Triskelion

31. Není nad odšťavňovač

Policejní auto po hádce zastavilo u domu Stilinskich.

Stiles vydechl úlevou, jelikož po celou dobu jízdy odpočítával minuty, zatímco naslouchal muži, jenž se podle toho, co říkal, stal ve Stilesových očích fanatikem.

Muž propadl jakési organizaci, jejíž jméno pro utajení raději ani nepadlo. Co bylo ovšem jasně řečeno, že se jedná o společnost, která má za úkol zlikvidovat Zerferose. V jejím čele stojí Talia Hale spolu s Derekem a šerifem.

Stiles se chtěl z té noční můry probudit, jenže neměl, jak poněvadž tohle byla čistá realita.

Ti lidé toužili Zerferose zničit, ačkoliv neměli žádný pádný důvod. To Stilese nejvíc děsilo. Kdo mohl mít takovou moc, že dokázal lidi kolem sebe takto zmanipulovat? Obzvlášť někoho, jako je Talia Hale? Žena se železnou vůlí a pevnou páteří. Co když za tím stojí právě ona?

Jasně považovala město za své a neustále házela Zerferosovi klacky pod nohy. Klidně by za tím mohla být. Proč mu instinkt ale napovídal, že tak to úplně není.

Myšlenky Stilesovi hlavou lítaly takovým způsobem, že svět kolem sebe téměř nevnímal. Což možná byla chyba. Přeci jenom muž sedící vedle něj má s tou organizací hodně společného. Tudíž by nebylo od věci naslouchat tomu, co říká, bohužel se nedokázal přinutit.

Málem se z auta vykutálel, jakmile zámky cvakly.

Šerif vypadal, že by ho nejradši následoval a pokračoval ve svém žvanění.

Neudělal to a Stilesovi se tolik ulevilo, že mu při odjezdu zamával, než si to zamířil dovnitř.

Doma otevřel všechna okna a vyházel uschlé kytky spolu s plesnivým jídlem z lednice. V duchu už si sestavoval seznam, co je potřeba nakoupit.

Nejdřív ale musí zavolat Willovi a říct, všechno, co se od šerifa dozvěděl. Právě vytahoval mobil z kapsy, když se domem rozezněl zvonek.

Schoval mobil zpátky a poněkud zaraženě se vydal otevřít.

„Už jdu!" křiknul, když zvonek nepřestával řinčet.

Podrážděně rozrazil dveře a brada mu překvapením poklesla.

Na prahu stál Derek ověšený nákupními taškami.

„Stěhuješ se?" rýpnul si do vlkodlaka, jenž se bez pozvání hnal dovnitř.

Otevřel dokořán a radši couvnul do bezpečné vzdálenosti, poněvadž těch tašek zřejmě bylo o něco víc.

„Netahej to!" křiknul Derek běžící dolů po schodech do auta pro další.

Stiles protočil oči a překvapeně Dereka sledoval.

„Nemáš tahat nic těžkého. Takže hoď zpátečku, než ti přelámu ruce." Derek dotáhl poslední nákup a zavřel dveře.

Stiles znovu protočil oči. „Tvoje péče je dojemná, Sourwolfe." Přesto ale uhnul a nechal Dereka, aby všechno dostal do kuchyně.

„Chystáš se vykrmit Armádu spásy?" uchechtl se a kroutil hlavou nad tou hromadou potravin.

„Ne, jenom chci, abys měl co jíst. Stav tvojí lednice byl žalostný." Derek se vysvléknul ze své bundy a bez váhání se dal do úklidu nákupu. Dělal, že přitom nevidí Stilese, jak na něj vyplazuje jazyk. „Mluvil jsem s otcem a řekl, že musíš jíst zdravě a pravidelně."

Stiles mlčel. Popravdě nevěděl, co si o tom myslet. Derek mluvil s Willem, kterého nemůže ani vystát o jeho zdraví proč? „Proto jsi koupil tu hromadu ovoce?" vykulil Stiles oči, když našel v tašce další pomeranče.

Derek jen zabručel.

„No, jo Sourwolfe, ale já nemám odšťavňovač."

Derek po něm hodil otrávený pohled. „Každý má odšťavňovač."

„Já ne," zakroutil Stiles hlavou šklebící se přitom jako totální idiot. Z nějakého důvodu mu to přišlo strašně vtipný.

Derek pokrčil rameny a vytáhl z vrchní skřínky první čistou skleničku, co našel.

Stiles ho zvědavě pozoroval.

Vlkodlak vzal jeden z pomerančů a nad skleničkou ho vymačkal. Takhle to udělal ještě párkrát, než byla sklenička plná.

„Odšťavňovač nebude potřeba," podal džus s nafoukaným výrazem Stilesovi.

Ten upil doušek a zkřivil tvář. „Hodil by se vychlazený," zamumlal a vyprskl smíchy, jakmile viděl Derekův výraz.

///

Poté, co se všechno uklidilo, se Derek pustil do vaření.

Stiles se chystal pomoc, jenže vlk ho k tomu odmítal pustit. Místo toho ho odkázal k jídelnímu stolu, kde mu strčil pod nos křížovky. „Nenávidím tě!" našpulil Stiles pusu, mezitímco točil propiskou mezi prsty.

„Taky tě miluju a teď si hezky hraj a nech mě pracovat." Z Derekova hlasu čišela posměšnost.

Stiles zasténal a praštil se čelem o stůl. Koutky rtů mu ale cukaly, když zaslechl Derekův smích.

Po půl hodině se Stilesovi začínaly klížit oči. Nebýt neodolatelné vůně jídla nesoucí se celým domem už dávno by to zalomil.

Zvonek ho vytrhl z klimbání. „Jdu tam," oznámil a poněkud rozlámaně se vydal ke dveřím.

Veškerá únava zmizela, když otevřel a poznal, osobu na prahu. „Dereku, to je pro tebe." řekl s nenávistí.

Doufal, že zrovna ji už nikdy neuvidí.

Vím, že tato kapitola zrovna příběh nijak neposouvá, ale tak nějak mi mozek a ruka jely úplně samy a vzniklo z toho tohle :D Schválně kdo z Vás má doma odšťavňovač? Já se přiznám, že ne.