Triskelion

26. Bolestivá upřímnost

Léčba i přes veškerou Willovu péči postupovala pomalu. Týdny byl Stiles zavřený v jednom z pokojů kliniky, kam měl přístup pouze Will s Petrem.

Stiles to tam nesnášel. Málem mu z té bílé barvy všude kolem přeskočilo.

Za dveřmi občas slyšel shon nemocnice. Personál měl očividně pořád napilno. Popravdě se ani nedivil. Willova nemocnice byla široko daleko jediná, která přijímala každého. Bez ohledu na druh.

Kromě odposlouchání spěchu za dveřma Stiles neměl do čeho píchnout. Ještě nikdy nezažil tak dlouhou zahálku. Do toho ho Will nutil pít ty svoje blivajs na podporu rychlého uzdravení. Nesnášel to! Připadlo mu to, jak kdyby polykal shnilá vejce.

K tomu mu Petr nedal pokoj. Neustále se ho na něco vyptával.

Stiles ale neřekl téměř nic. Petr se přesto tvářil, jako kdyby věděl všechno.

Jeden s takových rozhovoru jim jednoho dne přerušil mužův hlasitě vyzvánějící mobil.

Petr si ho s uchechtnutím přiložil lehce k uchu. „Co potřebuješ, synovče?"

Stiles na posteli zpozorněl.

„Zpomal, Dereku," přerušil ostře Petrův hlas z druhé strany a veškerý humor mu z tváře zmizel. „Pokud si dobře pamatuju, řekl jsi mi, ať se držím stranou," předklonil se dopředu ramena shrbená.

Stiles si přál slyšet hlas z druhé strany, jenže se svýma lidskýma ušima slyšel jenom šum. Proto se snažil číst z Petrovy tváře.

„Takže teď mi nařizuješ, ať ho najdu?!" Petr se s mrknutím podíval na Stilese, zatímco tiše naslouchal.

„Můžeš si za to sám," zafuněl vlk, „kdybys v ty svý palici měl aspoň půlku funkčního mozku, už dávno bys ho našel." S tím Petr bez rozloučení hovor položil. „Hysterka," zabručel a strčil opět zvonící mobil do kapsy. „Kde jsme skončili?" obrátil pozornost na mladíka, který v ruce žmoulal roh peřiny.

„Hledá mě?" hlesl Stiles tiše že to sotva slyšel on sám.

Petr neochotně přikývl. „Hledá. Očividně si uvědomil, že má někde pohozenou hračku, co musí najít, aby si s ní mohl opět hrát."

„Nejsem hračka!" vyhrkl Stiles se zatnutými pěstmi.

„Ne, ale Derekovi dovolíš, aby s tebou tak zacházel."

Stiles probodl Petra pohledem. „To není pravda!"

„Nenech se vysmát, miláčku," zavrněl Petr. „Znám vás dva od plenek. Nikdy jsi Derekovu stranu neopustil."

Stiles sebou ošil a odvrátil se.

„Derek tě ovšem opustil pokaždé, když přišel někdo nový zajímavý. Peige, Kate," jméno Petr se zavrčením vyplivl. „Nakonec Talia, která vás potom všem rozdělila bez jakýchkoliv problémů, poněvadž Derek nebojoval. Na rozdíl od tebe. Ty jsi seděl den a noc před nově postaveným domem a prosil jsi Dereka, ať jde ven, že to spolu zvládnete."

Stiles se na posteli přikrčil. Dobře si tu vzpomínku vybavoval. Volal Derekovo jméno přes hustě padající déšť do ochraptění. S nadějí že mu vlkodlak odpoví, že pro něj přijde. Nepřišel. Petr byl ten, kdo ho odvezl domů promrzlého na kost.

Tehdy cítil, že se něco nenávratně změnilo.

„A teď Braeden," protrhl Stilesovi myšlenky Petr. „Vždycky tě odstrčí. Kolikrát se to bude muset stát, než řekneš stop?" Mužův hlas zněl ke konci překvapivě jemně.

Stiles silně popotáhl nosem a zamrkal ve snaze zahnat slzy. „Problém je, že ho miluju a nevím jak z toho ven. Vím, že mě jeho chování jednou zničí," vzlyknul Stiles, „ale potřebuju ho. Bez něj nejsem nic jen prázdná skořápka. Ten cit, je jediné, co mě popohání," zalykal se. Teprve pevná ruka na jeho rameni mu pomohla se ukotvit.

„Tohle není dobře, Stilesi," ozval se Petr vážně a stiskl mu rameno, než ho pustil. „Potřebuješ od všeho odstup. Obzvlášť když je Derek odhodlaný Zerferose zničit."

Stiles překvapeně zamrkal. „Zničit?" odkašlal si. „Vždyť ho tak zbožňoval," zadíval se na staršího vlkodlaka s uslzenýma vyvalenýma očima.

Petr se s povzdechem rozvalil na židli. „No už tomu tak není," otočil s funěním hlavu k oknu. „Od Talie si nechal namluvit, že právě Zerferos je původem všeho špatného."

Stiles si odfrknul. „Blbost! Derek je dost chytrý na tyhle řeči by neskočil."

„To jsem si myslel taky," odtrhl zrak muž od okna, „dokud se neobjevila Braeden, aby se Zerferose zbavila."

Petrova slova do něj narazila jako náklaďák. Mysl mu plavala v oparu šoku. „Cože?" zakroutil hlavou, „proč by to dělal?" dech se mu v krku zúžil a na čele vyrazil studený pot.

„Protože mu Zerferos byl představený jako monstrum."

Stiles zaryl třesoucí se prsty do přikrývky. Ze rtů mu vyšel nevěřícný chechot. „Derek není hloupý, on by..." hlas mu selhal a po tváři se mu svezly první slzy.

Petr na první pohled vypadal nedotčeně mladíkovým stavem, ale jeho oči prozrazovaly lítost. „Derek tě chce chránit."

Stiles zkřivil tvář. „Jak chránit? Vždyť si objednal moji vraždu."

„Zerferovu. Protože si myslí, že tě zachrání."

„Nechápu! Říkal jsi, že jsem pro něj jenom hračka!" rozpřáhl ruce do stran. V ráně mu tím pohybem ostře, zacukalo. Syknul a schoulil se do sebe. Co to Petr na něj zkouší?

„Zatím si stojím," poposedl si vlkodlak na židli. „ale taky vím, že se snaží být díky tobě lepší. Chce být vedle tebe bez výčitek, proto by nebylo od věci říct mu buď pravdu, nebo toho nechat."

„Nemůžu, Zerferos má své povinnosti coby strážce města."

Petrovou tváří projela zlost. „Město se nezboří, když zůstaneš chvíli při zemi.

„Nejde to, Copak to nechápeš? Petře. Jakmile jednou vytasíš meč z pařezu. Tak seš v tom až do konce, dokud nenatáhneš brka a nenahradí tě!"

Petr stiskl zuby. „Fajn, tak se jenom na chvíli stáhni, než se všechno uklidní."

„Nejde to." Do Stilesova hlasu pronikla zoufalost. „ONi to nikdy nedovolí. Představitel Zerferose je pro ně snadno nahraditelný a pokud nebudu dělat to, co mám. Čeká mě horší osud než smrt."

„A to je?"

„Zapomnění."

Tahle kapitola je kapánek oddechová, ale myslím, že si to zasloužíte po minulé jízdě šoků :)  

Všem děkuju za podporu a uvidíme se zase příští úterý ve 20:00