Triskelion

4. Předmět doličný

„Není to nic, na co bych měl umřít, Alfo," vykročil Stiles s bušícím srdcem pro dýky. Musel se přitom soustředit, aby na sobě nedal znát sebemenší náznak nepohodlí. Volný krok, nevrtět se... Všechno, čím byl v běžném životě, potlačit. Učil se to léta, jenže s tímhle vlkem, jako kdyby se veškerý jeho tvrdý trénink vytratil. Ještě, že mu tohle všechno usnadňoval oblek, který za pomoci druidských kouzel pohlcoval všechny chemosignály. Vlkodlaci na něm tudíž nedokázali nic vycítit.

„To neznamená, že by sis to neměl nechat ošetřit." Derek se držel těsně za ním.

„Možná potom," vytáhl Stiles první dýku z Wendigova těla a otřel ji o tvorovo oblečení.

„Můžeš do toho dostat infekci." Nedal si Hale pokoj.

Stiles strčil očištěnou dýku do pouzdra na stehně. „Ty zas nastydneš na ledviny," odsekl a vydal se pro druhou.

„Jsem vlkodlak, nemůžu onemocnět." Do Derekova hlasu se vloudil samolibý tón.

Stiles pod kápy zkřivil tvář do grimasy a neslyšně zopakoval vlkova slova. Bože, jak mu ten chlap lezl na nervy. Rok už za ním dolézal a začínalo to být fakt otravný. „Oblíkni se aspoň, Hale, kdo se má na to koukat!" syknul a ohnul se. Což se ukázalo jako špatný nápad.

„Copak? Nelíbím se ti?" zašeptal Derek v bezprostřední blízkosti a doslova se na něj nalepil.

Stiles jen tak tak zadržel vypísknutí a loktem se ohnal dozadu. „Ne. Uhni!" zaskřehotal s rozpálenými tvářemi.

„Lžeš," rozesmál se Hale, ale naštěstí se vzdálil.

Když pak Stiles uklízel dýku, zaslechl v dálce sirény. Nejvyšší čas zmizet ze scény. Otočil se, jenže v té chvíli ho čapnul další vlkodlak.

„Našel jsem lékárničku, ošetřím ti to."

„To fakt není nutný, vlku," bránil se Stiles.

„Jsem Scott a sedej!" Stiles byl vlkodlačí silou zatlačený na přední sedačku auta, které vypadalo na odpis. Kluci si ještě hodně dlouho nesednou za volant.

///

Šerif dorazil na scénu s velkým ántré. Sirény tří policejních vozidel se zdály být skoro ohlušující.

Stiles pod kápí stiskl rty. Kdo je sakra zavolal?

„Tati!" vykřikl jeden z mladíků a rozeběhl se jednomu z policistů do náruče.

Stiles polkl bouli, která se mu při pohledu na tu dvojici vytvořila v krku, a odvrátil se od nich. Snažil se v sobě potlačit veškeré emoce s tím spojené, jelikož s tátou si byli dřív taky takhle blízko.

„Je to provizorně ošetřený, ale rána vypadá dost ošklivě," ozval se Scott a vytrhl ho tak z tíživých myšlenek. „Měl by sis zajít do nemocnice," zvedl k němu starostlivý pohled.

Stiles to odmávnul a vysoukal se z auta. „Nedělej si starost. Poradím si."

„Jak nedělej starosti! Zachránil jsi těm klukům život," rozčílil se Scott mezitím, co uklízel věci zpět do autolékárničky.

Stiles se neubránil malému úsměvu, jenž mu na tváři poněkud zhořknul, jakmile se podíval přes Scottovo rameno. „Myslím, že s tebou kluci nesouhlasí."

Mladý vlk se obrátil a zafuněl. „To nejde, to ty jsi je zachránil!" V hlase mu zněl upřímný vztek.

Oba sledovali jak muž v policejní uniformě, Dereku Haleovi, který se naštěstí už stihl, obléknout, třese rukou v očích slzy dojetí.

„To není fér! Jdu mu říct, jak to bylo."

„Nech to být, Scotte," zastavil ho. „Někdy je lepší zůstávat skrytý za oponou." S tím se otočil s úmyslem zmizet v lese, ale křičící hlas, ho zastavil.

„Šerife, něco jsem tu našel!" Jeden z policistů, jenž prohledával těla, zvedl sáček, ve kterém se nacházela lahvička.

Stiles okamžitě změnil směr a vydal se k jednomu z Wendigů. Nijak ho nepřekvapilo, že narazil na tu samou s bleděmodrou tekutinou. Zamyšleně ji otáčel v prstech a v duchu uvažoval, co by to tak mohlo být.

„Dej mi to, chlapče," na rameno mu dopadla ruka.

„Á můj oblíbený šerif," zvolal Stiles a postavil se čelem k muži. Šikovně se tak vyvlíkl ze sevření.

„Dej mi to!" natáhl šerif ruku.

„Ale no tak šerife nač ty vrásky," zvolal přehnaně na hlas. „Jenom si to půjčím, šéfe," zamával s lahvičkou.

„Ne, patří to policii!" vytrhl mu ji šerif z prstů, „nebudeš brát důkazy z místa činu. Nebo tě znova zatknu, a je mi jedno že město si myslí, že jsi jakýsi superhrdina! Pro mě jsi pouze někdo, kdo způsobuje chaos!"

Stiles od šerifa několika kroky poodstoupil a lehce se mu poklonil. „Jsem vám k službám. Až si zas budete chtít zchladit žáhu." Posměch z jeho hlasu přímo odkapával. Pokud by se ale v tuto chvíli dalo nahlédnout pod kápy. Našla by mladíkových očích bolest.

Když do tohohle všeho před lety spadnul. Snažil se s tátou zůstat zadobře na obou frontách. Brzy se ovšem ukázalo, že to není možné. Šerif totiž osobu, které lidé přezdívali Zerferos nemohl vystát. Ať udělala, co udělala, vždycky to bylo špatně. Vyvrhel co bere zákon do vlastních rukou.

Jak Stiles později procházel lesem, napadla ho šílená myšlenka. Dlouho se nevloupal na stanici. Neznámá tekutina mohla být klíč, proč je v poslední době, ve městě tolik vyděděnců.

Teď jenom vymyslet plán, aby ho u toho nikdo nechytil.Což bude těžký, poněvadž většina policistů jsou nadpřirozené bytosti. Nikdy seale nezalekl výzvy, takže čím větší tím lepší. Ještě dnes v noci se vloupena stanici!  

Doufám, že se vám kapitola líbila :) Příště se můžete těšit, jak se Stiles bude plížit po stanici.  

Všem vám moc děkuju za podporu a to nejen tady, ale i  nanistagramu jste nejlepší! 

Uvidíme se zase příští týden v úterý 20:00