to nic, s čím by sis měl dělat starosti, Stilesi. Důležité je, že víme na, koho a jak to působí."

Stiles se nafouknul jako žába, ale nehádal se. „Stejně nechápu, jak jste to mohl vydržet konzumovat. Mě to málem propálilo díru do jazyka," zabručel a otočil se k muži zády. Nevšiml si tak Willova viditelného znejistění.

„Budeme to muset nahlásit ONi," přešel Stiles k nedaleké skříni a stáhnul ze sebe již nepoužitelnou košili. Zašklebil se přitom na svůj barevný hrudník plný krvavých škrábanců a modřin.

„To nebude nutné," vytrhl ho Will z myšlenek s podivným podtónem v hlase.

„Podle mě je potřeba, aby to věděli a řekli nám, jak máme postupovat. Nechci zase slyšet jejich řeči o hrdinství," přetáhl si Stiles čistou košili přes hlavu.

„Nebudou tě poslouchat, Stilesi." Will se teď ozval z větší blízkosti.

„A to jako proč?" zavřel nasupeně dveře od skříně a otočil se čelem do místnosti. Dech mu uvízl v plicích, když pohlédl do Willových smutných očí.

„Už nejsi, Zerferosem. Z kmene v lese roste nový meč, který až nabude své plné moci tak další Zerferos zastoupí tvé místo."

Se Stilesem se všechno zatočilo. Zády prudce narazil do skříně, jak se mu nohy nečekaně podlomily. V hlavě úplné prázdno. „Co se mnou bude?" kmital pohledem po místnosti neschopný se soustředit.

Will se lehce pootočil a upřel pohled na nejbližší stěnu.

Stilesovi zvonilo v uších, jakmile jeho pohled následoval a upřel zrak na bleděmodré rýhy ve zdi.

Víc nebylo třeba. Všem zúčastněným bylo jasné, že Stiles Stilinski v nejbližší době zemře.

Všem děkuju za přání k uzdravení. Už jsem z toho venku, takže od neděle by měly vycházet i ukázky na Instagram :)