Triskelion

11. Krtek zahrabaný v zemi

Několik týdnů se Will zdržoval ve skrýši minimálně. Stiles tudíž čas trávil sám. Chápal, že muž dával přednost své rodině. Podle řečí, co sem tam ve městě, zaslechl, když se pod kšiltovou a v paruce procházel. Tak s Corou to vypadalo vážně nahnutě. Bylo mu z toho úzko. Cora ho v dětství naháněla. Nedala mu pokoj. Sotva zvládala chodit, přesto za ním vždycky cupitala a dožadovala se Stilesovi pozornosti. Hruď se mu nepříjemně svírala při představě, že by tu už nebyla. Proto všechny své emoce dal do tréninků a obhlídek. Potřeboval zachránit co nejvíce životů, ve snaze ulevit svému svědomí.

Všechno nabralo spád, jakmile mu jednoho dne na mobilu cinklo upozornění.

Stránka města měla na webu velkými nepřihlédnutými písmeny napsáno:

Cora Hale vstala z mrtvých!!!

Stiles tomu odmítal uvěřit, obzvlášť když článek kromě údajného probuzení neřekl nic nového. Pouze připomněl celý útok. Nic víc v něm nenašel. Nakrknutý ho zavřel, rozhodnutý na něj zapomenout.

Docela se to Stilesovi i podařilo, poněvadž se zaměstnal neznámou modrou tekutinou, jejíž účinky se stále nepodařilo rozlousknout. U vyděděnců ji ale nacházel stále častěji. Co mu působilo mrazení v zádech, že každá z nich se zdála trochu jiná, než ta předchozí. Působilo to, jako když výrobce není spokojený. Co se ale stane, až bude? Na to Stiles odmítal i jen myslet, jelikož už teď zpozoroval u některých vyděděnců změny. Tvorové, kteří se poddávali svým zvířecím instinktům a šli dřív poměrně lehce zneškodnit se nyní měnili v něco mnohem nebezpečnějšího. Zdáli se inteligentnější, pronásledovali svojí kořist se lstí. Místo, aby se za ni slepě hnali.

Pár vyděděnců málem Stilese už dostalo. Nahánělo mu to husí kůži, neboť jestli se vyděděnci takto změní, město nedopadne dobře. Potažmo celý svět. Bylo potřeba to celé utnout v zárodku, jenže jak? Když pořádně nevěděli, proti čemu stojí?

Vztekle hodil další spáleninu do koše. Stával se z toho uzavřený kruh. Ať totiž s tekutinou udělal cokoliv, vždycky to skončilo podobně. Buď ve škvarek, lepkavou hmotu, nebo se prostě vypařila. Zatím měly štěstí, že ampulek neubývalo.

Stiles zbystřil, jakmile po půl hodině ticho narušil dusot nohou, běžící po schodech dolů.

Nestačil sáhnout ani po meči, poněvadž v další chvíli se v průchodu objevil Will.

Stiles v úžasu zíral na jeho tvář. Takhle muže ještě nikdy neviděl. Will zářil štěstím. V očích mu jiskřilo a usmíval se úsměvem, který mu natolik připomínal Dereka, až se mu zatajil dech.

Než stačil vydat jedinou hlásku. Will ho popadl a zmáčkl v drtivém objetí. „Probudila se, Cora se probudila!" křičel v blízkosti Stilesovy tváře až mu z toho zvonilo v uších. Lehce poplácal muže po zpocených zádech. Musel sem běžet.

„Vím, četl jsem to na stránkách města," vymanil se z mužova objetí a nadechl se. Konečně plíce dostaly svůj kyslík zpět. „Nevěřil jsem, ale jsem za to strašně rád." Věnoval muži upřímný úsměv plný úlevy. „Je to bojovník."

„To je," potvrdil Will a rty měl roztažené do takového šklebu, že ho z toho musely bolet tváře. „Je to moje malá statečná holčička." Znova se po Stilesovi Will natáhnul a objal ho. Z hrdla se mu ozýval smích, jenž by jednoho dokázal dojmout.

Stilesovi, jenž se snažil do teď tvářit, že je nad věcí do očí vhrkly slzy. Zvuk, mužova smíchu zaplňoval prostor skrýše, jako teplá přikrývka. Už dlouho se necítil tak lehce.

Zrovna se chystal navrhnout malou oslavu, když se od něj Will s vyjukaným výrazem odtrhnul.

„Budeš se moct vrátit!" vykřikl a zatřásl s ním.

Stiles se uchechtnul a zakroutil hlavou. „Na to bych zatím moc nespoléhal. Coroina paměť muže být pomatená a nemusí si události správně pamatovat.

Mužova tvář viditelně pohasla. „Pravda."

Stilesovi bylo líto, že takto kazí Willovy náladu, jenže zůstával realista. Navíc netoužil po návratu. Stiles Stilinski zmizel a naprosto mu to vyhovovalo.

///

Události, které následovaly, nečekal ani v těch nejdivočejších snech. Město se po dívčině výslechu zbláznilo. Coraina mysl si zapamatovala všechno tak jak se událo. Ze Stilese se najednou takřka přes noc stal hrdina, kterého lidi naháněli jako lovnou zvěř a mohli za to Haleovi. Za jeho nalezení nabídli něco, čemu se nedalo odolat. Přeměnu a místo ať v Derekově nebo Taliaině smečce.

Stiles je za to nenáviděl, jelikož vyjít ze skrýše se nedalo, dokonce ani v kšiltovce či paruce. Každého cizince ihned pronásledovali. Jediná chvíle kdy ho nikdo nepoznal, byla, když z něj byl Zerferos.

Z tohoto důvodu dělal obhlídky tak často, že téměř celé dny trávil venku. Proto nebylo překvapením, že v Beacon Hills se žádný vyděděnec již dlouho neukázal, alespoň prozatím ne.

„Vaše žena ví, jak přivést člověka k šílenství," pronesl Stiles jednoho dne, když vybaloval nákup, který mu Will přinesl.

Většinou se jednalo o trvanlivé potraviny. Nesměli si dovolit na sebe poutat pozornost, častým nákupem jídla, které by Will nedonesl domů.

„Talia se ve svém šílenství, jak ty říkáš, krotí. Horší je to s Derekem."

Z muže čišela frustrovanost, když podával Stilesovi těstoviny.

„Pořád komanduje celou svou smečku?" uložil Stiles těstoviny do skřínky.

„Kdyby jen to," povzdechl si Will. „Zaplatil jednomu mladíkovi, co je genius přes počítače, aby tě našel."

Danny, došlo Stilesovi okamžitě. „Já věděl proč nepoužívat kreditní kartu."

Muž se na něj vážně podíval, mezitím co z tašky vyndával konzervy. „Možná by nebylo od věci zvážit návrat a celé to bláznovství ukončit?"

„Ne, mě naprosto vyhovuje jak to teď je," zamítl Stiles bez jediného zaváhání. „Město se ještě nikdy nenacházelo ve větším bezpečí."

Will vypadal, že se začne hádat, jenže pak raději zvolil smířlivější cestu. Zkusil mladíkovi domluvit. „Stilesi, dřív nebo později, udělá jeden z nás chybu a najdou tě."

„Nemyslím si."

„Podle mě se to stane, Stilesi, a bude to dřív, než si myslíš."

„Ale proč?" Stiles strčil poslední konzervu do skřínky a zavřel ji větší silou, než bylo ve skutečnosti potřeba. „Nikomu jsem nestál za to, aby za mě bojoval, když šlo do tuhého. Tak mi řekněte, z jakého důvodu se teď můžou přetrhnout?"

„Výčitky, Stilesi, a to nejen kvůli Core, která se smečkou přestala mluvit, ale i kvůli tobě. Talia se unáhlila s veřejnou nabídkou přeměny a obává se, aby se nenašel někdo, kdo by šel přes mrtvoly, jen k dosažení svého cíle."

Stiles Willa poslouchal s rukama v kapsách s pohledem upřeným k zemi. Ze všech sil se snažil předstírat, že je mu jedno co se děje, jenže nebylo.

Uvnitř něj se odehrávala bouře, jež postupně potlačila veškerý vztek a ukřivděnost, kterou doposud k rodině Haleů cítil.

Will si jeho mlčení zřejmě špatně vyložil, neboť naléhal dál, s větší urputností. „Nebyl jsi to právě ty, kdo mi před nedávnem říkal, že chce víc? A ne, zůstat, jenom zapomenutou rýhou ve stromě?"

V tom měl Will pravdu. Co dokáže, když tu bude jako krtek zahrabaný v podzemí?

Možná, že je načase se vrátit. V plné parádě a za vlastních podmínek. 

Tak Stiles se nám brzy vrátí! Příště se můžete těšit na sekání s Derekovou smečkou :)

Všem vám přeju krásný zbytek týdne a uvidíme se zase v úterý 20:00!